Josef Růžička: tajný hrdina, který za války zachraňoval Židy

O to větší bylo překvapení, když ze starých záznamů zjistila, že její dědeček za války zachraňoval lidské životy. Jako panamský konzul vydával víza k vycestování z protektorátu. Za války tak pomohl stovkám židovských rodin. Sám poté zahynul v koncentračním táboře.

Odkrývání válečných událostí začalo před dvaceti lety. „V létě roku 1996 jsme s partnerem likvidovali staré písemnosti mého dědečka z otcovy strany doktora Josefa A. Růžičky, který mimo právnickou praxi vykonával také funkci honorárního konzula Panamské republiky," začíná své vyprávění Kateřina Ebelová. Tehdy ještě netušila, že mezi spisy se nacházejí dokumenty, které mají nejen rodinnou, ale i historickou hodnotu.

Zdroj: Archiv Kateřiny Ebelové

Ručně psaný spis skrývá tajemství

Mezi spoustou starých dopisů, faktur a obchodní korespondence z 30. a 40. let ji zaujal jeden šanon. Na první pohled byl jiný než všechny ostatní písemnosti, které v dědečkově archivu našla.

„Lišil se nejen obsahem, ale i tím, že byl ručně psaný. Jednalo se o knihu vystěhovaleckých víz do Panamy, která dědeček, jako panamský konzul vydával od roku 1929 do roku 1939," vzpomíná. Kniha ji zaujala.

Zdroj: Archiv Kateřiny Ebelové

Zvýšený počet víz

Během listování stranami starého dokumentu si všimla zajímavé věci. Počet víz, která její dědeček vydal, se s postupem času začal rapidně zvyšovat. Vzhledem k válečné době nemohlo jít o náhodu.

„Od roku 1929 do roku 1937 vydal pouze 9 víz. Od roku 1938 do toku 1939 už to bylo asi 1500 víz! Co nás ale nejvíce zaujalo, byla židovská jména a různé národnosti," vypráví.

Zatímco Kateřině Ebelové, její rodině i historikům zůstalo hrdinství Josefa Růžičky dlouho skryto, nacisté ho za války pravděpodobně odhalili. 4. října 1941 dorazilo do jeho domu gestapo. Následovalo zatčení a deportace, nejprve do Terezína, posléze do Mauthausenu. Zde v roce 1942 zemřel.

Za hrdinství zaplatil životem 

Co přesně vedlo k jeho zatčení, se může Kateřina Ebelová pouze domnívat. Písemné důkazy chybí. Záznamy o vydaných vízech ovšem jasně naznačují, co pravděpodobně nacistům na Josefu Růžičkovi vadilo.

„S největší pravděpodobností se jednalo o udání, že vydával vystěhovalecká víza českým, polským, rakouským a německým Židům, aby mohli vycestovat a zachránit si tak život před nacistickou perzekucí," míní Kateřina Ebelová. Svého dědečka nikdy nepoznala, narodila se až 13 let po jeho smrti. „Domnívám se, že pokud se díky uděleným vízům podařilo zachránit životy nejen jednotlivců, ale i celých rodin, nebyla dědečkova oběť nejvyšší marná."

Zdroj: Archiv Kateřiny Ebelové

Hledají se přeživší 

Tragédie v její rodině úmrtím Josefa Růžičky v koncentračním táboře neskončily. Její babička Anna Růžičková ztratila několik let po svém muži také svého zetě, kterého v mladém věku odsoudili k trestu smrti.

Dcera Táňa si odpykala 11 let ve vězení za protikomunistickou činnost a její syn Primus z rodinných událostí trpěl silnými depresemi. O pohnutých rodinných osudech se proto u Růžičků nemluvilo. Jenom náhodou se tak Kateřině Ebelové podařilo odkrýt Pandořinu skříňku své rodiny, jak sama říká. Nalezený rejstřík s vydanými vízy si nenechává pro sebe.

Nabídla ho několika badatelům, kteří teď hledají potomky zachráněných. „Podařilo se dohledat několik osob a jejich potomků, kteří se útěkem do Panamy zachránili, avšak čas běží a svědci stárnou, možná, že někteří z nich ještě v Panamě, případně jinde ve světě žijí," uzavírá Kateřina Ebelová rodinný příběh.

Zdroj: Pražský literární dům aut. něm. jazyka/Anna Koutská

Čtěte také: Vilém Matula: Vyšetřovali mě, jestli nejsem špion