Hana Beránková, rozená Květová, pochází z Kladna, ale s rodinou se přestěhovali na Smíchov, když byla ještě dítě. „Jedna z mých raných vzpomínek je na povstání z roku 1945, když mi bylo 13. Otec pracoval v Palackého ulici v pojišťovně a nemohl se dostat domů. Tak tam stavěl barikády. My jsme taky stavěli na Smíchově barikády a čekali jsme, až nás zachrání vlasovci. Ti doopravdy přijeli a na Pavím vrchu u Radlické promítali válečné filmy. Tam jsme s kamarádkami chodily.“

Vlasovci však byli v nemilosti Rudé armády, a museli se tudíž z Prahy stáhnout. Pak už obyvatelé čekali na ruské tanky. „Když přijely, tak jsme jim mávali vlaječkami. Vojáci si samozřejmě podávali ruce s holkami a vozili je na tancích, ale já jsem nechtěla,“ vzpomíná na konec války paní Beránková.

Anežka Malíková.
Pražští pamětníci vzpomínají. Učili nás, že si vždy musíme poradit sami

„Potom jsem vystudovala měšťanku a dala jsem se na učení. Vybrala jsem si tehdy kadeřnictví a moc mě to bavilo. Když jsem školu dokončila, nastoupila jsem do studií Barrandov a jako elévka začínala u filmů Císařův pekař a Pekařův císař. Tam jsem se poprvé setkala s panem Werichem, ale toho mi tehdy nesvěřili,“ usmívá se paní Beránková.

Nesměl mluvit, i tak byl milý

Její kariéra úspěšné maskérky a kadeřnice se rozjela naplno, a tak nakonec líčila i Jiřinu Šejbalovou a Ladislava Peška. „Také jsem se ještě jednou setkala s panem Werichem, dokonce jsem ho líčila ve filmu Až přijde kocour. Bohužel při líčení nesměl mluvit, aby pak nevypadal blbě, ale i tak byl moc milý,“ vypráví Hana Beránková.

Pražští pamětníci vzpomínají. Božena Drimlová.
Pražští pamětníci vzpomínají. Otec věděl, že to po roce 1945 dopadne špatně

V té době se provdala za svého manžela, se kterým měla dva syny. Problémem bylo ale bydlení, protože sdíleli menší byt v Sokolské ulici na Praze 2 s tchyní paní Beránkové. „Chtěli jsme něco svého, ale tehdy se na bydlení čekalo hodně dlouho. V té době se stavěly nové panelové domy na Novodvorské a tam jsme také nakonec zakotvili. Měli jsme byt 3+1. Museli jsme si ho sice celý vybavit, ale to mi nevadilo. Dokonce mě to i bavilo,“ vzpomíná paní Beránková.

Největší zážitek pro Hanu Beránkovou byl zase „na place“. Tentokrát bylo však prostředí zcela jedinečné. „To jsme totiž šli natáčet novoroční projev pana prezidenta Husáka a já jsem dostala za úkol pana prezidenta nalíčit a učesat. To jsme dělali u něj v pracovně, což bylo hodně zajímavé vidět. Učesat chlapa ale není žádné umění a pak stačilo jen ho napudrovat, aby se neleskl, a bylo to. Pak nás ale i s kostymérkou pozvali na oběd do restaurace Vikárka, takže to bylo taky moc fajn,“ vzpomíná Hana Beránková.

Jana Šplíchalová.
Jana Šplíchalová: Někteří pamětníci dokázali mluvit o holocaustu až s vnoučaty

Dnes se paní Beránková účastní v Domově pro seniory Chodov různých přednášek a povídání a také se podílela na připravované knize Domova pro seniory „222 a 2 příběhy 20. století“, která se nyní snaží získat finanční podporu na stránkách www.hithit.com.

Logo PrahaZdroj: Praha eu.

Projekt vznikl ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy.