Kliknutím zvětšítePrý ani to, že se už během studií dostal k Vltavě na brigádu žádná náhoda nebyla.
Byl jste s vodou spjatý už od dětství?
Kdepak, dětství jsem měl v podstatě suchozemské, s vodou nemělo mnoho společného. K vodě a Vltavě jsem se dostal během vysokoškolského studia. Jednu z prvních brigád po příchodu do Prahy jsem našel právě na Vltavě jako průvodce na malé loďce u Karlova mostu. Voda mě nadchla natolik, že ač jsem vystudoval biologii, věděl jsem, že chci strávit zbytek života na vodě. Biologie má s vodou samozřejmě také mnoho společného. Například během studií jsem měl možnost plavit se po všech možných světových tocích a postupně navštívit všechny kontinenty. A právě proto, že jsem měl možnost srovnání říkám otevřeně místo, kde se teď nacházíme (lodí právě projíždíme pod Karlovým mostem s výhledem na Pražský hrad, pozn. autorky), považuji opravdu za jedno z těch nejkrásnějších na zemi.
Neměl jste tedy v rodině žádné předky, kteří také milovali vodu?
Měl, ale setkal jsem se s nimi až v jejich vyšším věku. V rodině byli dva významní kapitáni Milan Rusňák jeden z prvních námořních kapitánů, který je československou legendou a na lodích obeplul téměř sedmdesátkrát zeměkouli, a můj druhý strýc tedy přesněji prastrýc Štefan Rusňák, který byl kapitánem Dunajské plavby a odkázal mi svůj dalekohled, kterým mezi dvěma světovými válkami hlídkoval na Dunaji hranice. A s Milanem, kterému je už 87 let, se stýkáme dodnes. Každé setkání s ním je pro mě vždy zážitkem.
Takže to není úplná náhoda, že vás to táhlo k vodě…
Myslím, že náhody neexistují. A ani toto nebyla náhoda. Jeden spolužák z vysoké školy mě doporučil kamarádovi, který budoval malou rodinnou firmu. On byl spíše technicky zaměřený, pro mě byl zase zásadní kontakt s lidmi. Chtěl jsem zahraničním návštěvám ukazovat krásy Prahy a objasňovat souvislosti, které mě samotného fascinují. Jezdil jsem tedy u Karlova mostu s plechovou loďkou. A zpětně mohu říci, že to pro mě byl výborný jazykový a komunikační kurz, ta nejlepší praktická jazyková škola, se kterou se můžete setkat.
Kolik jazyků ovládáte?
Během roku hovořím na plavbách průměrně s osmdesáti národnostmi. Základním komunikačním jazykem je pro nás angličtina, ale každý národ ocení, když jste schopen promluvit jejich jazykem aspoň v několika větách o základních reáliích jejich země. V Jižní Americe jsem se naučil španělsky, během porevolučního studia jsem si osvojil i němčinu a ruštinu. Kromě toho máme ale ve třiceti jazycích zpracovaný manuál k tomu, abychom dokázali hosty pozdravit, abychom věděli, jaká je jejich největší řeka, kdo je hlavou jejich státu, jakou mají měnu. To je základem k navázání vztahu. Platí to po celém světě. Jakmile na domorodce promluvíte jeho jazykem, prokážete zájem o jeho zemi, kulturu a rodinu, váš vztah se posouvá na úplně jinou úroveň. A platí to i u nás na Vltavě.
V kterou denní dobu je podle vás Vltava nejkrásnější?
Jednoznačně po ránu. Teď už si v podstatě užíváme takové pozdější dopoledne (je 10.15, pozn. autorky). Ráno patří Vltava rybářům, kteří vyplouvají na svých pramicích ve čtyři, v pět. Nejraději mám Vltavu kolem sedmé ranní. Často tu trávím s přáteli čas při pracovních snídaních, rozjímáme tu. Je tu nádherně. Ještě nejezdí lodě, poloprázdná jsou i nábřeží.
Mají o tyto ranní plavby zájem i cizinci?
Mrzí mě, že jen zřídka. Ten nejkrásnější čas většinou prospí. Třeba takovou snídaňovou hodinou je pro mnoho turistů až hodina dvanáctá.
Ale určitě to pak dohánějí večer, kdy je nasvícená Praha také nádherná…
Praha z Vltavy je kouzelná, romantická. Nejromantičtější bývá ve chvíli, kdy zapadá slunce za chrámem sv. Víta. A ještě, když se blíží bouřková fronta. Takže určitě ani po dešti by se člověk neměl bát projet se po řece. Nádherná bývá i večer, když se setmí a rozsvítí se Karlův most. Pražské památky se časově rozsvěcí postupně podle toho, v jakém století byly postaveny. Karlův most, Pražský hrad, chrám sv. Mikuláše, Národní divadlo, Petřínská rozhledna… Ta kulisa je pro mě jednoznačně neopakovatelná.
Čas ale netrávíte jen na Vltavě… Máte spočítáno, kolik jste navštívil zemí?
Kolem osmdesáti.
A všude jste si sednul do lodi?
Pro mě je plavba v podstatě profesní povinností. Ale samozřejmě třeba pro partnerku je to vždycky složitější. (smích) V Praze trávím hodně času na Vltavě, když pak jedeme do ciziny, tak jedeme pro změnu zase na loď…
Která země vás nadchla nejvíce?
Je jenom jedna země v Evropě, kde se po vodě dostanete téměř do každého domku Holandsko. Jako plavec tedy jednoznačně preferuji Nizozemí. Jedna věc mě na něm fascinuje: tradice. Je to národ plavců a mořeplavců. Holanďané jsou si toho dobře vědomi a o svou neuvěřitelně rozvětvenou síť kanálů a průplavů se pečlivě starají. Vědí, že vodní cesty jsou zdrojem bohatství a prosperity, a protože znají i české řeky, nedokážou pochopit, že my tento odkaz nerozvíjíme. Jen si to uvědomte: císař František Josef I. nám před sto lety zanechal z pohledu plavby skvělé dědictví v podobě splavné Vltavy a Labe, i když Prahy průjezdné pro lodě od severu k jihu se sám nedočkal. První republika však na jeho dílo bez přerušení navázala a ve 20. a 30. letech z něho mnoho dokončila. Císařovým velkým snem byl kanál Odra Dunaj Labe. Neuvažoval o něm jenom z ekonomického pohledu, ale věřil také, že voda spojuje a společná správa vodních toků povede k oslabení národnostních sporů v zemích bývalé monarchie. Rozšířením vodních ploch a vodních cest nemůžeme nic zkazit. Život na řekách a jezerech byl odjakživa krásný a nic se na tom nezměnilo ani dnes. Třeba hausbóty na Smíchově. To propojení člověka s vodou je nádherné.
Vy sám jste o takovém bydlení uvažoval?
Samozřejmě. Ale po povodních, které v roce 2002 Prahu zasáhly, je těžší na Vltavě místo pro hausbót získat. Naštěstí bydlím na vltavském nábřeží, takže z bytu vidím na lodě.
Zmínil jste povodně. Jak ty proměnily ve vašich očích lodní dopravu?
Na každý takový fenomén se můžete dívat dvěma způsoby: jako na hrozbu, nebo na příležitost. Díky soustavě vodních děl, jejíž základy byly položeny ještě za Rakousko-Uherska, Praha půl století nezažila záplavy, které dříve bývaly běžné. Zlenivěli jsme a zapomněli, že voda je mocný živel. Povodně roku 2002 nám to důrazně připomněly, a tím nám také poskytly příležitost k nápravě. Díky povodním jsme objevili řadu nových věcí. V určitém slova smyslu povodně pročistily Prahu. Staly se impulzem pro řadu nových nápadů a vylepšení. Naučili jsme se je předvídat a bránit se jim. Kapitáni už nepodceňují přípravu, jsou připraveni na přesun do ochranných přístavů daleko lépe než v minulosti. Ale hlavně: povodně pročistily lidské vztahy. Taková událost vždy ukáže nejlépe lidské charaktery, mnohem zřetelněji než období klidu a pohody. Je to asi takový rozdíl, jako když vezmete partnera k moři do pětihvězdičkového hotelu, nebo pod stan na hory, kde týden prší.
Takže vaše přítelkyně musela projít zatěžkávací zkouškou na vodě?
(smích) Ano. Ale shodou okolností je dcerou bývalého ředitele Plavebního úřadu, takže kontakt s loděmi zažívala celé dětství.
Takže věděla, do čeho jde…
Tak to neví doteď. (smích)
A seznámili jste se, předpokládám, na vodě…
No dokonce přímo na této lodi. Byla u mě na projížďce se svými kamarádkami.
Má velké pochopení pro vaši vodní vášeň?
Oba dva jsme pracovně hodně vytížení, takže si vážíme každé sekundy, kterou spolu můžeme strávit. O to více se ale na sebe těšíme.
A už jste toto léto stihli dovolenou?
Odpovím na to takovým starým českým lodnickým příslovím: „Když si žena vezme vltavského kapitána, tak v létě nemá manžela a v zimě peníze.“ Takže my si dovolenou vybíráme většinou mimo sezonu, přes léto musím být v pohotovosti. Určitě si užiji cestu do zahraničí mezi 28. říjnem a 17. listopadem nebo po 10. lednu. To je přesně to období, kdy s klidným svědomím můžeme odjet do zahraničí, aniž by nás klienti či obchodní partneři postrádali.
Ani kratší cesty přes rok jste nestihl?
Párkrát jsem se dostal na pracovní cesty. Například do Itálie, kde jsme nechali postavit tuto loď, kterou jsme pojmenovali President Masaryk. Je to nejnovější přírůstek do naší flotily, spustili jsme ji letos na Velikonoce a je to loď, která na Vltavě doteď neměla obdoby. Je postavena v jedné historické italské loděnici, kde staví lodě už po mnoho generací. Je celodřevěná, stavěná s maximální péčí italských mistrů. Všimněte si, že je absolutně neslyšná, což je dáno tím, že je poháněná elektromotorem. Chtěli bychom posunout plavbu po Vltavě na úplně jinou úroveň. Chceme, aby hosté seděli na krásné lodi a aby měli zážitek nejen z okolí, ale i naprostý komfort a dokonalý servis. Tichý chod motoru umožňuje cestujícím, aby si plavbu vychutnali podobně jako na gondole, a zároveň svou plavbou nerušíme rezidenty v okolí řeky. (právě plujeme Čertovkou, pozn. autorky)
Kdy vám končí hlavní sezóna? Na konci září?
Dnes už jsou plavby celoroční záležitostí. Od stavby vltavské kaskády v 60. letech řeka nezamrzá, jezdíme tedy i v zimě. Kromě listopadu a února jezdíme v podstatě pořád, samozřejmě v zimě s loděmi uzavřenými a vytápěnými. Největší zájem je samozřejmě přes prázdniny, ale hodně oblíbené jsou kupodivu i adventní nebo novoroční plavby.
Jakou trasu máte vy sám nejraději?
Nejkrásnější pražskou trasou je pro mě plavba centrem Prahy do okolí Karlova mostu. Lodě jsme nechali postavit tak, aby měly mělký ponor a mohly plout všude tam, kam se nedostanou velké parníky. Díky tomu můžeme plout do Čertovky, plavit se v těsném okolí Karlova mostu, v podjezí Staroměstského jezu, odkud jsou nádherné výhledy na nejkrásnější pražská panoramata. Můžeme proplout tunelem pod posledním dochovaným obloukem románského Juditina mostu pod Křižovnickým náměstím, zajíždíme i do laguny u Staroměstských mlýnů a Karlových lázní. Můžeme také proplout mezi pilíři Čechova mostu, což je jediný most, který má ve svém pilíři malý odlehčovací tunel, kam se žádné další lodě nedostanou. Nabízíme našim hostům unikátní pohledy, které až dosud mohli na Vltavě vidět jen rybáři na svých pramicích.
Mluvíte o Vltavě tak zapáleně… Myslíte, že vás vůbec někdy omrzí?
Naši dnešní trasu jsem plul už deset tisíckrát. Takže já za sebe mohu říct, že ani za těch deset tisíc hodin mě pohledy na krásy Prahy z Vltavy nepřestaly bavit. Naopak, každou další plavbou mi Vltava přirůstá více k srdci. Práci na Vltavě považuji pro sebe za vůbec nejkrásnější možnou. A vždycky, když mám nějaké starosti nebo řeším jakékoliv problémy a potřebuji si odpočinout, tak je to právě hladina Vltavy, kde najdu klid a zároveň načerpám energii na další životní radosti.
33
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
