Nejstarší obaly se datují až k roku 1900. Dohromady jich má téměř 170 tisíc a neustále přibývají. Jak říká, shánět čokoládové obaly je pro něj droga.

SBĚRATELEM OD DĚTSTVÍ

Stanislav Krámský si od úplného počátku svých sběratelských let píše podrobnou statistiku. Trvalo mu rok, než všechna data přenesl na přelomu tisíciletí do počítače. Mezi jeho sběratelskými kousky se najdou obaly ze 140 zemí světa. Nashromáždil už sedm a půl tisíce různých značek výrobců čokolád.

Jeho vášeň pro čokoládu a hlavně její obaly odstartovala, když mu bylo 12 let. „Otci se v roce 1964 podařilo vyjet do západního Německa. Samozřejmě domů přivezl také čokoládu. Obaly, co z ní zbyly, se mi velice líbily, tak jsem si je nechal," vzpomíná. Od té doby si začal schovávat všechny. Průměrně mu přibude pět tisíc obalů každý rok.

Stanislav Kramský

Nejčastěji získává obaly výměnou. Už od dětství také obesílal jednotlivé výrobce prosbou, zda by mu nějaký obal neposlali. Jak později zjistil, podobných dětí bylo spoustu. Firmy totiž někdy s obaly poslaly i kousek čokolády.

NEJCENNĚJŠÍ OBAL ZE ŠPANĚLSKA

Přímo od výrobce získal i svůj nejcennější kousek. „Nejvíce si cením starých obalů. Jednou za mnou do Prahy přijel vlastník španělské firmy, potomek majitelů z roku 1840. Přivezl mi obal z roku 1900. Měli ho z archivu. Zajímavé je, že námět z toho obalu stále po- užívají a je to jedna z jejich nejprodávanějších čokolád," říká Stanislav Krámský.

Předválečných obalů má kolem tisícovky, z Rakouska-Uherska, Pruska i carského Ruska. Většinou jde o zdobené krabičky vysoké kvality. „Staré obaly seženu většinou náhodou. Lidé je měli doma, někdo z firem si je schoval nebo je někdo sbíral. V krabičkách si lidé nechávali různé věci. Měli v nich knoflíky nebo dopisy. Byla to nádhera," popisuje s nadšením v hlase Krámský.

Stanislav Kramský

ZA ČOKOLÁDOU PO CELÉM SVĚTĚ

Jako sběratel nezůstává pouze u hromadění krabiček, papírů a fólií z čokolád. Věnuje se historii jednotlivých značek, obalů i čokolády obecně. Vystavuje, píše články a je spoluautorem odborné knihy. Za čokoládou cestuje po celém světě. S majiteli čokoládovny se sešel například v Singapuru a s potomky českých čokolatiérů se plánuje sejít i na letošní dovolené v Kanadě.

Všechnu čokoládu, kterou si kvůli obalům nakoupí, ale rozhodně sám nespořádá. „Určitě ale značně pomáhám českému průměru, který je zhruba pět a půl kilogramu na osobu," říká. Většinu čokolády ovšem rozdá.

Čtěte také: Pražský orloj minimálně na půl roku zmizí. Objeví se lešení