Viktor Wellemín pochází z pražské židovské rodiny. Bylo mu 17 let, když se měsíc po vyhlášení protektorátu vydal se svým o čtyři roky starším bratrem Adolfem do emigrace.

Dva roky se protloukali Palestinou a začátkem roku 1942 vstoupili do 11. československého východního praporu. Jako členové protiletadlové jednotky pak bránili severoafrický přístav Tobruk. Pan Wellemín si v Tobruku vyrobil talisman, který ho pak provázel po celý život.

„V kapse jsem jednou objevil zapomenutý prvorepublikový desetník, který měl na jedné straně vyobrazeného dvouocasého lvíčka,“ vypráví. „Lupenkovou pilkou jsem ho vyřízl, udělal nad ním dírku, zavěsil na provázek a nosil jsem ho na krku jako výsostný československý znak.“ Později ho připevnil k řetízku od nevybuchlého italského granátu.

V britské nemocnici

V roce 1944 podnikl Viktor Wellemín s československou obrněnou brigádou útok na francouzský přístav Dunkerk. Jeho nejbližší spolubojovníky zabila mina. Viktor o jednu zavadil také a zaklekl ji. Výbuch ho odhodil, utrhl mu kus paty a poranil rameno.

Léčil se pak v britských nemocnicích a konec války ho zastihl v Londýně u náhradního vojenského tělesa. Doma zjistil, že zatímco on bránil Tobruk, nacisté zavraždili jeho rodiče v koncentračním táboře. Bratr Adolf válku přežil, jejich byt ale obsadili cizí lidé, a Wellemínovi nedostali zpět ani rodinnou firmu.

Den válečných veteránů
Na 11. listopadu každoročně připadá Den válečných veteránů. Kupte si vlčí mák do klopy na ulici nebo na webu www.denveteranu.cz. Svým příspěvkem podpoříte další nahrávání vzpomínek veteránů pro sbírku Paměť národa.