VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Z náletu vyvázla jen s jizvami, jiná neslyšící zahynula

Seriál Příběhy pamětníků skrze autentická vyprávění připomíná historické události a osobnosti 20. století. V dnešním díle připomeneme skrze vyprávění Hedviky Mikulášové osud neslyšících lidí za II. světové války. Nejhorší pro ni byl tehdejší vzdělávací systém. „Znakový jazyk byl zakázaný. Učitelé jen psali slova na tabuli a my si je opisovali. Vůbec jsme ale nevěděli, co čteme. Nikdo nám ta slova nevysvětlil,“ vzpomíná Mikulášová, která zažila útrapy II. světové války, odsun Němců a bombardování Prahy.

28.2.2018
SDÍLEJ:

Od narození byla malá Hedvika často nemocná, ve dvou letech po těžkém průběhu spalniček zcela ohluchla.Foto: Paměť národa

Hedvika Mikulášová, rozená Páleníčková se narodila 17. října 1925 jako slyšící dítě do slyšící rodiny. Už od narození byla ale často nemocná a ve dvou letech po těžkých spalničkách zcela ohluchla. Pro její matku to byl šok.

Dostala se z Úholic do Prahy 

„Maminka byla strašně zmatená. Nevěděla, co se mnou bude, když neslyším a neumím ani mluvit. Hodně se o mě bála. Naštěstí tu ale byla moje teta, skvělá paní, která se vším pomohla a o všechno se postarala. Právě ona mi našla školu v Radlicích.“

Tak se malá Hedvika dostala z Úholic, které leží nedaleko Prahy, přímo do hlavního města do Výmolova ústavu pro hluchoněmé děti (dnes MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené Praha 5, Radlice). Znamenalo to ale odloučení od rodičů a pobyt na internátu, což bylo pro šestileté dítě hodně stresující.

Nechtěla jsem tam být 

Maminka za ní jezdila jen jednou za měsíc, Hedvika byla osamělá a školu špatně snášela. „Nástup do školy pro mě byl hrozný. Nechtěla jsem tam být. Pořád jsem jen plakala a plakala. Naštěstí mě ale pravidelně navštěvovala teta, která bydlela v Praze. Vždy jednou za týden nebo za 14 dní zkontrolovala, jestli jsem v pořádku, nic mi nechybí nebo nemám třeba hlad. Vždycky mi navrch něco přivezla,“ vzpomíná paní Mikulášová.

Škola pro neslyšící

Největším úskalím školy byl přístup učitelů k dětem, ti totiž neslyšícím zakazovali používat znakový jazyk, vůbec ho nevyužívali při výuce a děti byly odkázané na odezírání ze rtů.

„Znakový jazyk byl zakázaný. Učitelé jen psali slova na tabuli a my si je opisovali a oni si tam zatím dělali něco sami pro sebe. Když jsme měli slova opsaná, museli jsme je nahlas číst. Učitelé byli spokojení, ale my vlastně ani nevěděli, co čteme. Nikdo nám ta slova nevysvětlil.“ Se způsobem výuky ve škole byl velmi nespokojený Hedvičin otec, který se jednoho dne neudržel a vyrazil do Prahy, kde panu řediteli od plic řekl, co si o jeho škole a výukových metodách myslí. 

Ředitel začal chodit na kontroly 

„Já se tenkrát hrozně bála, že až tatínek odjede, tak se mi všichni učitelé budou mstít. Ředitel mi ale řekl, abych se nebála a pokud by se něco takového stalo, mám mu to hned říci,“ vzpomíná paní Mikulášová.

Pan ředitel si vzal slova pana Páleníčka k srdci a začal alespoň chodit na kontroly. Tak zjistil, že jsou děti už skoro dospělé a přitom pořád nic neumí a ničemu pořádně nerozumí. Paní Mikulášová vzpomíná, že tehdy neuměla jít ani do obchodu a nakoupit si, protože nevěděla, jak se co jmenuje.

Doučovala se o prázdninách 

I přes kontroly se ve výuce nic nezlepšilo. „Pořád dokola jsme jen opakovali a opakovali a neučili jsme se nic nového. Vzpomínám si, že jsme chodili na procházky vždy ve dvojstupu jako vojáci. Když jsme došli na louku za školou, sedli jsme si a chtěli si povídat ve znakovém jazyce, ale učitelé nás hned okřikli, ať mezi sebou jen mluvíme. Zkoušeli jsme to, ale bylo to na nic. Ve škole nás navíc neučili ani pořádně vyslovovat, vůbec nám neopravovali výslovnost a říkali jen „Dobře, dobře“, vzpomíná paní Mikulášová.   

„Když jsem pak doma mluvila třeba na tatínka, vůbec mi nerozuměl a hrozně se zlobil.“ Aby Hedvika uměla alespoň něco, doučovala se o prázdninách se slyšícími kamarádkami a hlavně s tetou. I přes všechny útrapy paní Hedvika nakonec základní školu vychodila a nastoupila na učiliště pro švadleny, kde se učila společně se slyšícími spolužačkami.

Kvůli zákazu svícení přišla neslyšící o život 

Celou základní školu studovala paní Hedvika v době probíhající II. světové války. Za války měla velké štěstí, když přežila v roce 1945 bombardování Prahy. Naštěstí vyvázla jen s pár jizvami na ruce, které jí zbyly po zásahu šrapnelů z bomby. Hůř dopadla jiná neslyšící dívka, která kvůli zákazu svícení během večerních náletů neviděla projíždějící trolejbus, který ji zajel. „To vše se stalo jen kvůli tomu zákazu svícení! Řidič trolejbusu ji prostě nemohl vidět, nesměl mít dokonce ani rozsvícená světla na trolejbusu. Protože byla neslyšící, neměla šanci ten trolejbus slyšet a tak zemřela. Lidé hrozně nadávali, až tam přišli i němečtí vojáci, tělo té dívky ohledali a řekli, že je mrtvá. Sanitka ji pak odvezla pryč,“ vzpomíná Hedvika Mikulášová na smrtelnou nehodu.

