Pražští pamětníci vzpomínají. Otec věděl, že to po roce 1945 dopadne špatně

Božena Drimlová se narodila ještě za první republiky v roce 1931. První roky jejího života byly šťastné. Její otec byl elektrotechnik, což v době masivní elektrifikace byla dobře placená práce, a maminka vedla jejich rodinný obchod s elektrickými spotřebiči.

„Vždy jsme měli vše první,“ vzpomíná paní Drimlová. „Maminka zvala zákazníky k nám do bytu, aby si vyzkoušeli robota nebo se podívali na televizi, aby je navnadila. Byla moc šikovná. A služebné se k nám těšily, protože to u nás měly lehké. Měli jsme totiž pračku a vysavač,“ dodává. Válka a nový režim však přinesly změnu i do domácnosti paní Drimlové.

KRÁTCE: Praha 4 odhalila pamětní desky vlastencům

„Bydleli jsme nejdříve v Rožmitálu a pak jsme se přestěhovali do Březnice. Táta pomáhal s elektrifikací celých vesnic. Měli jsme se dobře, ale pak přišla válka.“ V roce 1938 se Březnice dočkala nové školní budovy, ale tu po okupaci spěšně zabrali Němci a sloužila německé dětské organizaci Hitlerjugend. „My jsme se museli učit v tělocvičně, hasičárně a v bývalém Sokole. Oni mezitím každé ráno vztyčovali hákové kříže a pochodovali ulicemi za rachotu bubnů.“ Rodina Drimlové žila ve strachu ze zatčení, protože její otec pomáhal partyzánům z Brd. Ti si za ním jezdili dobíjet baterie do aut a svítilen. „Kdykoliv pak do města přijelo gestapo, otec na pár dní zmizel.“

Březnici osvobodili Rusové. „Před nimi k nám ale ještě přijel jeden americký džíp. Ten ale jen rozdal pár sladkostí a zase odjel. Kvůli demarkační linii k nám už Američané nesměli,“ říká trochu zasmušile paní Drimlová. Rusové nepřinesli rodině nic dobrého a otec paní Drimlové varoval, že pod ruskou svrchovaností to s republikou dopadne špatně. První světovou válku totiž strávil v Rusku a viděl, co bolševici dokážou. Rodina se ještě pokusila prodat podnik, ale už to nestihla a v roce 1948 jim byl odebrán.

Padlé parašutisty připomenou pamětní destičky na chodníku v Resslově ulici

Další problém přišel, když chtěla paní Drimlová na vysokou školu. Jakožto dcera bývalého podnikatele neměla správné třídní předpoklady. „Měla jsem ale štěstí. Chtěla jsem studovat matematiku a tehdejší předseda maturitní komise byl také matikář a měl mě celkem rád. Proto zrušil můj špatný posudek a doporučil mě ke studiu.“ Rusové ale paní Drimlovou pronásledovali celý život. „V roce 1968 jsme byli na dovolené v Beskydech zrovna v době invaze. Ráno jsem se šla projít a u sochy Radegasta na Radhošti jsem najednou viděla ruský tank a vojáky, kteří kolem něj pobíhali. Zasekl se a nemohl pokračovat dál v cestě. Divila jsem se, že se dostal tak vysoko.“

Božena Drimlová dnes žije v Domově pro seniory Chodov a skládá básně. Také spolupracovala na připravované knize Domova pro seniory „222 a 2 příběhy 20. století“, která se nyní snaží získat finanční podporu na stránkách www.hithit.com. 

Pamětník Jan Dušek: Buchenwald byl peklo. Lidé hynuli po tisících

Zdroj: Praha eu.

Projekt vznikl ve spolupráci s Magistrátem hl. města Prahy.