Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Za války jsme schovávali Američany. Dostávali jsme od nich čokoládu

Praha /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Její otec byl statkář v jižních Čechách. Komunisté rodině Drahomíry Vacíkové stavení zabavili. A tak se později přestěhovala do Prahy.

14.1.2017
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Drahomíra Vacková. Foto: DENÍK/ Dimír Šťastný

Drahomíra Vacíková se narodila v roce 1941 v jižních Čechách. V osmnácti letech se přestěhovala do hlavního města. Kromě manžela zde našla ještě svou druhou životní lásku. Knihy.

Vyrůstala jste v jižních Čechách, jak na to vzpomínáte?

Měla jsem čtyři bratry a jednu sestru. Vlastnili jsme statek, na kterém jsme si pěkně hospodařili. Než se tedy všechno zvrtlo.

Myslíte kvůli válce?

Ne. Já si pamatuji jen konec války a to, že nás osvobodili Američané. Oni u nás totiž chvíli bydleli v jednom pokoji. To jich bylo více než deset. Někteří si ani nelehli do postele, jen si klekli, položili hlavu o pelest a takto odpočívali.

Jak dlouho u vás byli?

Až do podzimu. V tu chvíli jsme věděli, že je konec války, proto jsme pořád chodili v krojích. Měli jsme se s nimi moc dobře. Dávali nám čokoládu nebo žvýkačky, což jsem do té doby vůbec neznala. Vzpomínám si na jednu fotku s památníkem, na jehož podstavci bylo napsáno, že toto území osvobodila americká armáda.

Kdy jste tedy o statek přišli?

Dva roky po nástupu komunistů k moci. Tatínek byl kulak, tedy nepřítel tehdejšího komunistického režimu a národa. Vystěhovali nás ze statku a zabavili nám všechen majetek. Dali nás do 1+1 bez příslušenství. Spala jsem s maminkou v posteli, protože jak nás bylo hodně, neměli jsme ani tolik postelí.

V té době jste chodila na základní školu?

Ano. I dnes velmi děkuji Marii Terezii za zavedení povinné školní docházky. Tak jsem aspoň mohla chodit do základní školy. Na střední kvůli svému původu už ne.

Co jste tedy dělala?

Byl to problém. Dlouho jsem hledala nějakou práci. Chvíli jsem dojížděla do Budějovic. Pracovala jsem jako telefonní manipulantka. Rok jsem pak studovala večerní školu. V osmnácti jsem se přestěhovala do Prahy. Měla jsem tam bratra, který mě vzal k sobě.

Školu jste už nedodělala?

V Praze jsem si našla místo v Akademii věd a do toho studovala večerně knihovnictví. Problém ale byl, že ani na jedné ze škol nebyly učebnice a člověk byl odkázaný jen na své poznámky. Jenže já byla levačka, která píše pravou rukou. Neuměla jsem psát tak rychle jako ostatní. Bylo to složitější.

Vy jste přeučená levačka?

Jistě. Ve škole jsme museli psát pravou. Pamatuji si, že nám vždy řekli, abychom zvedli ruku, kterou píšeme. Já musela pokaždé zvednout nepřirozeně pravou ruku, abych ukázala, že s ní oprav-du píši. Ale sklon jsem měla opačný.

Studium jste musela přerušit i kvůli nemoci…

V době večerního studia jsem onemocněla plicní tuberkulózou a musela jsem být tři čtvrtě roku v sanatoriu. Právě v té době jsem se přeorientovala na knížky. I když jsem četla vždy ráda.

Jaké žánry vás oslovily?

Historické a životopisné romány o umělcích. Všelijaké knihy o lidech, kteří v životě něco dokázali.

V Praze jste našla také lásku, je to tak?

V roce 1967 jsem se provdala. Můj muž byl o devatenáct let starší. Byl šéfredaktorem Rudého práva.

Jak jste se seznámili?

Stopla jsem si ho. Tehdy mě nějak napadl opilý muž, který mě uhodil dlažební kostkou do hlavy. Měla jsem ovázanou hlavu a byla na cestě do sanatoria. Musela jsem ale stopovat, protože jsem neměla tolik peněz, abych mohla jet jinak. Když mě viděl, všiml si, že jsem raněná a svezl mě.

Padli jste si hned do oka?

Ano. Líbil se mi. Jen se mi moc nelíbily jeho ruce. Na ty jsem byla ulítlá. Měl je takové malé, drobné. Cestou jsme si povídali a rozuměli si.

Co bylo dál?

Věděl, kde pracuji, a znal i mé jméno, tak mě potom všude sháněl. Vzal seznam Akademie věd a obtelefonovával všechny zaměstnance, jestli mě znají.

Změnilo se po okupaci něco?

Vzpomínám si, že jsme měli trabanta a naboural nám ho jeden z tanků. Mého muže pak vyhodili částečně z práce i kvůli mně. Takže pro změnu hledal zaměstnání on. Nějakou dobu se živil jako recenzent knih, peníze ale musel brát na cizí jméno. Někdy dal pomalu víc peněz na daně, než byla jeho výplata.

Neměla jste strach přivést dítě do takového prostředí?

Ne. My jsme děti moc chtěli a usilovali o ně. Vždy jsem říkala, že mé děti jsou vymodlené a vydřené. Tím, že byl mezi mnou a manželem takový věkový rozdíl. Nám vždy chvíli trvalo, než se to podařilo.

Věřili jste, že se situace brzy zlepší?

Snažili jsme se tomu věřit. Ale i když tanky později odjely, ruský vliv tu byl pořád znát. Až do roku 1989.

Tušili jste, že může dojít k něčemu takovému, jako byla revoluce?

Po pravdě jsme něco takového vůbec nečekali. Ale byli jsme velmi šťastní. Manžel byl dávno v důchodu. Byl za války vězněný, takže mohl jít do důchodu dříve. Pamatuji si, že jsme byli na koncertě, když zrovna armáda opouštěla republiku. To byl takový slavný moment.

Změnily tyto události podle vás Prahu a Pražany?

Z počátku bylo hlavní město takové živější a lidé začali více podnikat. Opravovalo se především Národní muzeum, které bylo hodně poničené od střel z tanků. Ale i ostatní domy. Na téměř všech stavbách bylo lešení. Jak jste vnímala rozdělení Československa? S tím jsem nikdy nesouhlasila. Jenže Slováci neměli rádi Václava Havla. Neuznávali ho jako prezidenta. Já jsem ho měla ráda. I jeho první ženy Olgy jsem si velice vážila.

Domov pro seniory Elišky Purkyňovéje příspěvková organizace založená hlavním městem Praha. Předmětem činnosti je péče o seniory podle zákona o sociálních službách. Domov poskytuje seniorům pobytovou službu, odlehčovací službu a službu se zvláštním režimem, a to ve dvou objektech v Praze 6 v budově v ulici Cvičebná a v ulici Thákurova.

V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách: www.prazsky.denik.cz a www.praha.eu. Tento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy.

Čtěte také: Oldřich Šlejmar: Z ruských vojáků jsme měli legraci

Autor: Andrea Grubnerová

14.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Deskové hry si můžete v Tyršově domě zahrát až do neděle.
15

Největší festival deskových her zavítal do Tyršova domu. Koná se už po sedmnácté

Finančník Petr Kellner.
25

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let

Ředitel České filharmonie (ČF) David Mareček dnes v pražském Rudolfinu za přítomnosti ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) podepsal pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Čtyřiašedesátiletý Američan ruského původu filharmonii povede po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Semjon Byčkov byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie od sezony 2018/2019. Orchestru se současně ujmou dva hlavní hostující dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Soud zaslal lobbistovi Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu

Městský soud v Praze zaslal v pátek lobbistovi Marku Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu. ČTK to řekla mluvčí soudu Markéta Puci. Kdy musí Dalík nastoupit do vězení, sdělí mluvčí až poté, co si lobbista zásilku vyzvedne.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení