To mu bylo přibližně 15 let. Ve 22 má na kontě debutovou desku i ocenění v kategorii objev roku hudebních cen Vinyla. A to určitě není všechno.

Proč jste se rozhodl zrovna pro elektronickou hudbu?

Určitě proto, že se jedná o muziku, která je absolutně svobodná. Na počítači můžu vytvořit prakticky cokoliv a mám naprostou kontrolu nad svým dílem. To se mi líbí.

Tvoříte pod pseudonymem Aid Kid. Jak toto jméno vzniklo?


Prvotním nápadem je přesmyčka názvu desky od 
Radiohead s názvem Kid A, která vyšla v roce 2000. Když jsem ji slyšel poprvé, úplně převrátila můj pohled na hudbu. Předtím jsem poslouchal převážně rock. Na této desce je ale množství písní čistě elektronických. Díky ní jsem začal víc poslouchat elektronickou hudbu a pak jsem ji i sám začal tvořit.

Jaké byly vaše hudební 
počátky?


První krok nastal, když jsem si pořídil kytaru. Zkoušel jsem na ni hrát a učit se cizí písničky. To mě ale po čase přestalo bavit a začal jsem psát své vlastní songy. To mi bylo asi 15. Pak mi jeden známý ukázal, jakým způsobem si písničky nahrát 
a jak si k nim vytvořit 
i zbytek nástrojů. Začal jsem skládat různá dema, a aby bylo možné je hrát naživo, založil jsem kapelu. V ní jsem zpíval, hrál na synťák (syntetizátor, pozn. red.), na kytaru a skládal písničky. Kapela se později rozpadla, mně se přestat nechtělo, 
a tak jsem založil druhou kapelu. Tam jsme byli už jen dva. Já a zpěvačka. V druhé kapele už šlo o hudbu čistě elektronickou. Časem jsem ale zjistil, že nejlepší je hrát sám. To mám dodnes.

Jaký typ elektronické hudby tvoříte?

Elektronická hudba je široký pojem, myslím, že je dobré ji rozdělit na klubovou-taneční a na poslechovou. Já se snažím čerpat z obou světů a najít kompromis. Hodně chodím do klubů, kde to opravdu buší a jde právě o party. Mám ale rád i ambientní muziku, náročnější s komplikovanými strukturami. Snažím se tyto dva směry sblížit. To je, myslím si, momentálně cesta, která funguje.

Jakým způsobem skládáte? Máte nějaký osvědčený 
postup?


Každý má proces skládání úplně jiný. Já například začínám od nápadu. K počítači mám připojenou klaviaturu a jakmile se nějaká myšlenka objeví v mé hlavě, nahraju si ji. Potom začnu tvořit zvuk. Nahraju si noty a přiřadím jim nějaké zvuky, které musím vymodulovat. Díky tomu mi vznikne jakási smyčka, na kterou přidávám další vrstvy. Jakmile mám smyčku, o níž jsem přesvědčený, že funguje, začnu ji roztahovat po časové ose, vymýšlím gradace, dynamiku a kompozici.


Vaším hudebním nástrojem je počítač. Jak probíhá váš živý koncert? 


Živý koncert je v případě elektronické hudby vždy velká komplikace. Existuje několik možností, jak je možné vystupovat. Já hraju tak, že vezmu jednu skladbu, kterou jsem vytvořil, 
a rozdělím ji na několik vrstev. Ty pouštím zároveň a s každou si hraju a pracuju naživo. Různě ji měním, moduluju a snažím se, aby výsledek zněl pokaždé úplně jinak.

Ondřej Mikula. Zdroj: ČTK

Takže kdybych šla na váš koncert, uslyším něco trochu jiného, než co máte na vlastním CD?


Přesně tak. Já dokonce ze své desky hraji velmi málo věcí. Baví mě, když naživo skládám něco nového. Snažím se, aby mělo smysl chodit na koncerty. Abych jen nereprodukoval své vlastní písně.

Vaše skladby jsou převážně instrumentální.

Není to nevýhoda?

Není současný posluchač příliš zvyklý na zpěv?
Určitě to nevýhoda je. Myslím ale, že moje cílová skupina se s tím dokáže poprat. Pravda je podle mě taková, že když člověk nasadí vokály, skladba může dojít mnohem dál, než když je jen instrumentální. Do budoucna tak hodlám přidávat do svých písní 
i zpěv.

Co dalšího plánujete?


Chystám se trochu vykročit ze škatulky elektronické hudby. Složil jsem party pro dechy i klavír a plánuji nahrávání s živými muzikanty. Je otázkou, jak celý nápad dopadne. Pro mě to bude velký experiment, prozatím jsem kromě vokálů žádné klasické nástroje nenahrával. Těším se na to, že výsledek bude možná úplně jiný, než jaký očekávám. Přesně taková cesta mě baví. Když má člověk nápad, realizuje ho a vznikne něco třeba neočekávaného.


Má podle vás elektronická hudba v Čechách budoucnost?


Určitě a velkou. Vlastně já si myslím, že je momentálně 
elektronická hudba v České republice na vzestupu. 
A nejen tady. Dnes se k nám konečně dostává koncept takzvaných bedroom producers, tedy ložnicových producentů. To jsou mladí lidé, kteří jsou zavření doma. Nemají studio, míchají si hudbu na vlastních sluchátkách, a i přesto díky nim vznikají skvělé věci 
a nové projekty. Doposud tenhle princip u nás příliš nefungoval, až nyní vzniká tato komunita a řada zajímavých projektů. A to je moc dobře.

Ondřej Mikula- je mu 22 let, narodil se v Praze
- studuje na Fakultě umění 
a designu v Ústí na Labem
- pod pseudonymem Aid Kid skládá elektronickou hudbu, za kterou získal ocenění objev roku hudebních cen Vinyla
- spolupracuje mimo jiné s audiovizuální skupinou Black Division

Čtěte také: Žlutý karavan chce oživit Prahu