Katarína Halušková statečně bojuje proti nepřízni osudu

Po dvou letech pobývání v azylových domech se podařilo paní Kataríně přestěhovat do sociálního bytu. Stará se o desetiletého vnuka a našla si práci. Musela ale překonat řadu překážek. Hlavní současný cíl je jasný, najít si bydlení, kde si už definitivně vytvoří vlastní domov.

Silou se nic nedokáže 

Katarína Halušková pochází ze Slovenska. Celé své dětství ale prožila v Praze, nejprve ve Kbelích, poté ve Vysočanech. „Vždy jsme se snažili žít normálním životem, chodit do práce, starat se o děti a podobně," vypráví Katarína.

Přestože má Katarína romský původ, s Romy si její rodina nikdy příliš nerozuměla. „Náš národ je občas příliš bujný a lehkomyslný," popisuje. Podle jejích slov jsou často bezohlední a neumí se chovat, vše se snaží řešit silou. „Silou se nic nedokáže, jenom to, že je člověk hloupý," dodává.

Bojuje proti předsudkům 

Výchova Kataríny byla založená na pevných základech. „Tatínek a maminka mi vždy říkali, že právě proto, že jsme Romové, musíme se víc snažit, musíme ukázat, že jsme lepší," vysvětluje. I přes tento přístup se setkala s řadou předsudků.

„Nikdy se ke mně nikdo nechoval hrubě, ale několikrát jsem poznala, že je mezi námi a bílými rozdíl," vzpomíná. Ve škole natrefila na učitelku, která zřejmě Romy neměla příliš ráda. Problémy Kataríně dělala zejména čeština, a tak ve čtvrté třídě přešla na zvláštní školu.

V 16 letech začala pracovat 

Tou prošla bez problémů a následovala hotelová škola. „Nastoupila jsem do prvního ročníku, ale začala jsem mít postupně zdravotní problémy, vypadávaly mi vlasy," popisuje.

Problémy se zdravím byly nakonec důvodem k ukončení studia. Katarína tak začala v 16 letech pracovat. „Později se ukázalo, že to bylo způsobené stresem, měla jsem totiž strach z jedné učitelky," uvádí.

Manželství se nevydařilo 

Život jí navíc zamotalo neúspěšné manželství. „Chtěla jsem dokázat, že je možné člověka změnit," směje se Katarína. Řídila se totiž heslem, s jakými lidmi jsi, takový budeš. „Byla jsem naivní," dodává. Manžel totiž postupně přestal chodit do práce, začal dělat dluhy. To už spolu měli dvě děti.

„Musela jsem přerušit mateřskou dovolenou a začít pracovat, abych utáhla rodinu," popisuje. Vše vyústilo po čtyřech letech v rozvod. Katarína se i s dětmi přestěhovala zpátky k rodičům, kteří jí pomáhali finančně i morálně. „Nemělo to smysl, věděla jsem, že než aby měli tátu, který klidně ukradne peníze na domácnost, tak bude lepší, když budou bez něj," popisuje své důvody.

Synové propadli drogám 

I přes veškerou snahu rodiny se ale na synech paní Kataríny extrémně podepsala drogová závislost. Oba dva postupně propadli heroinu a dostali se do koloběhu léčení, závislosti a vězení.

„Chytli se špatných kamarádů, když už to jednou zkusili, je to strašně těžké se toho zbavit," vypráví. Kvůli problémům staršího ze synů tak vychovává i vlastního vnuka.

V Makedonii je úplně jiný svět 

Díky svému příteli žila společně s vnukem i šest let v Makedonii. „Přítel odtamtud pochází, líbilo se mi tam, je to úplně jiný svět," vzpomíná. Když dorazila zpátky do Čech, připadala si jako po návratu z doby kamenné. „Mnohem víc tam hrají roli tradice," popisuje.

V Čechách pak neměla lehkou pozici, nejprve bydlela u bratra a snažila se najít práci. Nakonec se rozhodla pro azylový dům. „Žili jsme s vnukem rok v Horních Počernicích, poté na Černém Mostě. Nakonec přišla nabídka sociálního bytu," vyjmenovává.

Jejím snem je vlastní bydlení 

Nyní žije paní Katarína s vnukem v sociálním bydlení a doufá, že její synové najdou správnou cestu životem. „Pořád mám naději. Jsou starší, snad konečně začnou přemýšlet a žít jinak," věří. Současným snem je vlastní bydlení. „Ušli jsme velký kus cesty, teď už nám zbývá jen vytvořit si pořádný domov," uzavírá.

Čtěte také: Marie Poncarová: Diktovali nám, že vše, co přinesl minulý režim, bylo špatné