Nechtěli je posílat nadacím ani fondům, ale darovat přímo. Právě o takovou pomoc je podle Aleny v poslední době velký zájem. Zrodil se proto nápad založit projekt Kouzelná přání. Pomáhat může kdokoliv, na webu si jen vybere přání, který by chtěl někomu znevýhodněnému splnit. Může jít o peníze i setkání se slavnou osobou.

Jak vznikl nápad založit projekt Kouzelná přání?

Šest let jsem pracovala pro neziskovou organizaci ChanceforChildren, která má mezinárodní tým, ale pomáhá převážně v Česku. Pak jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a myslela jsem si, že dobročinnosti už je dost. Nešlo úplně o syndrom vyhoření, ale neměla jsem sílu dál pokračovat. Začaly mě kontaktovat subjekty, které chtěly pomáhat přímou formou. Na konci roku jim třeba zbylo deset tisíc a chtěly je někam dát.

Takže jste jim pomáhala zprostředkovat dárcovství?

Řekla jsem si, že ty peníze přeci nenechám ladem. Věděla jsem, že můžu zavolat určité rodině, dětskému domovu nebo stacionáři. Pak se rozkřiklo, že takto podomácku pomáhám, a začali mě kontaktovat další. Až jsem si řekla, že by to chtělo nějakou právní formu.

A tak jste si založila vlastní spolek. Přemýšlela jsem, jak to udělat. Nadace mi nebyla sympatická. Nejsem mediálně známá, abych oslovovala širokou veřejnost a přerozdělovala miliony. Nerada bych také rozhodovala o tom, komu peníze dát a komu ne.

Mám doma dítě a chtěla bych pomoci všem. Poptávka pomáhat přímo je velmi silná. Věnuje se tomu už několik organizací. My bychom to chtěli dělat ve větším, a tak jsme rozjeli Kouzelná přání.

Jaké byly začátky?

Zapojila jsem síly okolo mě. Oslovila jsem sestru a známé. Náhodou jsme zjistily, že jsme všechny na mateřské dovolené. Z toho vznikl krásný příběh, že matky na mateřské dovolené nemají co dělat, a tak zakládají neziskovky.

Tak to tedy nebylo?

Vůbec ne. Nejprve byl nápad, který se vyvíjel. Založily jsme spolek, který má fungovat jako prostředník mezi těmi, kteří potřebují pomoc, a těmi, co pomoc nabízejí. Přání prezentujeme na webu.

Co si lidé, kteří potřebují pomoc, nejčastěji přejí?

Je to široká škála. Nejčastější jsou samozřejmě zdravotní pomůcky. Aktuálně také rehabilitační pobyty pro děti s nervosvalovým onemocněním. Konečně se jim dostává i mediální pozornosti a o problému se více mluví. Je důkladně prokázáno, že rehabilitace dětem pomáhá, ale bohužel pojišťovny ji stále neproplácejí. Máme ale i zábavná přání.

Jaká to jsou?

Setkání s osobností, dovolená, měli jsme i vybavení pokojíčku. Často si lidé přejí tablet pro děti a objevují se i krásná přání pro seniory. Nemáme přesně specifikováno, co si lidé mohou přát. Jen musí jít o člověka, který je společensky, fyzicky či mentálně handicapovaný.

Daří se vám přání plnit?

To je to kouzlo. Přání neplníme my, ale hledáme dobrodárce firmy či osoby, které přání plní. Vyhledávají si i oni nás. Například máme rodinu z Kladna, která si jednou za rok projde přání na našem webu a pak pošle až 50 tisíc korun. Chceme jít naproti i těm, co pomáhají. Vše zařídíme a posíláme zpětnou vazbu. Je důležité, aby dobrodárci získali poděkování, i když oni sami by to nepřiznali.

Setkávají se dárci s obdarovanými?

Někdy se i setkají a jejich pomoc pokračuje dál. Myšlenka je pomoc jen zprostředkovat a jejich vztah pak může žít svým životem i bez nás. Náš cíl je, aby soused pomáhal sousedovi. Máme v plánu, aby se přání do budoucna rozdělila podle regionů. Lidé jen přijdou na náš web a najdou si, komu se dá u nich ve městě pomoci. Třeba už nás ani nebudou potřebovat. Chce to jen dát lidem impulz.

Pomoc nemusí být jen o penězích?

Může se jednat o formu materiální, peněžní, psychické i fyzické podpory. Oslovit nás může kdokoliv. Lidé mohou třeba zorganizovat akci. Kamarádky se rozhodnou pomoci někomu blízkému. Uspořádají divadlo či sportovní utkání. Jsme schopni to zaštítit. Máme zřízený transparentní účet, poskytneme kasičky a letáčky.

Sama jste se stala dobrodárcem, když jste zorganizovala festival TenTaTofest pro nemocného Honzíka.

TenTaTo je můj druhý projekt. Jde o hadrového panáka, který má různá využití. Nechtěli jsme investovat do tradiční reklamy, tak jsme uspořádali festival. Celý výtěžek šel na splnění přání malému Honzíkovi s nervosvalovým onemocněním. Přál si osobního asistenta.

Jaké přání vás osobně nejvíce zasáhlo?

Na festivalu se představili senioři z Libušína. Vyrábějí krásné věnce, které na festivalu prodávali. Vydělané peníze předali rodině Honzíka. Bylo to velmi dojemné. Sami peněz moc nemají. Pointa je, že senioři musí mít důvod, aby vylezli z pokoje. Teď se setkávají, vytvářejí věnce a mají cíl pomáhat. My potřebujeme je, abychom plnili přání, a oni se cítí potřební.

Takže pomoc na obě strany.

Ano. To mě velmi zaujalo. Krásné přání bylo také profesionální focení pro Aničku. Chtěla jsem pro Kouzelná přání vytvořit zajímavý kalendář. Oslovila jsem kamarádku Annu, která má nervosvalové onemocnění. Kývla na to. Je velice šikovná. Bylo komplikované sehnat známé osobnosti, které by se sešly v jeden čas na jednom místě v bezbariérovém prostoru. Nakonec se nadšeně zapojili představitelé muzikálu Ať žijí duchové, které Anna nafotila mezi představeními. Bylo to splněné přání pro Annu, muzikál i pro nás.

Dnes vás práce naplňuje?

Musím říct, že ano. Velice mě to baví. Naučila jsem se rozdělovat práci. Dříve jsem měla pocit, že člověk musí dělat všechno sám, že to nikdo neudělá lépe. Už vím, že to tak není. Mám také obrovské štěstí na lidi. Nejdůležitější osoba je má sestra Dana Převorovská.

ANNA STUDUJE Odbornou střední školu v Kolíně obor Užitá fotografie a média. Přála si zkusit nafotit něco profesionálně. Přání se jí splnilo.

Nemáte jako sestry problém pracovat spolu?

Doplňujeme se. Já mám nápady a ségra je zase tabulkář. Dělá doklady, je naprosto přesná. Komunikuje s klienty. Já komunikuji s dobrodárci a dělám fund- raising a marketing. Chceme se vyhnout velkým projektům. Chceme, aby to bylo co nejjednodušší pro dobrodárce a aby věděli, že práce je na nich a jejich tvrdě sehnané peníze jdou ve sto procentech tam, kam mají.

Jak to všechno zvládáte s rodinou na mateřské?

Hrozně mě podporuje můj muž. Bez něj by to nešlo. Je můj hnací motor, který mi řekl, ať jdu do toho. Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už to nemá smysl, tak zase přišel on a ukázal mi, že to za to stojí a že jsme odvedli spoustu práce.

Alena Zdvihalová- je jí 29 letvystudovala marketingovou komunikaci na Vysoké škole finanční a správní
- vlastní mediální agenturu
- je předsedkyní spolku Kouzelná přání, který skrze web www.kouzelnaprani.cz zprostředkovává pomoc společensky a zdravotně handicapovaným lidem

Čtěte také: Lenka Bártová: Nemoc dcery jsem přijala až po roce