Hasiči z celé republiky si v Praze pěkně šplhli

A ukázalo se, že v řadách hasičských jednotek jsou velmi zdatní lezci! Aby také ne; někteří ze soutěžících mají přímo lezeckou odbornost. V soupeření s nimi se ale neztratili ani kolegové se zcela jinými specializacemi.

Ostatně po skalách (kterým se chyty na umělé stěně nejvíce podobají) hasiči-lezci zase tak často nelezou. Jejich specializace znamená výcvik pro záchranné práce ve výškách a nad volnou hloubkou. A nejde o to šplhat nahoru, ale zraněného člověka v pořádku dopravit v nosítkách dolů.Kdo výš a rychleji

„Hop, tohle zvládneš," nesly se tělocvičnou výkřiky z úst známých i neznámých. Atmosféra typická pro hasičské setkání. Borce na stěně povzbuzovali nejen kamarádi, ale i soupeři. A lidé, kteří vlastně byli protivníky, se dokázali upřímně radovat, když se některému ze soutěžících podařilo obzvlášť vyvedený kousek.

Dvaatřicet závodníků – tři desítky hasičů z celé republiky, s nimiž poměřili síly také dva pražští policisté – čekaly dvě stěny. Snadnější žlutá, kde z řady připravených chytů bylo možno využívat jen ty modré – a také náročnější modrá, kde pro změnu bylo zase dovoleno využít jen chytů žluté barvy.

Kdo jak a kam vyleze, případně v jakém čase, se stalo sítem pro výběr postupujících. Patnáctku těch nejlepších pak čekal jednotný úkol: vylézt po určené trase, pro všechny stejné. Pavel Hrdina z organizačního týmu Deníku vysvětlil, že kvůli tomu, aby nemohli okukovat, jak si počínají borci před nimi, si všichni mohli trasu prohlédnout ze země – a pak museli do izolace. A nastupovat jednotlivě. Ať mají všichni stejné podmínky, nevidí podařené triky svých předchůdců, ale i jejich chyby.

Rozhoduje dosažená výška – a případně čas.

Něco pro praxi

Tohle sportovní klání se vlastní hasičské práci nepodobá – oslovení účastníci šampionátu se ale shodli, že přece jen nějaké návyky pro běžný výkon služby si z lezecké stěny odnesou. Také Hrdina, jinak velitel čety hasičské stanice v Krči a hlavní instruktor lezení, který má navíc i specializaci leteckého záchranáře, si vzpomíná na zásah, jenž se téhle soutěži nápadně podobal.

„Bylo to v Holešovicích, kde vysokoškoláci sbírali do školy kytky – a najednou se ocitli nahoře na skále, drželi se keříku a čekali na pomoc,"zavzpomínal, jak pro trosečníky bylo třeba vyšplhat a bezpečně je spustit dolů. A celkem nedávno zase šplhali po skále kolegové při záchraně ženy, která se zřítila z pěšinky. Jen kousek odtud; v Divoké Šárce.

Jisté prvenství

Hasiči jsou lepší, uznal Bohumil Coufal ze speciální pořádkové jednotky pražské policie. „Je znát, že mají víc natrénováno," řekl Deníku – při troše tréninku by se s nimi prý ale dalo držet krok. Takže – možná napřesrok, pousmál se. „Letos moc času nebylo, pozvánka přišla před týdnem," dodal na vysvětlenou.

To Kateřina Stěhulová, jediná žena mezi závodníky netušila, že bude soutěžit, ještě ráno. Devětadvacetiletá hasička, která slouží na operačním středisku Libereckého kraje v Semilech, si prý občas zajde s kolegou zatrénovat na stěnu v Jablonci – a do Prahy se vydala jen jako divák.

„Až tady mě přemluvili, svěřila se Deníku. A jasně ukázala, že u hasičů je opravdu doma dobrá nálada a smysl pro humor. Kdo by prý do toho nešel, když má ve své kategorii jisté vítězství!