VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Podmínky v totálním nasazení byly často jako v koncentračním táboře

„Podmínky v totálním nasazení byly často jako v koncentračním táboře. Ale aspoň jsme žili“, tvrdil Eduard Landisch. Pražský deník přináší seriál Příběhy pamětníků. Ten prostřednictvím krátkých vyprávění připomíná historické momenty 20. století. Další z dílů představuje muže, který byl povolán do totálního nasazení a jenž se po válce stal jedním z prvních televizních kameramanů v Československu.

10.10.2017
SDÍLEJ:

Eduard LandischFoto: Deník

Eduard Landisch se narodil 9. února 1927 v Karlíně do rodiny profesionálních fotografů. Dětství strávené v ateliéru mezi fotkami na něj mělo velký vliv. Umělecký potenciál se u něj projevil už když byl malý, tehdy dostal tahací harmoniku, na kterou se rychle naučil hrát a začal s ní i vystupovat. „Já jsem uměl dřív noty než abecedu,“ vzpomínal. O něco později dostal od rodičů piano, na které hrál při představeních divadla Satiry (dnes divadlo Na Prádle na Malé Straně) a současně si tak přivydělával.

Zde se také seznámil s dirigentem a hudebním skladatelem Harry Macourkem, který mu těsně před svým odchodem nabídl místo nástupce. Po střední škole na pražské reálce nastoupil Eduard Landisch na Vyšší stavitelskou průmyslovou školu. Tu po pár letech vyměnil za Vyšší grafickou školu. Jeho studia však na podzim roku 1944 přerušilo, když jeho školu uzavřeli a povolali ho do totálního nasazení.

Nucená práce v továrně i při kopání zákopů

Eduard Landisch byl zpočátku nasazen v továrně na pletení košíků a tašek, poté v ČKD (Českomoravská-Kol-ben-Daněk), kde sbrušoval matice, a nakonec se na pět týdnů ocitl na kopání zákopů nedaleko Hlučína. Tam byl spolu s dalšími po několikadenním pochodu odvezen přeplněným vlakem, s rizikem bombardování lokomotiv spojeneckými vojsky. „V noci jsme přišli. Na holé zemi bylo pět centimetrů slámy, tam jsme sebou sekli a spali jsme.

Byli jsme úplně mrtví. Člověk byl tím vším tak apatický a zdecimovaný, že už na to dál neměl,“ vyprávěl pamětník. Po celou dobu totálního nasazení spal a jedl tak málo, že zhubl na pouhých 49 kilogramů. Denní příděl pro pět lidí byla cihlička chleba, polévka s neoloupanými bramborami a k snídani káva. To bylo vše. „Ono to od toho koncentráku nebylo daleko, ale přec jenom jsme žili,“ uvedl Landisch.

Během kopání zákopů u Hlučína nad nimi pravidelně létaly ruské rakety typu kaťuša směrem na Ostravu. Pamětníkovi utkvěla v paměti hlavně jedna událost. Pod dozorem německých jednotek SA pracovali on a další totálně nasazení nalevo od silnice a napravo od silnice pracovali ruští zajatci. V tu chvíli přiletěly ruské stíhačky, které začaly střílet: „Rusové začali přebíhat přes silnici k nám. A oni je na ní sestřelovali hned vedle nás. To byl masakr, víte? Teď už to můžu říct, ti Rusové byli svině. Oni moc dobře věděli, kde jsou Rusové a kde my, a nás se ani nedotkli.“

Ráno po osvobození? Hostina a horečky

Na pokraji války, koncem dubna 1945, se jednoho dne všichni totálně nasazení probudili a zjistili, že němečtí vojáci utekli a nechali lágr bez dozoru. Rudá armáda, která zanedlouho přišla, už byla připravená. Všechny lidi z tábora naložila a přesunula k Bystřici nad Pernštejnem, kde se měli zotavit. V Bystřici místní připravili velké hody. Tělo ale nebylo zvyklé na takový příjem potravy, a tak mělo mnoho lidí druhý den žaludeční potíže a strašně trpělo.

„Víte, co to je pro úplné vyhladovělce husa, kachna, knedlo, vepřo, zelo? Já to naštěstí nejedl. To byla hrozná noc. Ti kluci trpěli, měli bolesti. To muselo být hrozné,“ upřesnil. Po pěti dnech se z Bystřice přemístil do Prahy. „Jak jsem se dostal z nádraží domů si nepamatuju, protože jsem měl horečku,“ říkal Eduard Landisch. Nepamatuje si ani pražské povstání, které v té době probíhalo, protože ležel v posteli a bojoval o život. Z horeček se dostal až kolem 9. května, když bylo po povstání a v Praze byly sovětské jednotky.

První československý kameraman

Krátce po válce nastoupil pan Landisch na Filmovou a televizní fakultu akademie múzických umění v Praze (FAMU), ze které zamířil na post kameramana Československé televize. Šlo o dobu, kdy bylo televizní kameramanské řemeslo na začátku a Eduard Landisch se tak stal jedním ze zakladatelů této profese u nás. Vedle celoživotní práce s kamerou až do důchodu přednášel na katedře kamery a fotografie. Za působení v akademické sféře získal v roce 1989 titul profesora a za přínos československé televizní tvorbě státní vyznamenání.

Více o začátcích televiz-ního kameramanství a prvním vysílání Československé televize se dovíte z pokračování příběhu pana Landische v úterý 17. října.

Totální nasazeníTotální nasazení je označení pro pracovní povolání německé říše k nucené práci, které se týkalo obyvatel okupovaných oblastí narozených v letech 19181928. Německá říše tak řešila nedostatek pracovních sil během druhé světové války.

Pro totálně nasazené to většinou znamenalo těžkou práci v neutěšených podmínkách, s minimem stravy a hygieny, na hranici přežití a s neustálým pocitem strachu.

Továrny a blízké ubytovny se často stávaly cílem spojeneckých náletů, které měly za úkol ochromit německé hospodářství.

Odhaduje se, že z celé Evropy bylo za druhé světové války nuceně nasazeno 13,5 milionu lidí, z toho z protektorátu Čechy a Morava zhruba 640 tisíc. j Tomu, kdo odmítl pracovat, hrozila pokuta, vězení nebo deportace do koncentrač-ního tábora.

Z totálního nasazení se nevrátilo zhruba 6 tisíc Čechů  a přibližně 60 tisíc českých občanů zemřelo do dvou let po návratu domů na následky vyčerpání či infekčních chorob.

Po porážce a kapitulaci Německa se stala nucená otrocká práce součástí obžaloby válečných zločinů Německa v Norimberském procesu.

O projektuPražský deník - Paměť národa.

Cílem projektu Pražského deníku je připomenout čtenářům nedávnou minulost formou svědectví a krátkých příběhů pamětníků, které se vážou k důležitým historickým momentům 20. století. Projekt vzniká ve spolupráci s organizací Post Bellum, která dlouhodobě sbírá výpovědi pamětníků a spravuje portál www.pametnaroda.cz.

Autor: Eliška Černá

10.10.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Marine Le Pen a Geert Wilders.

Proti krajní pravici bude v Praze protestovat i krajní levice

Maskot klubu Bohemians 1905. Ilustrační foto.
EXKLUZIVNĚ
24

O osudu fotbalového Ďolíčku nejspíš rozhodne už zítřejší zastupitelstvo

Magistrát podal trestní oznámení kvůli zřícené lávce v Troji

Kauza zřícené lávky v Troji má další pokračování. Praha zastoupená ředitelkou magistrátu Martinou Děvěrovou podala trestní oznámení na neznámého pachatele s podezřením, že by mohlo jít o trestný čin z nedbalosti. 

Jako devět Václaváků: U Prahy vznikne obří komerční zóna

U dálnice D1, ve směru na Brno, má v budoucnosti vzniknout území pro nové obchody a hypermarket o velikosti 39 hektarů. Jen pro představu. Na území by se vešlo necelých devět Václavských náměstí. V úterý o tom informoval server E15.

Podruhé narozen pod koly tramvaje a padlý symbol Vánoc: nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 11. prosince 2017.

Praha 8 otevřela v karlínských kasárnách kluziště

Do třetice všeho dobrého, dalo by se říci o Praze 8 a veřejných kluzištích. Po otevření předchozích dvou, v Bohnicích a Ládví, následovalo včera slavnostní zahájení provozu v Karlíně, v prostoru bývalých kasáren.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT