VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jindřich Chalupa: Práce pyrotechnika pro mě byl adrenalin

Praha - Jindřich Chalupa se narodil v roce 1934. „Za prvé jsem Moravák a za druhé se hlásím k Valachům," říká. Doma měli malé hospodářství. Přesněji, podle jeho slov, dvě kozy v chlívku, jedno prase a pár slepic. „Byli jsme takzvaní domkáři, jelikož tatínek stačil ještě před vypuknutím války postavit domek o dvou místnostech. Jen kuchyň a příslušenství. Rodiče, já a moji tři sourozenci jsme tak byli v jedné místnosti, byly to tvrdé podmínky," vzpomíná.

1.7.2017
SDÍLEJ:

Jindřich ChalupaFoto: Archiv VLP / Šťastný Vladimír

Co dělali vaši rodiče?

Maminka byla sice v domácnosti, ale chodila pracovat k sedlákům na pole. Když jsem přišel ze školy, musel jsem tam za ní povinně přijít a pomáhat, protože jsem byl nejstarší. Tatínek dělal na dráze. Napřed pracoval na trati, kde spravoval kolejnice nebo vyměňoval ty opotřebované. Později se ale vyučil černému řemeslu a jezdil na dráze s motorovým vozíkem. Rozvážel štěrk, kolejnice a pražce.

Vyrůstal jste poblíž hranic. Jak to tam vypadalo během války?

Dva kilometry za naší vesnici už byly Sudety, tedy Velkoněmecká říše. My jsme chodili sáňkovat na kopec, a když jsme sjeli dolů, byli jsme vlastně už v Německu.

Potkávali jste se tam s německými dětmi?

Jistě. Rvali jsme se s nimi. Vždy na nás číhali dole pod kopcem. Když jich bylo víc, tak jsme dostali hodně my, a když jsme si stěžovali na četnické stanici, bylo to zbytečné. Četník to zametl pod koberec. Ale když to bylo naopak a dostali na čumák oni, tak se to hned prošetřovalo. My jsme všichni samozřejmě zapírali, že o tom nic nevíme.

Zapírat se muselo asi často, že?

To tedy. Například, když jste chtěli zabít prase, museli jste odevzdat asi dvacet kilo sádla a nějaké maso. Nebo maminka měla na dvoře pět slepic a musela za každou z nich odevzdat šedesát vajíček ročně. To byla pro rodinu docela ztráta. Odhadem tedy tři sta našich vajec snědli Němci.

Chodily k vám kontroly?

Ano. Chodil starosta, úředník a gestapák. Těch slepic jsme měli ve skutečnosti sedm, ale vždy, když přišla kontrola, dvě jsme schovali. O jídlo byl opravdu boj, protože vše bylo na lístky. Maminka ale tím, že pracovala u sedláka, občas nosila domů brambory nebo řepu. Ale pamatuji si, že například moje svačina do školy byl krajíc chleba a kostka cukru.

Jaká byla vaše školní docházka?

Chodil jsem čtyři roky do obecné školy a pak další čtyři roky na měšťanku. Mezitím skončila válka. Tatínek mě poslal do učení do Zbrojovky, což byla velká továrna ve Vsetíně. Učil jsem se tam strojním zámečníkem. Tím bych řekl, začal můj životní úspěch.

Proč myslíte?

Učil jsem se poměrně dobře, takže hned po prvním ročníku jsem byl vybrán do podnikové třídy průmyslové školy. Deset hodin týdně jsem pak chodil pracovat do továrny. Byl to čtyřletý obor s maturitou. Jakmile jsem vyšel ze školy, nastoupil jsem na povinnou vojenskou službu. Tam mě poslali do vojenské školy v Martině, kde jsem absolvoval další tři roky. Jenže jsem musel podepsat, že za každý rok studia odsloužím tři roky v armádě. Školu nás skončilo kolem šedesáti a já byl vyhlášen jako nejlepší.

Rodiče na vás museli být hrdí. Vrátil jste se pak domů?

Nevrátil. Poslali mě jako technika k vojenskému útvaru v Žatci. Měl jsem na starosti zbraně, munici a veškerou techniku. Musel jsem vše ošetřovat, opravovat a kontrolovat funkčnost. Také jsem vojáky školil, aby s těmi nástroji uměli pracovat.

To zní trochu nebezpečně…

V noze mám dodnes kus železa, jedna nálož vybouchla a zasáhl mě střep. Měl jsem ale rád adrenalin, takže jsem potom nastoupil ještě na půl roku do kurzu na pyrotechnika. Po jeho absolvování jsem měl oprávnění ničit ruční granáty, pancéřové a dělostřelecké náboje.

Co na té práci bylo nejnáročnější?

Konstrukce konkrétních zbraní a znalost chemie, protože kvůli trhavinám bylo nutné znát přesné složení.

Vrátil jste se po odsloužení devíti povinných let domů?

Tatínek mi říkal, že už mám vojnu za sebou a závazek splněný, ať se vrátím. Mně se ale nechtělo. Povýšili mě na nadporučíka. On s tím nesouhlasil, chtěl, abych jel domů a převzal hospodářství a podědil domek. Nakonec se s tím, že se nechci vracet, smířil.

Co vás u vojska drželo?

Pestrost práce. Také jsem měl možnost si neustále rozšiřovat obzory a učit se novým věcem. Na druhou stranu to bylo hodně zodpovědné.

Takže se vám i trochu ulevilo, když jste šel do penze?

Docela ano. Byl jsem najednou volný a nevázaný zákony vojenské služby. Ale stejně jsem chodil na brigády, protože jsem typ člověka, který potřebuje pořád něco dělat. Až ve dvaaosmdesáti jsem musel jít do penze úplně, protože jsem měl pracovní úraz.

Co se stalo?

Dělal jsem hlídače a nešikovně jsem během jedné směny upadl, takže jsem musel dlouho ležet v nemocnici.

Vy jste celý život pracoval s výbušninami a zbraněmi, a pak jste si udělal úraz, při práci hlídače?

Přesně, je pravda, že je to trochu úsměvné, ale je to tak.

Autor: Andrea Grubnerová

1.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vladimír Říha, Pražská strojírna

Exředitel Pražské strojírny bral 10 let plat na neplatnou smlouvu

Mezinárodní předvánoční reklama Apple vznikla v Praze
DOTYK.CZ

Dojetí z Prahy: Apple natočil světovou vánoční reklamu v české metropoli

Ve Strašnicích se koná poslední rozloučení s Wabim Daňkem

/VIDEO/ Ve velké obřadní síni v pražských Strašnicích se dnes koná poslední rozloučení s písničkářem Wabim Daňkem, který zemřel 16. listopadu ve věku 70 let. Daněk bojoval se zdravotními problémy už delší dobu, v létě kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, musel zrušit své koncerty.

DPP zadal studii na prodloužení metra A na letiště

Pražský dopravní podnik  (DPP) ve středu zadal  vypracování studie na prodloužení metra A z Motola na Letiště Václava Havla, která by měla být hotová do konce tohoto roku. DPP zároveň chce prověřit i možnost prodloužení trasy C z Letňan do Čakovic. Dokument vypracuje Metroprojekt. Za studii DPP zaplatí 859 500 korun.

AKTUALIZOVÁNO

Za zneužití zpravodajství uložil soud Nečasové dvouletou podmínku

Za zneužití Vojenského zpravodajství uložil soud Janě Nečasové (dříve Nagyové) dvouletý podmíněný trest a také pětiletý zákaz činnosti ve vedoucích funkcích státní správy. Ostatní obžalovaní rovněž dostali podmínky - bývalý šéf zpravodajství Milan Kovanda a zpravodajec Jan Pohůnek 20 měsíců, Kovandův předchůdce Ondrej Páleník 18 měsíců. Soud jim také na pět let zakázal působit ve zpravodajských službách a bezpečnostních sborech. Dnešní rozhodnutí není pravomocné.

Soud vynese třetí rozsudek v kauze zneužití zpravodajství

V kauze údajného zneužití Vojenského zpravodajství dnes padne u Obvodního soudu pro Prahu 1 v pořadí již třetí rozsudek. Aféra kolem někdejší šéfky premiérova kabinetu Jany Nečasové (dříve Nagyové) přispěla v roce 2013 k pádu vlády Petra Nečase (ODS). Premiérova milenka podle obžaloby nezákonně zaúkolovala zpravodajce, aby sledovali jeho tehdejší manželku a také dva zaměstnance úřadu vlády.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT