VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Z náletu vyvázla jen s jizvami, jiná neslyšící zahynula

Seriál Příběhy pamětníků skrze autentická vyprávění připomíná historické události a osobnosti 20. století. V dnešním díle připomeneme skrze vyprávění Hedviky Mikulášové osud neslyšících lidí za II. světové války. Nejhorší pro ni byl tehdejší vzdělávací systém. „Znakový jazyk byl zakázaný. Učitelé jen psali slova na tabuli a my si je opisovali. Vůbec jsme ale nevěděli, co čteme. Nikdo nám ta slova nevysvětlil,“ vzpomíná Mikulášová, která zažila útrapy II. světové války, odsun Němců a bombardování Prahy.

28.2.2018
SDÍLEJ:

Od narození byla malá Hedvika často nemocná, ve dvou letech po těžkém průběhu spalniček zcela ohluchla.Foto: Paměť národa

Hedvika Mikulášová, rozená Páleníčková se narodila 17. října 1925 jako slyšící dítě do slyšící rodiny. Už od narození byla ale často nemocná a ve dvou letech po těžkých spalničkách zcela ohluchla. Pro její matku to byl šok.

Dostala se z Úholic do Prahy 

„Maminka byla strašně zmatená. Nevěděla, co se mnou bude, když neslyším a neumím ani mluvit. Hodně se o mě bála. Naštěstí tu ale byla moje teta, skvělá paní, která se vším pomohla a o všechno se postarala. Právě ona mi našla školu v Radlicích.“

Tak se malá Hedvika dostala z Úholic, které leží nedaleko Prahy, přímo do hlavního města do Výmolova ústavu pro hluchoněmé děti (dnes MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené Praha 5, Radlice). Znamenalo to ale odloučení od rodičů a pobyt na internátu, což bylo pro šestileté dítě hodně stresující.

Nechtěla jsem tam být 

Maminka za ní jezdila jen jednou za měsíc, Hedvika byla osamělá a školu špatně snášela. „Nástup do školy pro mě byl hrozný. Nechtěla jsem tam být. Pořád jsem jen plakala a plakala. Naštěstí mě ale pravidelně navštěvovala teta, která bydlela v Praze. Vždy jednou za týden nebo za 14 dní zkontrolovala, jestli jsem v pořádku, nic mi nechybí nebo nemám třeba hlad. Vždycky mi navrch něco přivezla,“ vzpomíná paní Mikulášová.

Škola pro neslyšící

Největším úskalím školy byl přístup učitelů k dětem, ti totiž neslyšícím zakazovali používat znakový jazyk, vůbec ho nevyužívali při výuce a děti byly odkázané na odezírání ze rtů.

„Znakový jazyk byl zakázaný. Učitelé jen psali slova na tabuli a my si je opisovali a oni si tam zatím dělali něco sami pro sebe. Když jsme měli slova opsaná, museli jsme je nahlas číst. Učitelé byli spokojení, ale my vlastně ani nevěděli, co čteme. Nikdo nám ta slova nevysvětlil.“ Se způsobem výuky ve škole byl velmi nespokojený Hedvičin otec, který se jednoho dne neudržel a vyrazil do Prahy, kde panu řediteli od plic řekl, co si o jeho škole a výukových metodách myslí. 

Ředitel začal chodit na kontroly 

„Já se tenkrát hrozně bála, že až tatínek odjede, tak se mi všichni učitelé budou mstít. Ředitel mi ale řekl, abych se nebála a pokud by se něco takového stalo, mám mu to hned říci,“ vzpomíná paní Mikulášová.

Pan ředitel si vzal slova pana Páleníčka k srdci a začal alespoň chodit na kontroly. Tak zjistil, že jsou děti už skoro dospělé a přitom pořád nic neumí a ničemu pořádně nerozumí. Paní Mikulášová vzpomíná, že tehdy neuměla jít ani do obchodu a nakoupit si, protože nevěděla, jak se co jmenuje.

Doučovala se o prázdninách 

I přes kontroly se ve výuce nic nezlepšilo. „Pořád dokola jsme jen opakovali a opakovali a neučili jsme se nic nového. Vzpomínám si, že jsme chodili na procházky vždy ve dvojstupu jako vojáci. Když jsme došli na louku za školou, sedli jsme si a chtěli si povídat ve znakovém jazyce, ale učitelé nás hned okřikli, ať mezi sebou jen mluvíme. Zkoušeli jsme to, ale bylo to na nic. Ve škole nás navíc neučili ani pořádně vyslovovat, vůbec nám neopravovali výslovnost a říkali jen „Dobře, dobře“, vzpomíná paní Mikulášová.   

„Když jsem pak doma mluvila třeba na tatínka, vůbec mi nerozuměl a hrozně se zlobil.“ Aby Hedvika uměla alespoň něco, doučovala se o prázdninách se slyšícími kamarádkami a hlavně s tetou. I přes všechny útrapy paní Hedvika nakonec základní školu vychodila a nastoupila na učiliště pro švadleny, kde se učila společně se slyšícími spolužačkami.

Kvůli zákazu svícení přišla neslyšící o život 

Celou základní školu studovala paní Hedvika v době probíhající II. světové války. Za války měla velké štěstí, když přežila v roce 1945 bombardování Prahy. Naštěstí vyvázla jen s pár jizvami na ruce, které jí zbyly po zásahu šrapnelů z bomby. Hůř dopadla jiná neslyšící dívka, která kvůli zákazu svícení během večerních náletů neviděla projíždějící trolejbus, který ji zajel. „To vše se stalo jen kvůli tomu zákazu svícení! Řidič trolejbusu ji prostě nemohl vidět, nesměl mít dokonce ani rozsvícená světla na trolejbusu. Protože byla neslyšící, neměla šanci ten trolejbus slyšet a tak zemřela. Lidé hrozně nadávali, až tam přišli i němečtí vojáci, tělo té dívky ohledali a řekli, že je mrtvá. Sanitka ji pak odvezla pryč,“ vzpomíná Hedvika Mikulášová na smrtelnou nehodu.

S manželem vychovali dva syny 

Když bylo paní Hedvice 24 let, provdala se za Bohumila Mikuláše, neslyšícího fotbalového reprezentanta, který pocházel ze Slovenska. S manželem se seznámila na fotbalovém zápase v roce 1946, kdy slovenský tým přijel do Prahy. Kromě vítězství ve fotbale získal Bohumil Mikuláš po delším snažení také srdce paní Hedviky. 

S manželem vychovali společně dva slyšící syny, se kterými komunikovali částečně znakovým jazykem a částečně pomocí mluvení a odezírání. Během života pracovala paní Hedvika jako švadlena v krejčovství ve Vodičkově ulici v Praze a později také ve Vinohradském divadle jako švadlena divadelních kostýmů.

Po smrti manžela žije paní Hedvika sama v pražském bytě a těší se z návštěv svých synů, jedné vnučky, jednoho vnuka a několika pravnoučat. Každý čtvrtek se také setkává se svými přáteli z České unie neslyšících.

