Starému oblečení dává druhou šanci a nový šmrnc

Váš projekt je založený na novém využití již použitého oblečení. Je to váš projev protestu proti takzvané rychlé módě?

Nenazvala bych to protestem. Je to dílčí článek v procesu toho, co se ještě dá s oblečením dělat. My nejsme schopni spasit svět, ale podílíme se alespoň na malé části. Vezmeme jednu věc a ukážeme, že se dá ještě znovu využít. Zároveň tak vznikají věci s příběhem. Lidé, kteří přinesou oblečení, jsou pak zapojeni do celého procesu a ví, že to, čím přispějí, bude dále nošeno nebo z toho vznikne něco nového. Mají k tomu tak větší vztah.

Jak celá myšlenka vznikla?

Částečně mě k tomu přivedlo studium a i vlastní způsob myšlení. Vždy jsem se snažila dívat se na širší kontext. Když se něčemu věnuji, zajímá mne, jestli je to prospěšné pro více stran a jestli mě to uspokojuje po stránce hodnot. A mám vnitřní potřebu neplýtvat věcmi. Mé studium se týkalo tématu, jak vychovat lidi k větší odpovědnosti. Dozvěděla jsem se o sociálním podnikání. S tím vším souviselo také spoluorganizování sbírek oblečení a vznik projektu Forewear.

Kdy projekt odstartoval?

Asi od roku 2009 jsme s kamarádkami pořádaly výměny oblečení pro naše okolí a pomáhala jsem spoluorganizovat různé bazárky. Velký posun pro nás nastal, když jsme s projek-tem zabývajícím se výměnou oblečení v roce 2013 vyhráli ocenění v soutěži Social Impact Award. Tam jsme dostaly za úkol vytvořit z dobrovolnického projektu společensky prospěšný podnik, což bylo velmi náročné. S tehdejší kolegyní jsme to promýšlely, zjišťovaly jsme, o co by byl zájem. Vyústilo to v to, že oblečení nyní sbíráme zejména po firmách. Vysvětlujeme lidem, co se s oblečením bude dít dál.

Jak probíhá celý proces po sbírce?

Oblečení odvezeme a třídíme, a to konkrétně v charitativním secondhandu Koloběh, který spadá pod organizaci Borůvka Praha. Menší část se dále prodává v secondhandu, velká část je určena pro charitu, jezdí si pro to například sestry boromejky nebo azylový dům Svaté Terezie. Když se za čas sejde hodně oblečení, které už není dále použitelné, tak ho necháme odvézt do továrny na zpracování textilu.

Co se děje dále?

V továrně oblečení zpracují na novou netkanou textilii. Tu si odebíráme v podobě role. Abychom mohli vytvořit mnoho stejných výrobků, připravíme design a necháme ho na textilii natisknout. V chráněné dílně v Chotěboři pro nás pak výrobky ušijí. Hodně nám záleží na tom, aby design byl pěkný a barevný. Spolupracující firmy pak výrobky často dávají jako vánoční dárky či jiné odměny.

Vaším cílem je uzavřít kruh a výrobky vrátit do firem, odkud oblečení pocházelo?

Přesně tak. Chceme, aby spolupracující firma chtěla jít s námi do celého procesu. Zároveň pro ně výrobky navrhujeme na míru, vymýšlíme design v jejich barvách. Naším cílem je dát práci švadlenám v chráněné dílně. Úplně nejideálněji nějaké pracovní místo tak vytvořit.

Vědí firmy, jaký výsledek mohou čekat?

Ano, většinou vědí, jaký ten výrobek bude. Než se pustíme do tisku a šití, vytváříme vizualizaci výrobku. Vše připravujeme tak, aby to bylo možné běžně nosit a lidi to chtěli používat.

Jaké výrobky vytváříte?

Jde o různé typy obalů. Obaly na knížku, mobily, tablet, zápisníky v obalu, tašky na dokumenty, kapsičky na doklady nebo na kosmetiku a podobně. Naše výrobky často lidé vnímají i jako módní doplněk a nenosí je schované v taškách. Jejich barevnost vzbuzuje u lidí zájem, chtějí se dozvědět více. Myšlenka recyklace se tak šíří dál.

Zdroj: archiv Forewear

Čím se vyznačuje váš design?

Naším poznávacím znamením je ležatá osmička v kruhu, dále pak živé barvy a sladění veškerých prvků. To znamená, že ladí například gumička nebo obšití výrobku. Ke každému dáváme i visačku. Snažíme se to vymyslet chytře, nedáváme přes výrobek velké výrazné logo. Využíváme barvy loga firmy či jen motivy z něj.

Kolik oblečení ze sbírek takto využíváte?

Primárně se snažíme posílat oblečení dál, až když už to není možné, využíváme ho na nové výrobky. Do továrny se posílá asi tak pět procent z celého množství.

Kdo se momentálně na projektu podílí?

V jádru projektu není hodně lidí, mám jen jednu kolegyni. Hodně spolupracujících stran je v našem okolí. Například charitativní secondhand Koloběh, kolegyně z organizace Borůvka, chráněná dílna v Chotěboři a podobně. Naší činností pomáháme zajistit práci pro znevýhodněné právě v těchto institucích. Další lidé se spolupodílejí na organizaci bazárků. Funguje to na bázi propojování okolo naší myšlenky, která je poměrně silná.

Organizujete i bazary pro veřejnost?

Spolu s řadou dalších lidí se v Praze podílím na organizaci několika bazárků ročně. Teď se například uskuteční 13. září v Creative Gate.

Jaké máte další plány?

Do budoucna bych si přála mít chráněnou šicí dílnu, případně i vlastní módní designovou značku s recyklovaným oblečením. A samozřejmě by bylo skvělé, aby mě to uživilo (smích). Pro teď bych byla ráda, abychom zajistili pravidelný přísun zakázek na šití pro chráněnou dílnu v Chotěbo-ři. To znamená být v kontaktu s hodně firmami a postupně přicházet s novými výrobky. Také by se mi líbilo pomoci zajistit zpracování starého oblečení i mimo Prahu, třeba i do zahraničí. S tím souvisí i anglický název našeho projektu. Chceme jej posunout dál.

Čtěte také: Řádit s kapelou na pódiu je můj splněný sen