Ale začněme od začátku. Je provozování Zmrzlinárny splněním dětského romantického snu? V případě Kateřiny Willmann je tomu jinak. „Vlastně to bylo celé velká náhoda. Já jsem předtím pracovala 11 let v managementu firmy v Sadské, kde se vyrábí těsnění. Se zmrzlinou jsem neměla vůbec co do činění. Tehdy v roce 2014 jsem dala výpověď, stála jsem na rozcestí a chtěla dělat něco úplně jiného. V jednom článku jsem se dočetla, že Česká zemědělská univerzita pořádá zmrzlinářskou akademii. Což byl projekt, v němž univerzita nabízela možnost lidem, kteří chtějí začít podnikat a nemají vybraný žádná jiný obor, aby zkusili tohle,“ vysvětluje šestačtyřicetiletá majitelka nymburské Zmrzlinárny.

V době, kdy se po zmrzlinářské akademii v prostředí univerzity začala shánět, už projekt nefungoval. Ale semínko plánu na další životní aktivitu bylo zaseto. „Byla jsem vyhořelá, zklamaná a hlavně mě zaujal ten pozitivní produkt. Zmrzlina je pozitivní. Měla jsem představu, že to bude příjemná práce, ti lidé přijdou a bude to fajn pro obě strany,“ popisuje své pohnutky. S manželem, který ji v těchto aktivitách podporoval, pochopitelně vyrazili do zmrzlinářské Mekky. Tedy do Itálie.

Na jihu Evropy absolvovala profesní zaškolení, kde zjistila, že to nebude taková legrace, jak si představovala. Především pořídit stroje potřebné pro takové podnikání není jednoduchá věc. Začínala se dvěma starými přístroji, které ji spolu s dalšími modernějšími slouží dodnes. „Nutně potřebujete mixér, který je v ceně řekněme ojetého auta. Celá výbava, pokud nemáte úplně nové přístroje, ale spokojíte se s jejich pořízením v bazaru, vyjde zhruba na jeden milion korun,“ říká Kateřina Willmann.

Lidé stáli na zmrzlinu dlouhé fronty

Když chtěla rozjet nymburský podnik, zjistila, že je těhotná, a tak si zpočátku nekladla vysoké byznysové cíle. „Řekla jsem si, že je důležité, abychom nebyli v červených číslech a budu to brát jako hezký přivýdělek k mateřské. Ovšem co se začalo tady dít ihned po otevření, to jsem si neuměla ani ve snu představit. Co jsem ráno vyrobila, to se přes den snědlo. Byla jsem ve stresu, že to nebudu stíhat,“ vzpomíná na začátky v roce 2015. Vlna zájmu byla obrovská, před obchodem se tvořily dlouhé fronty, podnik získával jméno jak díky kvalitní zmrzlině, tak i díky netypickým druhům. Ale o nich později.

Krámek na Tyršově ulici přestával velikostí stačit. Navíc v něm byli v pronájmu, chtělo to vlastní prostory. Když zjistila, že protější dům je ke koupi, zajásala. Ovšem jen do chvíle, než zjistila cenu. „Pár let jsme na ten dům opravdu jen koukali. Do chvíle, než se cena snížila tak, že jsme to začali zvažovat. Pak padlo rozhodnutí a jsme tady,“ líčí úspěšná podnikatelka a zároveň dodává, že s tím také souvisel genius loci. To, že zákazníci chodili právě sem, nebylo jen tak. „Cítila jsem tu magii, že tady něco funguje a nechtěla z tohoto místa.

Přestála i covidová opatření

“Mezitím si zřídila pobočky v Kutné Hoře a s kolegyní Lucií Radoňovou v pražském Braníku na vltavském břehu. To už jsme skoro v současnosti. Firmu nepoložila ani covidová omezení, zákazníci jsou věrní a chodili i do otevřeného okénka. V současnosti čekají majitelku opravy domu, ve kterém sídlí. V budoucnu by se všechna jejich zmrzlina měla vyrábět právě v této budově.

Samotná výroba není nic jednoduchého a majitelka podniku potvrzuje, že ne vždycky se všechno povede. „Zmrzlina se dá vyrobit prakticky z čehokoliv, pokud víte, jak na to. Znám i výrobce, kteří vyrábí čabajkovou zmrzlinu, ale taková zvěrstva já dělat nechci. Pro mě je pořád zmrzlina dezert a měla by být pokud možno sladká,“ má jasno zmrzlinářka.

Základem je daná surovina ve své přírodní podobě, u některých bylin pak používá i extrakty z nich. Ovšem jak dostat do zmrzliny například levandulovou nebo smrkovou příchuť? Obě zmíněné varianty už měli nymburští zákazníci možnost ochutnat.

„V případě levandule to bylo vylouhováním dané rostliny v základu. Prostě natrháte levanduli a dáte ji do té základní směsi a ona pustí chuť. U smrkové olámete takové měkounké výhonky, když vyraší na stromě. Jsou to vlastně konečky větviček a trvá to jen pár dnů, než to nakonec ztvrdne do jehliček. Tak tyhle výhonky olámete, rozmixujete a vložíte to v nějakém poměru do mléčné směsi. V tuhle chvíli mám připravené sedmikrásky, ze kterých to chceme zkusit podobným způsobem,“ prozrazuje drobná tajemství výroby Kateřina Willmann.

Zákazníci stále chodí a majitelku těší, když jí to přijdou i sami říct. „V době nedávných omezení pořád přicházeli a říkali: Nebojte se, my budeme chodit pořád, abyste tu zůstali. Já jsem prostě pořád v úžasu, jak jsou naši zákazníci věrní a skvělí,“ uzavírá úspěšná zmrzlinářka.