Špatné osvětlení zhoršuje zdraví, stojí více peněz a paradoxně také přispívá k vyšší kriminalitě. Co všechno způsobuje světelné znečištění a jak je omezit, jsme se zeptali Pavly Hudcové.

S projektem Zachraňme TMU jste se zaměřila na osvětu a během roku navštěvujete děti na školách. Jak váš projekt vůbec vznikl?

Projekt běží už třetím rokem. Už delší dobu se zabývám problematikou světelného znečištění. Starší kamarádi mě nabádali, zda bych si nechtěla vymyslet vlastní projekt. Začala jsem o tom přemýšlet a načítat spoustu informací. Kamarádi mapovali světelné znečištění v České republice. Na to jsme s naším projektem navázali. Byla jsem i na konferenci v Berlíně.

NA KONCI KVĚTNA byly v pražském kině Lucerna vyhlášeny výsledky ceny Gratias Tibi, kterou uděluje společnost Člověk v tísni. V kategorii středních škol zvítězil projekt Zachraňme tmu!, jehož vedoucí Pavla Hudcová studuje program Elektronika a komunikace n

Proč jste se zaměřila právě na děti?

Řekla jsem si, že nejlepší bude zaměřit se na děti, aby od mala věděly, že se světelným znečištěním je něco v nepořádku. Pokud to člověku nikdo neřekne, přijímá to jako fakt, jako realitu, která je kolem. Když dospělému řeknete, že je něco v nepořádku, přijímá to mnohem hůře, než když na to upozorníte dítě. Má to větší efekt.

Zajímá děti toto téma?

Když přijdeme mezi děti prvního stupně, vysvětlujeme jim hlavně, jaký má vliv světelné znečištění na rostliny a zvířata. To je jim blízké. U dětí z druhého stupně se tématem zabýváme komplexněji. Vysvětlujeme jim i vliv na zdraví člověka. O lidském těle už něco vědí. Zaměřujeme se také na ekonomické a bezpečnostní hledisko.

U koho z nich má váš projekt větší úspěch?

Nejlépe reagují menší děti. Jsou opravdu nadšené do zvířátek a rostlin. Když jim vysvětlíme, že člověk zvířatům a rostlinám světelným znečištěním ubližuje, je to pro ně velmi poutavé téma. Až mě překvapilo, jak dobře reagují.

V čem je tedy světelné znečištění vůbec škodlivé?

Světelné znečištění má negativní účinky na rostliny, zvířata i na člověka. Je to jeden z faktorů pro vznik rakoviny v lidském těle. Špatné osvětlení má také vliv na bezpečnost na silnících. Špatné nasvětlení vchodů obecně nahrává loupežným přepadením.

Zmiňovala jste také ekonomiku. Jak světelné znečištění zvyšuje ekonomické náklady?

Snažíme se vysvětlit městům, že když vymění staré osvětlení za efektivnější, výdaje se jim vrátí. Je to ekonomicky výhodné. Motivujeme je také k regulaci osvětlení v noci. Konkrétně například Říčany regulují osvětlení a peníze pak mohou mnohem efektivně investovat jinde. Důležitá je první investice.

Řada lidí si ovšem neosvětlené ulice v noci nedokáže představit. Jak je to pak právě se zmiňovanou bezpečností? Neroste v neosvětlených místech kriminalita?

Naším cílem není nesvítit, ale svítit účelně. Veřejné osvětlení je samozřejmě potřeba. Je ovšem nutné svítit efektivně. Například příliš vysoká intenzita světla způsobuje velké rozdíly mezi osvětlenou a neosvětlenou oblastí. Problém takto vzniká v městských parcích, kde je přesvětlená cesta a okolí nevidíte. Jdete po osvětlené cestičce, přijdete si v bezpečí, ale vlastně vidíte jen to, co je v osvíceném kuželu. Kvůli kontrastu případného útočníka nevidíte, on vás přitom vidí skvěle.

Co všechno patří pod pojem světelné znečištění?

Světelné znečištění nemá jasnou definici. Veřejnosti to přibližujeme jako všechny negativní jevy, které se vážou k umělému osvětlení. Pokud jdeme třeba v Praze ve „tmě", jde o ten žlutavý jas na obloze. Způsobuje ho jakékoliv veřejné osvětlení, které nesvítí na zem, ale na oblohu.

Světelné znečištění způsobuje rakovinu?

Je to jeden z faktorů. V našem těle se tvoří hormon melatonin, který je významný například pro pohlavní dospívání jedince. Produkuje se pouze ve tmě. Nestačí pouze zavřít oči. Na víčkách máme světločivné buňky, které poznají, zda je v místnosti opravdu světlo, nebo tma. To je problém mnoha pražských sídlišť, kde všude svítí lampy lidem do oken. Hormon melatonin se pak přestává tvořit. Pokud nemáme dostatek melatoninu v organismu, zvyšujeme riziko vzniku rakoviny v našem těle.

Člověk tedy tmu potřebuje?

Ano.

Jaká je situace se světelným znečištěním v Praze?

Situace je zde velmi špatná. Když se podívám na nasvícenou Prahu z Petřína, už to pro mě není hezký pohled. Národní divadlo má obrovský světelný přesah. Neuvidíte tu žádné souhvězdí. Uvidíte tu maximálně 20 hvězd, kdežto na malém městě 200 a na vesnici dva tisíce. Situace v Praze je vážná. Doufáme, že se to do budoucna zlepší.

Vadí ovšem světelné znečištění lidem?

Lidé ho berou jako samozřejmost. Když jim říkáme, že přehnané svícení není vhodné pro člověka, zvířata ani rostliny, argumentují, že chceme omezovat jejich svobodu. Je to smutné. Nejsme na světě sami. Jedná se o znečištění jako každé jiné. Toto znečištění má jednu hroznou výhodu. Je velmi snadné přestat svítit, nebo začít svítit účelně. Zbavíme se ho mnohem snáze, než třeba znečištění vody.

Zvířatům a rostlinám chybí tma stejně jako lidem. Jak je ovlivňuje?

Všichni jsme zvyklí na přirozené střídání dne a noci. Například ptáci se při migraci v noci orientují podle přirozených rozhraní, podle jasu. Pokud jim do cesty postavíme město, jako je Praha, zvíře je dezorientované. Nejbližší přiklad je, když v létě necháme otevřené okno a rozsvíceno. Dovnitř nalétá hmyz, který kolem světla krouží, protože je jím instinktivně přitahován. Krouží tam do vyčerpání, nebo dokud se nepopálí. Hmyz je základem bio-potravního řetězce. Je špatně, že takto neuváženě přicházíme o základ potravního řetězce.

Je světelné znečištění problémem pouze velkých měst, nebo i vesnic?

Je to problém celé střední Evropy, jejíž jsem součástí. Vytvořili jsme oblasti tmavé oblohy, které se snažíme chránit. Největší tma v Česku je v Novohradských horách a na Šumavě. Další oblasti tmavé oblohy jsou na Manětínsku, v Beskydech a Jizerských horách.

Co by se mělo změnit, aby světelného znečištění ubylo?

Ideálním řešením by byla novela zákona, která by určila, jak máme svítit. Snažíme se to řešit na evropské úrovni, což trvá velmi dlouho. Proto se podle mě musí zamyslet každý sám.

Děti, které jezdíme na školy vzdělávat, si snad jednou vzpomenou, až budou třeba starostou, či si budou jen zařizovat osvětlení u garáže, že jsme jim kdysi ve škole něco říkali.

Jak vypadá správné svícení?

Správnou lampu v Praze určíte jednoduše podle toho, že má plochý difuzor sklo pod lampou. Jeden z nejhorších příkladů lamp jsou koule. Svítí všude možně, jen ne dolu. Pro astronomy ve střední Evropě to znamená, že nemohou udělat žádnou vědu. Trendem jsou lampy, které mají vypouklý difuzor, který zbytečně svítí na oblohu.

Co říkáte na reklamní billboardy?

Je dobré je nenasvětlovat zespodu nahoru, na oblohu. Ve světelném kuželu krouží dezorientovaní ptáci. Dobré je nasvětlovat reklamy seshora dolů. Světlo by nemělo jít na oblohu. Zbytečné je také svítit třeba ve dvě ráno. To se týká i nasvětlování kostelů. Kdo je bude ve dvě ráno obdivovat. Je tedy třeba regulovat osvětlení v noci.

Mění se situace?

Daří se nám osvěta. Lidé o problematice světelného znečištění vědí, či o něm mají alespoň malé tušení. Vidím v tom posun k lepšímu. S narůstajícími průmyslovými zónami se reálná situace v Česku nemění. Přesto existují iniciativy, které se snaží noční prostředí chránit.

Za svůj projekt jste letos získali ocenění GratiasTibi od Člověka v tísni. Potěšilo vás to?

Jsme z toho nadšení. Je to velká motivace pokračovat v naší snaze dál. Světelné znečištění je kontroverzní téma, které u dospělých vyvolává negativní reakce. Ocenění je pro nás impulzem tyto negativní reakce přejít a snažit se dál.

Pavla Hudcovanarodila se 27. března 1995
studuje elektrotechnickou fakultu ČVUT
pochází z Ondřejova
iniciovala vznik projektu Zachraňme TMU

Čtěte také: Pragulic objevují nově také Číňané