Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Věra Kavinová: Pořád jsem se bála, že na nás spadne bomba

Praha /FOTOGALERIE/ - Maminka poslala Věru Kavinovou v roce 1939 do Hradce Králové k babičce. Jako by tušila, že přijde válka.

4.2.2017
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Věra Kavinová.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

Přestože byla malé dítě, moc dobře si pamatuje, jak vypadala obloha, když bombardovali Pardubice. A jak se bála, že jednou bomba spadne i na jejich dům.

Utkvělo vám něco v paměti z dob války?

Pamatuji si, že na obloze bylo vidět, když bombardovali Pardubice. Bydleli jsme pod dominantou Hradce, Bílou věží. Doma mi říkali, že jestli tam hodí bombu, věž na nás spadne. Když babička nebyla doma, dávala mě k sousedům. Když začaly houkat sirény, začala jsem křičet, že na nás spadne bomba.

Proč vás maminka poslala do Hradce Králové?

Byla na mě sama. Když mě tam posílala, ještě nevěděla, jaké hrůzy v době války nastanou. Bylo mi šest, když jsem přijela k babičce. Měla jsem ale nehodu a vážně si poranila nohu, tak mě babička vozila do školy v kočárku. Hrozně jsem se za to styděla. Pak školu zabrali Němci.

Co se vám stalo?

Srazila mě motorka. Měla jsem rozdrcený kotník, chvíli hrozilo, že mi nohu amputují. Strávila jsem přes měsíc v nemocnici. A vůbec se mi tam nelíbilo. Sestřičky mě většinou vůbec neslyšely. Byly to jeptišky. Profesor Bedrna říkal, že je tam má, protože nespěchají domů za dětmi a modlit se mohou kdekoli.

Co si z roku 1945 pamatujete?

Vím, že tam byli jako první Američané. Viděli jsme je dříve než ruské vojáky. Nijak se ale neoslavovalo, poblíž bylo letiště, kde to ještě bouchalo. Američané říkali, že do toho nemohou nijak zasahovat. Přijeli se jen podívat, jak vypadá situace.

Kdy jste se vrátila do Prahy?

Jakmile jsem dochodila školu, tedy v roce 1948. V Praze jsem pak chtěla studovat chemicko-průmyslovou školu. Jenže tam byl takový kluk potvora, velký komunista. Byl to student čtvrtého ročníku. Přestože jsem udělala přijímačky na výbornou, nevzali mě. Řekl mi: soudružko, co tu děláš, když nemáš pořádnou praxi? Maminka se jim snažila vysvětlit, že je na mě sama a kdybych šla nejdřív na praxi, tak by mě musela živit ještě rok navíc.

Co jste dělala?

Praxi jsem si dodělala.

Měla jste při studiu problémy kvůli režimu?

Já ne, ale jedna moje spolužačka měla. Měli jsme jednu kantorku, která se chlubila tím, že chodí k Rudolfovi Slánskému na večeři. Její manžel byl poslanec. To byla potvora. Spolužačku zkoušela a přitom se jí ptala, jestli už je v družstvu nebo kolik mají krav a koní, protože její otec byl sedlák.

Problémy v práci neměla ani vaše maminka?

Ta se znovu provdala, do Hradce. Pracovala na poště a pak na celním úřadě. Poštovním autem mi posílala do Prahy králíky nebo kachny.

To by ale nebylo dobré, kdyby vás chytili, je to tak?

To určitě. Můj o tři roky starší manžel mi říkával, ať hlavně nikomu nic neříkám, protože ke mně jednou přistoupil chlap a zeptal se, co tam dělám. Odpověděla jsem, že čekám na autobus, jenže tam žádný nejezdil. Jak vzpomínáte na rok 1968? Rok okupace byl hrozný. Když se to stalo, byli jsme zrovna na dovolené v Jugoslávii. Nemohli jsme se dostat do Čech, zavřeli hranice.

Jak jste se dostali domů?

Přes Vídeň. To, že jsou tu ruské tanky, jsme se dozvěděli hned v Bělehradě. První, co mě napadlo, bylo, že jsou drzí, co si to vůbec dovolují nás takhle okupovat.

Dostali jste strach?

Jistě. Byli jsme z toho vykulení. Pak jsme zamířili na naši ambasádu v Bělehradě. Dcera byla nastydlá, měla teplotu a bolelo ji v krku. Měli jsme jít do stanového městečka, které bylo připravené právě pro ty, kteří se nemohli dostat domů. Jeden úředník nás ale odvezl autobusem k sobě domů.

Za jak dlouho jste se vrátili?

Asi za týden. Okolo nádraží byly všude tanky. Rozhodně jsme ale ani chvíli neuvažovali, že bychom se do Česka nevrátili nebo si vzali cenné věci a zase odjeli. Měli jsme tu rodinu, to by nešlo.

Očekávali jste takový zlom, jakým byla revoluce v roce 1989?

Ve městě jsme potkali známé, kteří říkali, že se něco semele. Začali jsme tomu ale věřit až ve chvíli, kdy se ustanovilo Občanské fórum. Nebo když na balkoně vystoupila Marta Kubišová a Václav Havel. Ten byl silnou osobností, i jeho žena Olga, té jsem věřila.

Naplnila demokracie vaše očekávání?

Hodně se naplnilo, především zkraje, když jsme měli víru v lepší zítřky. Věděli jsme, že od té doby bude svoboda slova a žádná cenzura. Praha se v tu chvíli rozsvítila a lidé k sobě byli slušní.

Domov pro seniory Elišky Purkyňovéje příspěvková organizace založená hlavním městem Praha. Předmětem činnosti je péče o seniory podle zákona o sociálních službách. Domov poskytuje seniorům pobytovou službu, odlehčovací službu a službu se zvláštním režimem, a to ve dvou objektech v Praze 6 v budově v ulici Cvičebná a v ulici Thákurova.

V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách: www.prazsky.denik.cz a www.praha.eu. Tento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy.

Čtěte také: Miloslava Kovaříková: Spolužačku odvezli Němci, nikdy už jsem ji neviděla

Autor: Andrea Grubnerová

4.2.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Deskové hry si můžete v Tyršově domě zahrát až do neděle.
15

Největší festival deskových her zavítal do Tyršova domu. Koná se už po sedmnácté

Finančník Petr Kellner.
25

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let

Ředitel České filharmonie (ČF) David Mareček dnes v pražském Rudolfinu za přítomnosti ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) podepsal pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Čtyřiašedesátiletý Američan ruského původu filharmonii povede po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Semjon Byčkov byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie od sezony 2018/2019. Orchestru se současně ujmou dva hlavní hostující dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Soud zaslal lobbistovi Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu

Městský soud v Praze zaslal v pátek lobbistovi Marku Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu. ČTK to řekla mluvčí soudu Markéta Puci. Kdy musí Dalík nastoupit do vězení, sdělí mluvčí až poté, co si lobbista zásilku vyzvedne.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení