Jeho profesní život v hotelnictví je dlouhý. Procestoval řadu hotelů v řadě zemí a tvrdí: „Nikdy se mi z této branže odejít nechtělo. Všude potkávám spoustu zajímavých a významných lidí, dělím se s nimi o jejich názory. Díky hotelnictví jsem poznal celý svět. Moje práce mě naplňuje. A když vidím plné pokoje, spokojené hosty a pozitivní výsledky, co bych si měl přát více."

V Clarionu šéfuje osmým rokem. Za tu dobu ho dostal mezi hotelovou špičku v ČR i v Evropě. V hotelu se úspěšně konala řada prestižních událostí a mezinárodních kongresů.

Za zmínku stojí loňský světový hokejový šampionát, kde kromě ruského a českého týmu ubytoval všechny týmy včetně Kanady a nejvyššího vedení IIHF. V hotelu, kde pracuje téměř 300 lidí, tráví většinu času.

Když se za ním zavřou hotelové dveře, míří do přírody. S manželkou mají dva psy, se kterými tráví hodně času na cvičišti, chová i japonské kapry koi.

Stavebnice Merkur vám naznačila v mládí část cesty.

To je pravda. Já v mládí o hotelnictví neměl ani páru. Vyrostl jsem na stavebnici Merkur, a tak lze pochopit, že jsem se dal technickým směrem vystudoval jsem Stavební fakultu na ČVUT, obor Konstrukce mostů a dopravních staveb.

Ve kterém roce jste školu ukončil a kam jste pak vyrazil?

Krátce po absolutoriu v roce 1988 jsem pracoval v projekčně-investičním oddělení jednoho pražského podniku. Když občas míjím objekty, které jsme tenkrát projektovali, zavzpomínám na ty bezstarostné časy.

Přišla revoluce…

Hned po revoluci jsem zanechal projektování a vyrazil do zahraničí. Procestoval jsem řadu evropských zemí. Byla to pro mě výzva poznávat cizí jazyky i způsob života. Po návratu se mi do cesty postavil nový obor hotelnictví. Náhodou.

Náhodou?

Byla to opravdu čirá náhoda. Kamarád pracoval v kasinu v jednom pražském hotelu. Uvolnilo se tam místo a hledali člověka, ke kterému by měli důvěru, protože tam byl velký pohyb peněz. Oslovili mě a já kývnul.

Jaké to bylo?

Snažil jsem se pracovat odpovědně a s úsměvem, s hosty jsme hovořili anglicky. Asi se mi to vyplatilo. Právě tam jsem totiž poznal, aniž bych to tehdy tušil, člověka, který navštívil kasino a u pokladny se mnou komunikoval a tak poznal, jak pracuji. Nějak si mě zapamatoval a začátkem roku 1991, když probíhal nábor pracovníků pro nový pražský hotel Atrium, mě oslovil a nabídl mi práci. Stále jsem mu za tu šanci vděčný.

Co následovalo?

V hotelu Atrium (Od roku 1995 Hilton Prague pozn. red.) jsem začínal na recepci a pak jsem se během šesti let postupně seznámil s celým provozem velkého hotelu. V zahraničí jsem v rámci přípravy pro vedoucí pracovníky hotelů Hilton pracoval v Hilton Strassbourg. Následně jsem prošel řadou významných hotelů v mnoha pozicích. Řekněme od recepce až po vedení hotelu. Mohu jmenovat hotely Hilton, Intercontinental, The Leading Hotels of the World, Preferred Hotels a Small Luxury Hotels. Poznal jsem, jak fungují nejprestižnější světové hotely. Musím konstatovat, že se české hotelnictví nemusí stydět. Hotelnictví je o lidech, je to práce s lidmi pro lidi. Pokud se dělá poctivě a srdcem, tak ve srovnání s mnoha slavnými hotely světa jsou české hotely ve svých kategoriích určitě důstojnými konkurenty. No, a na začátku roku 2009 přišla nabídka do Clarionu…

Litoval jste někdy toho kývnutí?

Nikdy. Já tady znám doslova každý kout a v podstatě vím, jak se každá činnost odvíjí. Samozřejmě občas někteří dobrodruzi zkoušejí, jak ostatní přechytračit nebo nade mnou vyzrát. Pražský Hilton je s Clarion Congress Hotelem Prague provozně velmi srovnatelný. Dosud tak čerpám z tehdy získaných zkušeností. Přesně vím, co by se v hotelu mělo dělat, a když se tak neděje, tak to prostě vidím. A vždy se to snažím ihned napravit.

Co vás letos čeká v hotelu?

Letošní červen byl z hlediska výsledků pro náš hotel rekordní za celou naši historii, hlavně díky konferenčnímu byznysu a velkým akcím. Nechceme ale usnout na vavřínech. Sledujeme poslední trendy a navýšili jsme rychlost datového příkonu na 1 Gbps a hodně se věnujeme aktuálnímu nástupu digitalizace. Věřím, že investice do nových technologií včetně chytrých WIFI sítí, hotelových navigací v mobilních aplikacích a dalšího budou pro naše hosty přidanou hodnotou. Mimo to Nákupní centrum Fénix, jehož je hotel součástí, bude napřesrok slavit desáté výročí, majitelé ho plánují oslavit v nově zrekonstruovaném prostředí, takže se chystá velká rekonstrukce obchodního nákupního centra a hotelu.

V hotelu prožíváte hodně času. Kam míříte, když ho opustíte?

Příští rok budeme s manželkou slavit dvacáté výročí svatby a před šestnácti lety jsme si postavili na okraji lesa u Říčan rodinný domek. Projít se lesem a vyčistit si hlavu, to je nádherné.

Chodíte po lese sám?

Ale kdepak. Roky jsme měli fenu zlatého retrívra, a když jsme o ni přišli, pořídili jsme si bílého švýcarského ovčáka. A rovnou dva. Jsou to neskuteční mazlíci, draci, moje volné chvíle mi vyplňují dokonale.

Procházka tolik času nezabere?

Nejde o procházky, venčení, já s nimi pravidelně chodím na cvičák, objíždíme výstavy, máme pár pohárů i vítězství ve své třídě. Nedělám to ale s pocitem exhibování, prostě cítím, že s pejsky souzním a baví nás to.

Váš hotel má pár týdnů na střeše čtyři včelí úly a v nich na 60 tisíc včel. Co se stalo?

Hodně se v hotelu věnujeme firemní společenské odpovědnosti a šetrnosti k životnímu prostředí. Problematika včel k tomu patří. Já nejsem včelař, ale mezi personálem hotelu je několik včelařských nadšenců. Konzultovali jsme s odborníky, zdali by bylo vhodné na střechu úly umístit. Víme, že hotelové hosty včely neohrozí a my tak svým dílem přispějeme k lepší přírodě. Umístění úlů předcházela řada přípravných fází, pro potřeby chovu musela být zřízena servisní místnost a byl zpevněn pochozí povrch střechy. Vybrali jsme speciální druh včelího plemene Sklenar, který má minimální rojivost a je klidný. Je tedy ideální do městské zástavby. Úly jsou navíc natočeny na zelené plochy na stranu budovy, kde nejsou otevíratelná okna. Včelám nic nebrání zalétnout si přímo pro sladinu do nedalekého parku. V okolí vysočanského hotelu a blízkém okolí je pro včelstva dostatek zelených ploch.

Vy toho pro okolí děláte více?

S okolím hotelu se snažíme vycházet přátelsky a „sousedská" výpomoc je samozřejmostí. Rádi přiložíme ruce k dílu. Pořádáme dětské dny v nedaleké mateřské školce, natírali jsme plot v Klokánku nebo jsme pomáhali uklízet v Toulcově dvoře, kde jsme dětem vymalovali ekologickou školku. Také jsme se stali partnerem projektu Srdcerváči i Nadace Impuls, která podporuje boj proti roztroušené skleróze. Pět let se účastníme projektu „Přátelská místa". Abychom byli přátelským místem pro nevidomé a jinak postižené, soustavně školíme zaměstnance v obsluze nevidomých i hostů na vozíčku. Také proto jsme letos partnerským hotelem Světových sportovních her postižené mládeže. Je toho ale více.

Ještě k pejskům. Manželka cvičí s vámi? Myslím, jestli cvičíte psy společně?

Manželka psy miluje, ale raději je rozmazluje, než cvičí. Na cvičák chodím sám, ale musím vždy jen s jedním psem, oba naráz cvičit nejde. Takže je to trochu náročnější, ale stojí to za to.

Pes. Ještě nějaké zvířátko máte v oblibě?

Ano. Na zahradě máme zahradní jezírko a chovám tam japonské kapry koi.

Psi, kapři… …ještě jsem vám chtěl zrovna říct, že taky máme kočky. Manželka kdysi našla na parkovišti u dálnice opuštěné koťátko.

Vy jste nechtěl a ona vás přemlouvala a vy jste povolil, že?

Přesně tak to bylo.

A teď těch koček máte kolik?

Šest, ale jsou roztomilé. Koukněte, tahle je ragdoll jako hadrová panenka.

Miroslav Bukva přestal vnímat svět a začal listovat v mobilním telefonu fotografiemi. Před očima se mi míhali psi, kapři a kočky. Ke každé měl spoustu myšlenek. Netrvalo to ale dlouho, volala paní z recepce, že potřebuje poradit. „Tak já vám nějakou fotku pošlu," rozloučil se.

Čtěte také: Pravý život pulzuje 
pod horami