Loni takto zachránili osm tun jídla, které putovalo do potravinových bank. Jaká je situace na českých polích a proč se část vypěstované zeleniny nikdy nedostane na pulty obchodů?

Paběrkování je stará tradice, na kterou už se téměř zapomnělo. Jak jste se o ní dozvěděli?

AP: Poprvé jsem se o tom dozvěděl od naší partnerské organizace Feedback z Velké Británie. Přišlo mi to jako skvělý způsob, jak poukázat na problematiku plýtvání potravinami a zapojit lidi. AS: Zjistili jsme, že i v Česku se vyhazují tuny zeleniny, které jsou naprosto poživatelné. Loni jste zachránili osm tun jídla.

To je obrovské číslo. Kolik zeleniny běžně při výjezdu nacházíte na polích?

AP: Osm tun jsme nasbírali při 18 výjezdech asi se stovkou dobrovolníků. Je to pouze zlomek toho, co jsme tam viděli a nechali. Během prvního paběrkování jsme s osmi lidmi nasbírali za 30 minut přes 300 kg kedluben a 150 kg salátů s tím, že ten zbytek tam přece nemůžeme nechat. Chtěli jsme se vracet a sbírat další. Mohli bychom se tam vrátit desetkrát a nestačilo by to. Zjistili jsme, že to není řešení, což nás vedlo k dalším krokům v rámci našeho projektu.

Proč vlastně na polích zůstává tolik nesklizené zeleniny, která se nikdy nedostane na talíř ani do obchodů?

AS: Důvodů je více. Někdy je to vlivem počasí. Minulé léto bylo velké horko a málo pršelo. Plody nedorostly do velikostí, které měly mít. To je podle mě hlavní problém, uplatňují se příliš tvrdá estetická kritéria na to, jak má to jídlo vypadat. Přesto, že jídlo roste na poli a podléhá různým vlivům počasí, přistupuje se k němu jako k produktu, který se vyrábí v továrně. Od zemědělců jsme se například dozvěděli, že mrkve sází do vyšších hromádek, aby se méně kroutily. Viděli jsme to na polích, když má mrkev dvě nožičky, sklízeči ji tam automaticky nechají.

PABĚRKOVÁNÍM, neboli sběrem zbylých plodin z polí, loni lidé ze Zachraň jídlo nasbírali osm tun jídla, které darovali do potravinových bank. Pro obchody nebylo dost hezké.

Jak se k tomuto problému s plýtváním staví sami zemědělci?

AP: Z počátku to nepovažují za problém. Zjistili jsme, že je velmi malé povědomí o této problematice. Nesbírají se data. Je to neprobádaná oblast. Je velmi zajímavé sledovat na poli to obrovské množství plodin k zaorání. Když je ochutnáte, zjistíte, že jsou naprosto perfektní. Jedinou jejich vadou na kráse je to, že jsou jiné než ty, co známe z obchodů. Před námi je ještě velký kus práce, je to čerstvé a málo zmapované téma.

Co na polích zůstává, co nejčastěji sbíráte?

AS: Jsou to většinou kedlubny. Asi proto, že když hodně zaprší, tak prasknou. V nejbližší době spustíme novou kampaň, která by se měla věnovat možnostem využití této zeleniny. Když jsme natáčeli video ke kampani v jednom skladu, zrovna se jim tam vrátil kamion plný kedluben. V Olomouci v obchodě je odmítli, protože nebyly dost hezké. Dostali jsme je darem. Hned se po nich zaprášilo. Chuťově byly perfektní, jen měly prasklou slupku, která se ale ořízne. Je to až absurdní.

Většinu zeleniny odevzdáte do potravinových bank. Dá se paběrkováním i živit?

AP: Všechno darujeme potravinovým bankám, které to přerozdělí svým klientům. Bereme si maximálně jednu tašku, ze které si pak uvaříme. Na polích každopádně leží obrovské množství peněz. Plodiny by se daly dál zpracovat. Začínáme si všímat v zahraničí, že existuje spousta inovativních projektů, které se toto téma snaží zpracovat v něco pozitivního. Pro projekt jste nadchli stovky dobrovolníků. Šíří se povědomí o paběrkování mezi lidi?

AP: Paběrkovat jezdíme vždycky po dohodě se zemědělcem, který nám řekne, jaká část pole je určená k paběrkování, kterou by zaoral. Není možné přijít na pole a začít sklízet, je nutné mít souhlas zemědělce. Snažíme se inspirovat další skupiny. Vytvořili jsme manuál pro paběrkování. Je to velmi snadné. Stačí mít partu přátel a čas. Paběrkovat může opravdu každý. Na základě manuálu už se zformovala první skupina kolem Brna. Všichni jsme z toho nadšení.

Jak paběrkování probíhá přímo na poli?

AS: Vždycky s námi na pole jede dodávka potravinové banky. Spolupracujeme s bankou z Prahy a Litoměřic. Určíme čas výjezdu, poptáme dobrovolníky. Většinou jich máme víc, než jsme schopni zaměstnat. Dodávka se většinou zaplní za necelé dvě hodiny. Jsme limitovaní kapacitou.

PABĚRKOVÁNÍM, neboli sběrem zbylých plodin z polí, loni lidé ze Zachraň jídlo nasbírali osm tun jídla, které darovali do potravinových bank. Pro obchody nebylo dost hezké.

Jaké máte ohlasy?

AP: Skvělé. Lidé si berou i volno, aby s námi mohli paběrkovat. Zdá se, že už jsou unaveni kancelářskou prací a berou si volno, aby mohli strávit čas hrabáním se v hlíně. Zájem je enormní. Loni jsme se ze dvou set lidí v naší databázi vyšplhali na 1200 zájemců.

AS: Zjistili jsme zajímavou věc. V Čechách a na Moravě už není tolik míst, kde rostou poživatiny, nikoli obilí a řepka. Většinou jsou v Polabí, okolo Brna, Ostravy a na Plzeňsku. Česká republika ovšem není soběstačná v tom, vypěstovat si dost jídla pro vlastní obyvatele.

Loni jste z části zeleniny uvařili Křivou polévku. Plánujete akci opakovat?

AS: Happeningy nás baví, ale letos bychom téma pojali raději více do hloubky. Chceme hledat reálné řešení. Paběrkování je skvělý způsob, jak k problému připoutat pozornost a upozornit lidi, co se děje. Není to ovšem systémové řešení. Letos budeme své síly upínat k vytvoření kulatých stolů, kde se sejdou zemědělci, obchodníci a různí inovátoři, aby hledali cesty, jak situaci využít. Má veliký ekonomický potenciál.

Po roce stráveném na polích, vidíte vy sami nějaké řešení?

AP: Stát by měl zkusit zjistit, kolik jídla na polích zůstává. Je třeba udělat rozsáhlejší výzkum. Obchodníci by tuto nevzhlednou zeleninu mohli prodávat. Zatím jsme od nich slyšeli, že na ni zákazníci nejsou připraveni. Chceme, aby jim dali volbu. Zemědělci mají také možnost po dohodě s obchodníky lépe plánovat. Je zde zapojeno hodně aktérů a najít jednoduché řešení je složité. Musí se hledat napříč celým řetězcem. Najít realizovatelné řešení, které bude zajímavé pro všechny, je naší snahou pro tento rok.

Čtěte také: Nový průvodce představuje Prahu neznámou