„Když jsem měla obyčejnou postel, musela jsem při čtení sedět, nohy dole a strašně mě zábly,“ vysvětlila jednadevadesátiletá stařenka. Vyučená švadlena prožila celý život na Novém Městě a na Vinohradech.

Byla to zlá doba 

„Když se ohlížím v čase, nejvíc mě formovala asi doba Masaryka, to bylo mé dětství. Pamatuji si třeba na žebračenky. Naštěstí naše rodina žebračenky nepobírala, protože můj tatínek byl vyučený švec a dělal u Bati na Václaváku, takže jsme úplně nestrádali. Ale jako jiné rodiny na Vinohradech jsme třeba neměli auto, nemohla jsem jezdit na hory, tak jsem v zimě jen sáňkovala,“ směje se Květuše.

V patnácti letech se vyučila na švadlenu. „Byla to zlá doba. Přišli Němci, s nimi potravinové lístky. A když v pětačtyřicátém pustili spojenci bomby na Emauzy, tak to byla taková tlaková vlna, že jsme s kolegyněmi v práci, která byla přes ulici u Emauz, letěly přes celou místnost,“ vzpomíná Květuše.

Jak funguje nadační fond 

Když před pár lety Květuše pochovala svého manžela, se kterým strávila 66 let, a rok na to i svého jediného syna, přestěhovala se do domova s pečovatelskou službou na Vinohradech. A bez počítače si tam nedovede představit život. „S přáteli si posíláme maily, voláme si na Skypu. Třeba i několik hodin,“ směje se aktivní seniorka.

Jak nadační fond funguje? Princip pomoci je jednoduchý. „Radnice chtěla pomáhat konkrétním lidem, kteří bydlí na dvojce. Ale neměla nástroj, jak distribuovat transparentně pomoc. Proto jsme založili fond, který vytipovává jednotlivé občany, kteří pomoc potřebují. A propojujeme je s těmi, kteří mohou finanční pomoc poskytnout. Ať jsou to sousedé či podnikatelé ze dvojky,“ řekla Pražskému deníku Jana Černochová, starostka Prahy 2.