S manželem vychovali dva syny 

Když bylo paní Hedvice 24 let, provdala se za Bohumila Mikuláše, neslyšícího fotbalového reprezentanta, který pocházel ze Slovenska. S manželem se seznámila na fotbalovém zápase v roce 1946, kdy slovenský tým přijel do Prahy. Kromě vítězství ve fotbale získal Bohumil Mikuláš po delším snažení také srdce paní Hedviky. 

S manželem vychovali společně dva slyšící syny, se kterými komunikovali částečně znakovým jazykem a částečně pomocí mluvení a odezírání. Během života pracovala paní Hedvika jako švadlena v krejčovství ve Vodičkově ulici v Praze a později také ve Vinohradském divadle jako švadlena divadelních kostýmů.

Po smrti manžela žije paní Hedvika sama v pražském bytě a těší se z návštěv svých synů, jedné vnučky, jednoho vnuka a několika pravnoučat. Každý čtvrtek se také setkává se svými přáteli z České unie neslyšících.

Autor: Eliška Černá

28.2.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Doprava a logistika - Řidič historického vozu v Praze 35 000 Kč

Přijmeme řidiče historického vozu v Praze. Požadujeme znalost hovorové angličtiny a čistý výpis z trestního rejstříku. Plat je závislý na vlastní iniciativě řidiče a pohybuje se 30.000-40.000 Kč čistého při běžné měsíční pracovní době. Výdělek může být i výrazně vyšší. Tel.

Doprava a logistika - Řidič/řidička sk.B, rozvoz zmrzlin 33 000 Kč

Firma POP LOGISTICS přijmeme řidiče a řidičky do svého týmu - rozvoz zmrzlin. Fyzicky nenáročná práce. Lehké malé dodávkové vozy IVECO DAILY. Denní nájezd: 300 - 500 km. Oblast rozvozu: Praha+Čechy. Začátek pracovní doby: cca 5:00 hod. Práce: pondělí-pátek. Pracoviště: Praha - Horní Počernice. Čistá nástupní mzda: 25.000 Kč.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Logistik 30 000 Kč

Specialisté v oblasti logistiky. Požadované vzdělání: bakalářské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 30000 kč, mzda max. 40000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: místo výkonu práce: Praha 3, Koněvova 2660/141, kontakt: Alexandera, tel.: 720540760, e-mail: avolynchikova@hegelmann-express.de, zpracování objednávek, realizace příprav pomocí dopravních systémů, aktivní komunikace se zákazníkem a přeprava., Jazyky: španělština, francouzština. Pracoviště: Hegelmann express gmbh, odštěpný závod, Koněvova, č.p. 2660, 130 00 Praha 3. Informace: Alexandera, +420 605 267 213.

Ostatní - Doplňování zboží Říčany 110 Kč

Hledáme vhodné uchazeče na doplňování zboží. Místo výkonu práce Říčany. Doplňování zboží z palet, doplňování čerstvého zboží. Noční, denní směny. Požadujeme: výpis z TR, potravinářský průkaz , pracovitost, samostatnost, věk min. 18 let . Nabízíme: mzda 109 Kč/hod. Možnost záloh.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V pražských Řeporyjích popelář přimáčkl kolegu k bráně. Na místo letěl vrtulník.
AKTUALIZOVÁNO
5

Popelář přimáčkl kolegu k bráně. Na místo nehody letěl vrtulník

Napadení novinářů v Top hotelu v Praze.

Potyčka v Zemanově štábu byla přestupkem, vyhodnotila policie

Debakl Komety, bitva u Veveří a mladí virtuosové z Trutnova: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 14. až 15. dubna 2018.

Veverčata, zajíčci i myšice. Záchrannou stanici čeká s příchodem jara plno práce

Pražané jsou nadšení. Přišlo jaro. Pro Záchrannou stanici hl. m. Prahy pro volně žijících živočichů to ale znamená pěkný „záhul“. S teplem začíná i sezóna mláďat. V tomto týdnu se v záchranné stanici zotavuje dokonce 53 mláďat nejrůznějších zvířat. Prozatímní domov tu tak mají veverčátka, malé hrdličky a přes 20 zajíčků.

Netradiční kavárna s únikovými hrami na Žižkově. Kvíz musíte řešit i na záchodě

Tramvajovým zácpám na Žižkově téměř odzvonilo. Doufejme. V dopravní špičce ale přesto MHD na pražském Žižkově občas stojí. Pokud popojíždíte krokem, v úseku mezi Olšanským náměstím a Lipanskou si na fasádě jednoho z domů můžete všimnout zvláštního nápisu. „Šifra proti zácpě… tramvajové,“ říká plakát. Vyvěsil ho sem student VŠE Jan Maryško, který ve stejném domě provozuje netradiční kavárnu. Dokonce první svého druhu. Podle něj jde o ideální místo na originální rande.

Filozofická fakulta UK nesouhlasí s kritikou studijních pobytů v EU

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy se dnes ohradila vůči výrokům poslance Lubomíra Volného (SPD), který podle médií kritizoval studijní výjezdy mladých lidí do západní Evropy. Studenty vyjíždějící do ciziny s programem Erasmus na zasedání poslaneckého výboru pro evropské záležitosti označil za "kampusové povaleče". Podle vedení filozofické fakulty jeho výroky znevažují úsilí studentů i institucí, které organizují Erasmus na českých školách.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT