VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Daisy Mrázková: Knížky jsem začala psát kvůli našim dětem

Praha - To se vám píší a ilustrují knížky pro děti, když vám rodiče dali jméno Sedmikráska (angl. Daisy). Známá spisovatelka a malířka Daisy Mrázková (93) z Prahy dostala do vínku od anglické maminky a českého tatínka kromě poetického jména i řadu hřiven, které díky trpělivosti a citu proměnila v napsání a ilustrování knížek pro děti a jejich rodiče.

13.12.2016
SDÍLEJ:

Daisy Mrázková. Foto: ČTK/Stanislav Peška

Křehké příběhy o malých hrdinech a přírodě přitahují už půl století čtenáře, kteří znovu podléhají kouzlům zdánlivě obyčejných příhod, čekajících venku na každého z nás. Možná, že některou z knih objeví děti pod vánočním stromečkem letos i u vás doma.

Vzpomínáte si na nějaký vysněný vánoční dárek v dětství, který vás rozradostnil?

Měla jsem moc ráda panenku, kterou jsem dostala k Vánocům, když mi bylo pět let. Velice jsem si ji tenkrát přála. Panenka měla skutečné vlasy, a když se předklonila, tak říkala: Mama. Velmi jsem ji milovala a dosud ji mám doma schovanou ve skříni. Řekli mi tenkrát, že jí musím dát jméno, a to nejkrásnější, které jsem znala, bylo Lilinka. Nevěděla jsem, že pro panenku stačí jen křestní, a myslela jsem si, že má mít také příjmení. A nejkrásnější nebo nejctihodnější příjmení, které jsem tehdy znala a co mi můj tehdejší duševní obzor dovoloval, bylo Masaryk. Moje vysněná panenka byla tedy Lilinka Masaryková. Jinak jsem ráda kreslila a nic jiného nechtěla, než aby mi dávali malé náčrtníky. Vždycky jsem dostala blok a pastelky a kreslila. Malování mě bavilo a malířkou jsem chtěla být už odmalička. Každý mi tenkrát říkal: Z tebe bude malířka. Dodneška tvrdím, že nejlepší je všechno nakreslit.

Váš tatínek byl krejčí, který si z Anglie přivezl domů švadlenku, vaši maminku.

Táta se vyučil v Čechách krejčím a jako všichni čeští krejčíři jel i on na zkušenou do světa. Nepotřebovali tenkrát ani pas, vzali housle, sedli na kolo a jeli. Cestovali přes Německo až do Paříže, kde kreslili modely, které pak po návratu v Praze šili. Moji rodiče se poznali v Anglii. Táta kvůli praxi odjel na několik let do Londýna. Pracoval ve velkém oděvním domě na Down Street, kde se oblékal celý svět a kde stály krejčovské domy jeden vedle druhého. Čeští krejčíři si chodili sníst oběd nebo svačinu do zahrady se švadlenkami odnaproti. Aby se jako učili anglicky, tak chodili s místními švadlenkami. Moje maminka žádnou školu nestudovala. Její rodiče měli sedm dětí a nemohli je dát všechny na studie. Protože byla šikovná na šití, našla si místo švadleny v oděvním domě naproti domu, kde dělal můj táta. Byla nadaná na vyšívání a všelijaké ozdoby toalet, které se tenkrát nosily. Vzali se roku 1908 v Londýně.

Jak dlouho žili na ostrovech?

Bydleli tam spolu ještě čtyři roky. Tatínek se pak chtěl vrátit domů do Čech a maminka jela s ním. Tatínek se anglicky naučil, ale maminka se česky nenaučila nikdy. V Londýně bylo hodně českých krejčířů a tatínek se tam seznámil s kolegou Baštářem, mým budoucím strýčkem. Když se vrátili do Čech, měli firmu Modes robes Troníček a Baštář. Baštář si vzal potom tátovu sestru, takže jsme s nimi bydleli ve Vladislavově ulici, kde měli krejčovskou dílnu. Ten dům už je zbořený. Z dílny jsme mívali doma spoustu odstřižků. Dodnes mám postavičku kouzelníčka, část jeho šatů je z odstřižků divadelního pláště, který v dílně šili pro paní Emu Destinnovou. Tatínek taky jezdil do Lán, protože šil pro paní Charlottu Masarykovou. Maminku brával do malého kočáru s koněm s sebou, aby s paní prezidentovou mohl někdo mluvit anglicky.

Na vaše jméno Daisy, v angličtině znamenající Sedmikráska, přišla tedy maminka?

Ano, v Praze se jí stýskalo po Anglii. Měla ráda sedmikrásky, pěstovala je za oknem našeho bytu ve třetím patře ve Vladislavově ulici, kde jsem se narodila. A když se jí večer stýskalo, protože s nikým nemohla mluvit, dívala se na ně a asi takhle mi našla jméno. Vyprávěla mi, jak si ji mezi sedmým a desátým rokem k sobě vzali dědeček a babička na malý ostrůvek jižně od Anglie, aby trochu ulevili své dceři, která měla sedm dětí. Bydleli na venkově, v neděli chodili do kostela a maminka s nimi. Byla úplně okouzlená krásnou přírodou. Šla za nimi po louce a sledovala, jak dědeček a babička kráčejí v trávě a pošlapávají sedmikrásky, kterých tam rostla spousta. Museli přejít sedm luk, ohrazených nízkým plotem kvůli krávám, a branky postupně otevírali a zase zavírali. Sedmikrásky, na které dědeček s babičkou šlápli, za nimi maminka vždycky narovnávala. Mně pak pokaždé, když jsem byla malá, říkala: Nenarovnávej je, vždyť samy vstanou po dešti a zase budou dobré. Ale sama to také nevydržela a narovnávala je zas.

Kdy jste se začala malování více věnovat?

Za války jsem se po maturitě na Učitelském ústavu dostala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor dětská ilustrace, k profesoru Antonínu Strnadelovi. Jenže Němci pak školu zavřeli. To už jsme se znali s Jiřím Mrázkem, mým budoucím mužem. Spolužáci tento fakt řešili všelijak, někdo musel i na práci do Reichu. My dva s Jiřím jsme situaci jako mladí blázni nebo mudrci vyřešili tak, že jsme se vzali. Přátelé na Vysočině nám sehnali v jedné chaloupce světničku, velice malou a úzkou. Byly tam jen dvě postele za sebou a stoleček. Měli jsme dvě utěrky a jednu dávali místo ubrusu na stoleček, kam se vešly sotva dva talíře. Když jednou Jiří štípal ve dřevníku dříví, odlétlo mu polínko na talíř, který ležel na zemi se zbytky jídla pro kočku Absolonovic to byli ti, kterým chalupa patřila. Pak jsme měli už jen jeden talíř, ze kterého jsme oba jedli. Nad postelemi jsme měli provazy a na nich sušili mokré prádlo. Jenže provazy za války byly jako všecko náhražkové, z papíru, takže pod tíhou pověšených věcí jednou rozbředly a na nás v noci spadlo mokré ložní prádlo. Takhle jsme tam spolu žili.

Vzpomínáte na to dnes s úsměvem?

Válka byla sice strašná, nemusím vykládat, co se všechno dělo, ale Vysočina byla tehdy tak krásná a my jsme byli mladí. Vařit jsem neuměla, stejně tenkrát za války nebylo žádné maso, akorát jsem uměla bramborové placky. Brambory jsme měli, takže placky z nich jsme jedli velice často. Jenže krásná kachlová kamna s troubou byla stará, už se trochu hýbala a z otvorů mezi kachlíky unikal kouř. To nám ale s Jiřím nevadilo. Chodili jsme do lesa na šišky, kterými jsme topili. Když jsou mokré, trvá dlouho, než uschnou a začnou hořet. Když se pak ale rozhoří, hoří báječně. Napsala jsem o tom knížku pohádek, která se jmenuje Chlapeček a dálka, kde je to všechno věrně zachycené.

Z vašich knížek je znát, že vycházíte z vlastních zážitků. Říkala jste, že malířkou jste chtěla být odmalička, ale co spisovatelkou?

Mé psaní začalo tím, že jsem chtěla naše děti naučit anglicky. Veronika už chodila do školy a Cyril, který byl o čtyři roky mladší, začal chodit také. Mezi nimi byla prostřední Anna, která nám později umřela na zánět ledvin. Babička jim zpívala anglické písničky a recitovala všelijaká říkadla. Vysvětlovala jsem jim tu nejjednodušší gramatiku a pak jim začala psát jakousi učebničku angličtiny. Nechtěla jsem ji dělat suchopárně, aby vypadala jako učebnice s frázemi: „Tady je sešit nebo Kniha je na stole." To přece nemůže nikoho zajímat. Koupila jsem si proto nový památník a získala prázdnou, ale hezkou vázanou knížku, kterou jsem nazvala Old Brumly is slowly. Do ní jsem kreslila barevně obrázky o holčice v červených šatech a medvídkovi, jak sedí u ohýnku v lese a opéká si buřty.

Od angličtiny tedy nebylo u vás doma úniku?

Přesně tak, děti ji měly pořád před očima i s uvedenou výslovností v závorce. Vybrala jsem několik hlavních slov jako svět, hvězdy, země, voda, ano, ne, chci, nechci, půjdu, nepůjdu, smích, pláč, k tomu přidala nějaká zájmena a napsala je na dlouhé pásy kreslícího papíru. Pak jsem slova rozstříhala, takže vznikala jakási skládanka. Tu jsem dala na stůl a řekla klukovi, kterému bylo tenkrát šest let: „Skládej si tady." Dělala jsem, že myju nádobí, ale koukala nenápadně, co dělá. On se na papírky díval a skládal, skládal, až složil dlouhatánskou větu a pak utekl. Šla jsem se podívat, co napsal, a přečetla si: I dont know, why heaven is so far away Já nevím, proč je nebe tak daleko. To bylo tak krásné, že jsem tak později nazvala i poslední kapitolu ve své nejmilejší knížce Haló, Jácíčku.

K vašim nejznámějším knížkám patří Můj medvěd Flóra, kterou má doma mnoho dětí.

Medvěda Flóru našel náš kluk venku na sněhu, jenže mu nebylo šest jako chlapci v knížce, nýbrž osmnáct. A říká: „Hele, tohle jsem našel. Já jsem to tam nemohl nechat, vidíš ty oči?" Moje maminka v kuchyni jen koukala, jak to bylo špinavé, a já si v duchu říkala: Propána, tohle se teda u nás vyhodit nesmí! Tak jsem řekla: „No, to je moc hezké. To je dobře, že jsi ho přinesl, posaď ho v pokoji za kamna a jdi si umýt ruce, máš je strašně špinavé." Pak přijel táta domů z Letné, kde měl ateliér, šel rovnou do pokoje a za kamny uviděl Flóru. Povídá: „Jé, copak to tady sedí?" Moje maminka by řekla: Vyhoďte to, kdoví, kdo to měl! A měla by pravdu. Ale on hned s těma očima: „Vidíš ty jeho oči?" Když všichni druhý den odešli, tak jsem medvěda umyla. Připravila jsem pěnu a medvěda v ní důkladně vymydlila a vykartáčovala, takže začal být opravdu zlatý, jak píšu v knížce. Pacičky měl bílé, jedno očičko přeražené. Syn říká: „Já jí udělám nové očičko a nové ouško" (to také měla jen jedno). Tak jsme ji utřely ručníkem a dostala šatičky po panně.

DAISY MRÁZKOVÁ
● Narodila se 5. května 1923 v Praze jako nejmladší ze tří dětí.
● V letech 19431944 studovala UMPRUM u prof. Antonína Strnadela, obor dětská ilustrace.
● Od roku 1958 vystavuje. Je členkou Umělecké besedy. Věnovala se olejomalbě.
● Od 60. let píše a ilustruje knihy pro děti, např. Neplač, muchomůrko, Chlapeček a dálka, Haló, Jácíčku, Můj medvěd Flóra, Nádherné Úterý, Slon a mravenec, Písně mravenčí chůvy.
● Jejím manželem byl malíř Jiří Mrázek (1920 - 2008), se kterým měla tři děti. Žije v Praze.

Čtěte také: Miroslav Šubert: Ve 40. letech odjel do Anglie. To mu změnilo život

Autor: Radek Gális

13.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Bankovnictví a finanční služby - Bankovnictví a finanční služby Účetní 17 980 Kč Účetní všeobecní Nižší účetní všeobecný. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17980 kč, mzda max. 26100 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Kontakt: pí Šandová, tel.: 261 03 21 06, 724 168 391 + strukturovaný životopis na e-mail: vvpankrac.pers@vez.pan.justice.cz, Účetní (evidenční a administrativní činnost) – Vazební věznice Praha – Pankrác. Požadujeme: min. střední vzdělání s maturitní zkouškou – výhodou ekonomického zaměření, praxe na obdobné pracovní pozici vítána. Jedná se o evidenční a administrativní činnost – evidence a kompletace dokladů, zpracování finančního spisu, vedení seznamu pohledávek, práce v ekonomickém programu, komunikace se soudy, exekutory, ČSSZ a jinými institucemi. Platové rozpětí dle zápočtu praxe 17980 - 26100Kč. Pracovní doba: pondělí – čtvrtek 07,00 hod. – 15,45 hod., pátek 07,00 hod. – 14,30 hod., podnikové stravování, 25 dnů dovolené + 5 dnů indispozičního volna, příspěvky z FKSP. Kontakt: pí Šandová, tel.: 261 03 21 06, 724 168 391 + strukturovaný životopis na e-mail: vvpankrac.pers@vez.pan.justice.cz. Pracoviště: Vězeňská služba české republiky - 003 - vazební věznice, Soudní, č.p. 988, 140 00 Praha 4. Informace: , . Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Učitel odborných předmětů 25 000 Kč Učitelé odborných předmětů (kromě pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami) učitel výtvarné výchovy v ZŠ s angličtinou (rodilý mluvčí). Požadované vzdělání: vysokoškolské. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 25000 kč, mzda max. 35000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: místo výkonu práce: Mílová č.p. 697/2a, Libuš,, 142 00 Praha 411, kontakt: Rose Lenka Mgr., tel.: 724980809, e-mail: rose@wonderlandacademy.cz, , Hledáme učitele - rodilého mluvčího s aprobací výtvarná výchová pro 1. a 2. stupně základní školy, ideálně s nostrifikací.. Pracoviště: English wonderland s.r.o. - 003, Mílová, č.p. 697, 142 00 Praha 411. Informace: Lenka Rose, +420 724 980 809. Informační technologie - Informační technologie Programátor 65 535 Kč Vývojáři softwaru Programátor Python / Perl - Vývojáři softwaru. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 70000 kč, mzda max. 80000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: místo výkonu práce: Národní č.p. 58/32, Nové Město,, 110 00 Praha 1, kontakt: Yakupova Yana, tel.: 774971056, e-mail: yana-yakupova@yandex.ru, , Požadavky na uchazeče, o VŠ vzdělání technického zaměření., o Praxe v oblasti IT min. 7 let., o Praxe s vývojem komerčních produktů v Pythonu min. 3 let., o Praxe s vývojem Perl min. 1 rok., o Praxe s produktem Servergraph min. 1 rok., o Praxe s administrací systému Windows / Linux min. 3 let., o Praxe s PostgreSQL a MySQL min. 3 let., o Vynikající znalost OOP., o Vynikající znalost architektury sítě., o Znalost Linuxu / Bash., o Zkušenosti s práci v týmu, o Zkušenosti s verzemi řízení Git, SVN., o Zkušenosti s použitím bug tracking systémů JIRA., o Vynikající znalost ruštiny (aktivní, na úrovní C1)., o Vynikající znalost angličtiny (ústně a písemně)., , Náplň práce, Vývoj softwaru Python a Perl.. Pracoviště: Bohemia software s.r.o. - nové město, Národní, č.p. 58, 110 00 Praha 1. Informace: Yana Yakupova, +420 774 971 056. Gastronomie - Nabídka práce servírka 110 Kč Do japonsko korejské restaurace v centru Prahy hledáme posilu do našeho týmu na pozici servírka. Jsme menší, útulná restaurace s přátelským kolektivem a chutnou, luxusní gastronomií. Pokud Vás naše nabídka zaujala, prosíme o kontaktování na níže uvedené telefonní číslo.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

O revitalizaci Prokopského jezírka se pře spolek ekologů s pražským magistrátem.
13

Spor o jezírko v Prokopském údolí. Bude z atraktivního místa páchnoucí močál?

Letiště Václava Havla.
3 14

Letiště Václava Havla bojuje s hlukem. Chce omezit noční provoz letadel

Poklidná zahrada nedaleko Hradu. Ukrývá umělecká díla i kašnu s čápem

Ruch Hradčanského náměstí. Turisté. Blesky fotoaparátů. Přijde vám nemožné najít v blízkosti Pražského hradu místo k odpočinku? Navštivte nepříliš známou zahradu Šternberského paláce. Malá, ale romantická oáza klidu skýtá útočiště nejen všem, co si chtějí vyčistit hlavu, ale i umělcům. Najdete v ní třeba díla českých sochařů z 20. století.

Mohl mít nebezpečné chemikálie. Muže odvezla zásahová jednotka na psychiatrii

/FOTOGALERIE/ Ve čtvrtek večer zažili obyvatelé části pražského Slivence dramatické chvíle. Policie kvůli psychicky narušenému muži zaktivizovala vyjednavače, zásahovou jednotku, hasiče, psa pyrotechniků i plynaře. Na počátku velké akce bylo podezření, že muž má doma nebezepčné chemikálie. Navíc podle policie napadal sousedy.

Chemie na škole nebývá oblíbená. I tak Češi slaví historický úspěch na olympiádě

Historický úspěch české reprezentace… Kdyby to tak mohl být začátek zprávy ve sportovní rubrice. Ale tato informace oslavuje šikovné české vědce. Na jubilejním padesátém ročníku Mezinárodní chemické olympiády Česko obsadilo čtvrtou příčku v žebříčku národů.

Jak jsme žili v Československu. Staré Město a Josefov

Pražský deník přináší nový cyklus Jak jsme žili v Československu. Každý týden pozveme čtenáře do novodobé historie jednotlivých pražských čtvrtí. Na procházku po významných momentech let 1918 až 1992. Tentokrát zveme na Staré Město.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT