Na uživení to podle Michala Suchánka ale stále není. Jak vznikal oceňovaný komiks a co připravuje nadějný autor do budoucna?

Loni jste vydal komiksovou knihu Děsivé radosti. Na čem pracujete teď?

Teď si užívám slávy a peněz. Kdepak, ani jedno se nedostavilo. Dělat komiks v Česku pro peníze je naivní představa. V mém případě šlo čistě o radost a touhu vytvořit si vlastní komiks.

Dá se v Česku vůbec uživit kreslením komiksů?

Myslím, že na našem trhu to moc nejde, obzvlášť pokud jste v pozici autora. Vydavatel bude mluvit možná trochu jinak. Je ve výhodnějším postavení. Autor by musel každý měsíc vyprodukovat minimálně jeden sešit, ale i tak mám pochyby, že by se uživil. Čtenářská základna je u nás velmi malá.

Co to znamená malá? Kolik lidí zde komiks sleduje?

S nadsázkou se dá říci, že fanoušci komiksu horko těžko naplní telefonní budku. Byť v červnu na Crweconu byla rekordní účast. Vydávat každý měsíc jeden sešit u nás zkouší Petr Kopl s Petrem Mackem se svou komiksovou sérií Zázrak. I přesto, že ze všech stran zaznívají rozporuplné pocity, je těžké říct, jaký mají reálný úspěch. Mají za zády celkem silné vydavatelství. Myslím, že Petr Kopl je zároveň jedním z mála, kdo si u nás může komiksem vydělat, protože toho během měsíce nakreslí opravdu hodně. Uživit se tím dá rozhodně v zahraničí. V našich podmínkách je to nemožné, nebo opravdu hodně těžké.

Pro vaši komiksovou knihu jste připravovali distribuci do zahraničí. Jak to vypadá?

Němčina a holandština se už tisknou. Je potvrzená španělština a jednáme s americkým vydavatelem, aby kniha vyšla i v angličtině. Kniha je jednorázová záležitost.

Máte ambice připravovat i komiksový seriál?

Pořád si nejsem jistý, zda za měsíc stihnu nakreslit celý sešit. Nastavil jsem si docela detailní a složitý styl, který mi zabírá spoustu času. Ve vtipu jsem sám sobě dal přezdívku kapitán Šnek.

Vaše výtvory jsou proto také velmi kvalitní. Kniha Děsivé radosti obdržela kladné recenze, vy sám jste získal cenu za nejlepší český komiks roku 2015 a stal se nejlepším českým kreslířem roku 2015. Čekal jste takový úspěch?

Popravdě nečekal, protože loni stihl vydat knížku také Jirka Grus. Favorizoval jsem jeho. Samozřejmě jsem byl rád, že jsem ocenění nakonec získal já. Maminka se teď může chlubit.

Knihu jste připravoval tři roky…

V průběhu prací na komiksu jsem chodil do normálního zaměstnání, takže jsem přes den pracoval v komerční sféře a večer, když jsem přišel z kanceláře, jsem začal kreslit. S komiksem jsem neměl moc velkou zkušenost. Na začátku jsem se domníval, že je to jednoduchá disciplína. Říkal jsem si, že nakreslit sérii obrázků, které dohromady vytvoří příběh, musí být snadné. Záhy jsem zjistil, jak moc jsem se spletl.

Jak probíhá taková tvorba komiksu?

Na samém začátku jsem si musel definovat, jaký bude můj výtvarný styl. Hledal jsem ho asi rok. Takže jste kreslil, muchlal papíry, zahazoval…

V dnešní digitální době jsem jenom zavíral a otevíral nové dokumenty ve Photoshopu. Na začátku byl můj styl výrazně jiný, než jak vypadá výsledná knížka. Z části za to může moje nezkušenost, z části jsem neodhadl své schopnosti. První obrázky tak byly mnohem složitější, ale postupem času jsem našel vhodný kompromis mezi kvalitou a rychlostí kresby. V ten moment jsem se mohl vrhnout na samotné vyprávění příběhů, kompozici scén a stavbu jednotlivých panelů na stránce. Nicméně myslím, že jistá změna kresby postihne takřka každého výtvarníka. Je to znát u těch větších komiksových sérií. Autor se během dlouhé tvorby zkrátka vykreslí a mnohdy výrazně zlepší. Nejlépe je to tak vidět na první a poslední stránce díla.

Vykreslil jste se za ty tři roky k jednotnému stylu?

Domnívám se, že ano. Ale i přesto, jsem se v průběhu práce na Děsivých Radostech dostal do smyčky neustálého překreslování. Bylo to dáno samotným zdlouhavým procesem tvorby, kdy jsem nakreslil první strany, pak další a po nějaké době se mi ty první přestaly líbit. Kdybych si neřekl, že už musím přestat, byl bych schopný to předělávat ještě dnes.

Kreslíte po večerech další komiks?

Hrozně rád bych připravil další. Ačkoliv po vydání knihy jsem si říkal, že s komiksem končím. Měl jsem s jeho tvorbou jen minimální zkušenosti a dokončit celou knihu tak pro mě bylo docela vyčerpávající. Dnes bych v tom ve skutečnosti rád pokračoval, ale patrně si vyberu něco jednoduššího.

Děsivé radosti.

Proč jste si ke zpracování vybral knihu Ondřeje Neffa?

Došel jsem k názoru, že se nechci zdržovat vymýšlením příběhů. Nejjednodušší bylo vytáhnout knihu z poličky. Nechtěl jsem dělat třísetstránkový epos, hledal jsem něco krátkého s pointou. To Ondřejovy povídky splňovaly. Záhy jsem zjistil, že bylo možná zbytečné dělat tři. Stačila by jedna delší. Člověk na spoustu věcí přichází v průběhu práce.

Máte dnes vybranou další povídku na zpracování?

V příštím komiksu se už nechci věnovat adaptaci, ale zpracovat vlastní příběh. Adaptace jsou paradoxně mnohem složitější než autorská tvorba. Každé médium využívá jinou formu a jiné postupy vyprávění. Nejlépe je to vidět v kinematografii. Knihu také nelze převést do filmu slovo od slova. Bylo by to moc dlouhé a pravděpodobně nudné. Je třeba vyjmout to podstatné a všechno ostatní zahodit, a nebo silně upravit.

Spolupracovali jste s panem Neffem na úpravách povídek?

Na začátku jsme se především bavili o samotných povídkách. Bylo zajímavé slyšet, jaké byly původní Ondřejovy pohnutky, se kterými ty příběhy psal. Ondřej si samozřejmě velmi dobře uvědomuje, že v rámci jiného média je třeba přistoupit k nezbytným úpravám a proto si velmi cením toho, že mi v tomto směru ponechal zcela volnou ruku.

Proč jste se vůbec rozhodl pro komiksové zpracování?

Byla za tím touha vyzkoušet něco nového? Komiks jsem vlastně začal tvořit z frustrace. Chtěl jsem vytvořit něco vlastního, ale v rámci mého zaměstnání se mi to nedařilo. Jsem grafik a ilustrátor, takže jsem mohl vytvořit počítačovou hru, animovaný film nebo komiks. Všechny tyto věci mám rád, vyrůstal jsem na pop kultuře. Nicméně komiks zůstává asi jedinou formou, kterou zvládnu vytvořit úplně sám a k jejímu dokončení nepotřebuji nikoho dalšího.

Jste jedním z porotců ilustrátorské soutěže Raw Art Wrestling. Je u nás hodně nadaných ilustrátorů?

U nás je hodně šikovných lidí, akorát se o nich moc neví. Přiznejme si, že malíř byl celebritou naposledy ve 14. století. Dnes jsou spíše vidět zpěváci a herci. Z profesního hlediska se snažím sledovat grafické servery, kde se ilustrátoři prezentují. Lidí je tu dost a mají nadání. Je ovšem těžké najít příležitost, díky které se mohou prosadit. Raw je jednou z možností.

Michal Sucháneknarodil se v roce 1984
vystudoval Výtvarnou školu Václava Hollara
v současnosti pracuje na volné noze
je autorem komiksové knihy Děsivé radosti, která vychází z povídek Ondřeje Neffa

Čtěte také: Vernisáž komiksu Odtemnění