O výročí informovali pražští hasiči prostřednictvím twitterového účtu, který odkazoval na krátký historický exkurz včetně dobových fotografií. Archiv hlavního města Prahy ukrývá listiny, které prozrazují, jak zde vznikal hasičský sbor.

Jak už bylo řečeno v úvodu, základem budoucího hasičstva se stali tzv. městští počišťovači. V roce 1840 bylo u počišťovačské skupiny dvanáct řadových členů a jeden vedoucí.

Archivní dokumenty porovnávají například náklady spojené se založením hasičské jednotky oproti financím vynaloženým na činnost počišťovačů. Píše se tam i o základních právech a povinností hasičů. Zpráva z 23. března 1853 se stala základem pro vydání vyhlášky, kterou pražská obec zřídila sbor městských čistitelů ulic a hasičů ohně.

Velitel se učil v Berlíně

„V Praze se začal rychle rozrůstat průmysl, a tak není divu, že sílily hlasy požadující zřízení placeného hasičského sboru. V březnu 1853 magistrát rozhodl, že bere do vlastní režie úklid ulic, pro začátek na Malé Straně – v srpnu 1853 pak přijal 30 metařů, jejichž představeným byl jmenován městský dozorce Alois Pasta,“ píší Hasiči Praha na webu.

Velitel Pasta dostal za úkol vycvičit osm lidí k obsluze stříkačky, ostatní jako pomocníky při hašení. Následně byl na zkušenou do Berlína. Německá metropole byla tehdy hlavním městem rozvíjejícího se Pruska, ale oproti Praze neměl Berlín příliš náskok - profesionální hasičský sbor zde byl založen roku 1851.

Jeden z nejstarších hasičských sborů

„Velitel Scabell byl schopným organizátorem a Alois Pasta se od něho měl co naučit. Bylo vidět, že své velitelování v Praze bral zodpovědně, ale od počátku měl velké potíže se svými nadřízenými. Navíc brzy rozpoznal, že třicítka lidí je pro město málo a osm k obsluze stříkačky ještě méně,“ uvádí web pražských hasičů.

Pasta je autorem jednoho z nejstarších hasičských spisů Über Schadenfeuer und Feuerlöschen (O škodlivých požárech a jejich hašení). Snažil se o zdokonalení výcviku a výstroje, ale podle historických záznamů musel Pasta kvůli konfliktům s magistrátem odejít z funkce. Přitom od počátku se hasičský sbor při zdolávání ohňů a dalších případech osvědčil.

„To bylo v době, kdy hasiči, lišící se od metařů červenou páskou na rameni, sídlili v malostranském obecním dvoře v Letenské ulici, kde měli pro sebe vyhrazeno několik místností,“ dodává mluvčí pražských hasičů Martin Kavka.

Poměry se začaly trochu měnit v listopadu 1853, kdy se velení ujal praktikant hospodářského úřadu magistrátu Václav Soukup. A kromě jiných novinek zavedl titul hasební mistr.

Ženijní nářadí zůstává

Radní vyřešili také problém, jak zvýšit počet hasičů a moc za to nezaplatit. Zrušily se proto záložní požární stráže a uvolnění muži mohli posílit řady sboru. V tu chvíli však už 68 příslušníků sboru nemělo kde být. Nové místo se našlo ve staroměstském obecním dvoře. V původní stanici zůstalo několik hasičů, takže vznikla ústřední i pobočná stanice.

Pražský hasičský sbor měl tehdy šest vrchních hasičů, 24 obsluhovatelů stříkaček a 38 hasičů. K povinnostem stále patřilo zametání ulic, dozor proto nad metaři vykonávali vrchní hasiči. „Při vzniku požáru měl každý metař za povinnost se dostavit na místo neštěstí. Dále se musel zúčastňovat výcviku a jeden ze dvou volných dnů v týdnu obětovat držení hasičské stráže,“ popisují Hasiči Praha.

V dnešní době už je sice strojní, chemické i technické vybavení hasičů na vysoké úrovni, ale na začátky sboru odkazují i lopaty a košťata (ženijní nářadí), které zůstávají dodnes na hasičských vozech. Nedávno získali pražští hasiči ocenění za loňský zásah při rozsáhlém požáru hotelu v centru metropole.