Autor: Eliška Černá

28.2.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Služby - Úklid servisu - Kunratice 18 000 Kč Do společnosti Auto Jarov do Kunratic hledáme nové kolegy/kolegyně na pozici pracovník/pracovnice úklidu. Náplní práce je zajištění čistoty autosalon, sociálního zařízení a strojové uklízení dílen. Pracuje se na směny po-pá ranní: 6.00-14.30 hod. a 1x sobota do měsíce 7.00-14.00 hod. Informační technologie - Informační technologie Programátor 50 000 Kč Vývojáři webu a multimédií Vývojář webových aplikací. Požadované vzdělání: úsv. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 50000 kč. Volných pracovních míst: 6. Poznámka: Místo výkonu práce: Praha 1, Husova 240/5, Kontaktní osoba: Pakhmutova Evgeniia Ingrid, tel.: 778 507 888, e-mail: ingrid.p@amaroservices.cz, , UPŘESŇUJÍCÍ INFORMACE: , Znalost angličtiny na komunikativní úrovni;, 3 roky praxe v následujících technologiích: Node js. / MongoDB Database, Redux / Redux router, Swagger API, RabbigtMQ, React js, bootstrap, Amazon AWS environment, Git (HUB)., Navýšení odměny na základě osobního výkonu.. Pracoviště: Amaro services s.r.o. (2), Husova, č.p. 240, 110 00 Praha 1. Informace: Evgeniia Ingrid Pakhmutova, +420 778 507 888. Gastronomie - Kuchař - kuchařka 30 000 Kč Kuchaře/ku s praxí přijmeme pro naší provozovnu v Malešicích, jedná se o závodní stravování. Pracovní doba po-pá, 6.00-15.00hod. Platové podmínky 27.000 Kč až 30.000 Kč/měs. čistého. Požadujeme praxi, spolehlivost, samostatnost a bezúhonnost. Volejte, prosím, pouze v pracovní dobu 6.00-15.00 hodin na uvedený tel: Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 12 500 Kč Pomocní skladníci. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 12500 kč. Volných pracovních míst: 7. Poznámka: Místo pracoviště:, - Jirny, Poděbradská 700, , Prvotní kontakt:, - tel.: 775 228 637, - osobně na adrese Koněvova 54, Praha 3, Po-Čt od 09:00 do 15:00, , Upřesňující údaje:, - krátkodobé zaměstnání. Pracoviště: Livol works s.r.o. - jirny, Poděbradská, č.p. 700, 250 90 Jirny. Informace: Lidiya Voloshchuk, +420 775 228 637.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
8

Politici slibují nové byty, developeři na to neslyší

Veronika Kašáková se svým bratrem Karlem společně strávili v dětském domově 16 let.

Standardní osobní rozvoj? Ne. Tohle jsou autentické příběhy, které vás posunou

Letiště Václava Havla bojuje s hlukem. Chce omezit noční provoz letadel

Letiště Praha s ohledem na současný nárůst leteckého provozu v České republice i v Evropě zavede další preventivní opatření k udržení stavu noční hlukové zátěže v městských částech Prahy a obcích v bezprostředním okolí letiště, které jsou dotčené leteckým provozem. Cílem je snížit celkový počet nočních vzletů a přistání nad letištěm mezi desátou večerní a šestou hodinou ranní a více regulovat provoz ve zmíněném časovém pásmu, včetně zpožděných příletů a odletů z pásem navazujících.

Poklidná zahrada nedaleko Hradu. Ukrývá umělecká díla i kašnu s čápem

Ruch Hradčanského náměstí. Turisté. Blesky fotoaparátů. Přijde vám nemožné najít v blízkosti Pražského hradu místo k odpočinku? Navštivte nepříliš známou zahradu Šternberského paláce. Malá, ale romantická oáza klidu skýtá útočiště nejen všem, co si chtějí vyčistit hlavu, ale i umělcům. Najdete v ní třeba díla českých sochařů z 20. století.

Mohl mít nebezpečné chemikálie. Muže odvezla zásahová jednotka na psychiatrii

/FOTOGALERIE/ Ve čtvrtek večer zažili obyvatelé části pražského Slivence dramatické chvíle. Policie kvůli psychicky narušenému muži zaktivizovala vyjednavače, zásahovou jednotku, hasiče, psa pyrotechniků i plynaře. Na počátku velké akce bylo podezření, že muž má doma nebezepčné chemikálie. Navíc podle policie napadal sousedy.

Chemie na škole nebývá oblíbená. I tak Češi slaví historický úspěch na olympiádě

Historický úspěch české reprezentace… Kdyby to tak mohl být začátek zprávy ve sportovní rubrice. Ale tato informace oslavuje šikovné české vědce. Na jubilejním padesátém ročníku Mezinárodní chemické olympiády Česko obsadilo čtvrtou příčku v žebříčku národů.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT