Nálady ve společnosti i v rodinách se před druhým kolem prezidentské volby oproti prvnímu kolu poměrně hodně vyostřily. Čím to podle vás je? Stylem kampaně, anebo prostě jen tím, že se společnost i rodiny rozdělily na Pavlův a Babišův tábor?
Těch táborů je o trochu víc, Pavlův, Babišův, nebabišův a nevolící tábor. Ale ano, politika se stala pro řadu lidí velkým stresorem, který ovlivňuje jejich rodinné, pracovní, sousedské a další blízké vztahy. Napětí k volbám patří, postojové a hodnotové střety a diskuse rovněž. Tím, že kandiduje vysoce polarizující osobnost v podobě opozičního poslance Babiše, je kampaň opravdu vyostřená a agresivní a dopady na společnost budou značné. Některé vztahy a rodiny to dlouhodobě nebo trvale poškodí.

close Psycholožka Iva Poláčková Šolcová info Zdroj: Jakub Stadler, FHS UK zoom_in Psycholožka Iva Poláčková Šolcová Co byste v současné chvíli doporučila dělat, aby tyto přetlakované rodinné „papiňáky“ trochu upustily páru?
Pokud rodinu politika a prezidentské volby stresují tak, že hrozí třeba výbuch a rozmetání kuchyně, ať raději místnost opustí, zalehnou hlavou od exploze a počkají, než papiňák vychladne. V leže se nedá hádat. Neboli nebavte se o politice, pokud vás to ničí. A pokud o politice neumíte mlčet, když jste spolu, raději se chvíli nevídejte, než abyste si vzájemně působili bolest a zranění.

Babička vyděšeně líčí dceři, synovi nebo vnoučatům, že generál Pavel by odvedl mladé do války a že musí kvůli tomu volit pana Babiše. Její potomci jí vysvětlují, že to je nesmysl, a když nezaberou logické argumenty, naštvou se, babičce vynadají a odejdou. Jak byste tuto situaci řešila vy jako psycholožka?
Babička je vyděšená, má strach a obavy o bezpečí svých dětí a vnoučat. Babička se prostě bojí. Je hanba, že ji Babišova kampaň takhle příšerně vyděsila, a rozhodně si nezaslouží, aby jí její děti, o které má obavy, vynadaly nebo opustily. Babičku je třeba uklidnit, upokojit, dát si s ní dobrou kávu, pobavit se s ní o věcech, které jí dělají radost, a změnit tu emoci strachu a obav, ve které uvízla, v jinou emoci a prožitek. Zavzpomínejte na něco hezkého, jděte na procházku, prostě hoďte tam jinou emoci.

Někteří potomci rodičům říkají, že jestli budou volit Babiše, přestanou jezdit na návštěvy nebo k nim dávat vnoučata. Co říkáte tomuto způsobu přemlouvání? Co se pak děje v hlavách prarodičů, které z jedné strany masírují kampaň Babišova týmu, dezinformace v řetězových e-mailech a na internetu a z druhé jejich rodina?
Vyhrožování, zastrašování, lhaní a agrese by se neměly stát součástí komunikace v rodině, zvláště ne ze strany Pavlových voličů, kterým přece vadí tato Babišova volební strategie. Neměli by se tedy chovat jako on. Nesoutěží o hlasy, nemusí nikomu mydlit schody a po nikom házet bobky. Ty rodinné problémy do značné míry způsobila Babišova vyhrocená kampaň, ale tak ať lidé ukážou, že umí komunikovat jinak a lépe než on, v klidu, s rozvahou a respektem.

Když už lidi nemají nervy na návštěvy příbuzných, kteří dokola opakují dezinformace z internetu a zcela už propadli jejich narativu, přestanou za nimi chodit a zpřetrhají veškeré vazby. Je to řešení?
Zmanipulovaná videa, lži, fámy a polopravdy silně a hlavně dlouhodobě působí na vnímání, myšlení, paměť a chování lidí. Jak nám ukázal průběh amerických prezidentských voleb, rodiny, které rozdělily volby, se často nezačaly bavit ani po letech, mnohdy se nestýkají dodnes. Donald Trump je totiž rovněž extrémně polarizující osobnost. Jeho podporovatelé postupně ještě více radikalizovali své postoje a chování k ještě silnějšímu „trumpismu“, obzvláště v případech, kdy je rodina izolovala, vyloučila a opustila. Z Trumpova tábora se stal Trumpův kult.

Hrozí v současné chvíli něco takového lidem i v České republice?
Bohužel, podobný scénář hrozí i v souvislosti s Andrejem Babišem. Je třeba velmi zvážit, zda člena rodiny necháme napospas manipulativním útokům jeho týmu, kterým se dá velmi těžko bránit. Anebo se pokusíme jeho kult oslabit uchováním vztahů a rodiny a odmítneme osobnost našich blízkých redukovat jen na „babišovce“. Jsou přece mnohem víc a je co chránit.

V sobotu odpoledne bude jasno. Z části rodin se stanou vítězové a z části poražení. Co to následně udělá s rodinnými rozepřemi nad prezidentskou volbou? Ještě se tím zvýrazní, nebo naopak zmírní?
Volby jsou koncem jedné éry a začátkem jiné. Jedni budou mít radost a druzí budou zklamaní a po pár dnech či týdnech začne v sociálním prostředí dominovat jiné téma. Škoda, že není nějaká olympiáda nebo mistrovství světa, abychom mohli společně fandit jedněm barvám. Je ale zřejmé, že Andrej Babiš, ať už v jakékoliv roli, bude svůj polarizační potenciál nadále využívat a stejně jako Miloš Zeman bude společnost rozdělovat a sytit se na rozepřích, jako tomu bylo doposud.

Jakou „terapii“ byste doporučovala po volbách, aby se rány v rodinách zase zpátky zacelily?
Určitě si dát na chvíli od politiky odpočinek, vyklusat stres a napětí, vyvětrat dusnou atmosféru, zaměřit pozornost k jiným tématům. A také začít nebo se vrátit k tomu, co děláme jako rodina rádi, a tak pomalu různá volební zranění rehabilitovat a neztrácet naději, že je možné vážné rozepře překonat. Jde to a není to nemožné, jen to nesmíme lámat přes koleno, ale poctivě a pomalu rozhýbávat.

Co by měli v rámci dobrých rodinných vztahů udělat ti, jejichž kandidát zvítězí a kteří budou cítit radost a převahu? A jak se mají zachovat ti poražení, v nichž se bude mísit smutek se vztekem?
Pocity radosti, vítězství a úlevy asi cítit budeme, smutek, vztek, nevím, spíš bych to viděla na zklamání, lítost. Je dobré si ty emoce, zvláště ty prožitkově negativní, připustit a přijmout, že k volbám patří, ale není třeba z toho vyvozovat nějaké zásadní závěry či kolem sebe kopat a svádět prohru na všechny okolo. Každý den prostě není posvícení.

Kdo je Iva Poláčková Šolcová

• vedoucí vědecká pracovnice v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR

• expertka na afektivní procesy, emoce a regulace emocí či na sociální psychologii nebo psychologii celoživotního vývoje