Jaké máte plány s někdejším Domem odborových svazů?
Chtěli bychom, aby se z něj stalo centrum dolního Žižkova. Myslíme si, že je pro to předurčený svou polohou, velikostí i strukturou. Chtěli bychom, aby dům sloužil lidem z nejbližšího okolí včetně například studentů z VŠE. Atraktivní by měl ale být i pro lidi, kteří se přijedou podívat do Prahy na něco zajímavého a unikátního. Na mysli mám polyfunkční dům po vzoru některých světových metropolí. Výjimečnost našeho projektu je v přestavbě staršího domu, protože ve světě jde skoro všude o novostavby.

Co konkrétně by měla rozsáhlá budova v budoucnu nabízet?
Podstatná část bude sloužit bydlení nebo ubytování v závislosti na délce pobytu. Nájemní smlouvy na několik měsíců by se měly nabízet z podstatné části studentům. Dále pak třeba lidem, kteří budou mít v Praze pracovní kontrakt například na tři čtvrtě roku. Jako potenciální cílové skupiny vnímáme také čerstvé absolventy univerzit, lidi nad padesát let bez malých dětí nebo i lidi s hendikepem (chráněné bydlení). Celkem by měla obytná část představovat maximálně polovinu obytné plochy. Půjde o několik stovek menších bytových jednotek. Jejich uspořádání bude reflektovat původní styl budovy a to, jak byla navržená i jak funguje dnes. V současné době je zde kolem šesti stovek kanceláří. Počítáme s tím, že všechny jednotky budou kompletně zařízené a půjde tak o ubytování všeho druhu včetně „hotelového typu“.

A v té druhé polovině budou kanceláře, obchody a služby?
Ano. Vedle klasických kanceláří počítáme s co-workingovými. Využívat by je měli zčásti nájemníci zdejších bytů. S charakterem a stylem této budovy nicméně nemůžeme ani nechceme konkurovat moderním kancelářím. Obchody by mohly mít například podobu klasické pasáže i s restauracemi a možností posezení. Nechceme tady dělat supermarkety ani obchodní domy. Zase by mělo jít o obchody a služby využívané hlavně obyvateli okolí nebo přímo zdejšími nájemníky. Mezi službami nesmí chybět relaxace a kultura. Máme už dohodu s Ondřejem Kobzou, který začal provozovat vyhlídkovou střechu s dramaturgií a programem. V tomto stylu bychom chtěli pokračovat.

Jak ambiciózní záměry máte v té „kulturní sekci“?
Zrenovovali jsme už víceúčelový společenský sál a v plánu máme ještě jeden podstatně větší – zhruba do dvou tisíc lidí. Měl by mít podobný charakter jako třeba Lucerna Music Bar, akorát s větší kapacitou. A využíval by se ke koncertům, přednáškám, společenským akcím nebo dokonce k aukcím. Monofuknční využití se nám zdá dost riskantní i v kontextu současné koronakrize. Myslíme si, že množství budoucích nájemníků i služeb a také mix těch funkcí může dát vzniknout něčemu opravdu zajímavému. Když jsem zmínil chráněné bydlení, tak to vidím přesně jako příklad něčeho, co v takovém polyfunkčním domě může fungovat mnohem lépe než někde v „izolaci“ na kraji města. V tom smyslu, že to jeho obyvatele může někam posunout. Cílem je tedy určitá rozmanitost nájemníků a na celý dům se díváme jako na organismus. Díky jeho rozmanitosti si v budoucím Domě Radost každý něco najde.

Vidíte budoucí Dům Radost jako „magnet“ celé oblasti?
Ano. Myslíme si, že když tady vznikne nějaké kulturně-společenské centrum, tak to přitáhne pozornost k celé lokalitě. A to nejen obyvatel Žižkova. Když někam jdete, tak většinou proto, že od toho něco očekáváte. Na dobré jídlo se teď vydáte třeba do Karlína, kde je spousta zajímavých, jednoduchých restaurací. Chodí do nich mnoho lidí, kteří v Karlíně nežijí. A to si myslím, že na Žižkově zatím chybí. Na Žižkov se tradičně chodilo jenom na pivo. To se myslím trochu mění a Žižkov pomalu ožívá. Tempo je ale pomalejší než u jiných čtvrtí, které mají třeba i horší polohu vůči centru, jsou ale celkově atraktivnější. A to i pro bydlení. Bydlet jdete tam, kde najdete to, co chcete. Já jsem byl šokován, když mi lidé v mém okolí říkali, že půjdou raději bydlet do Holešovic než na Žižkov. Je to velká škoda, ale zároveň výzva pro nás, aby se to změnilo.

Můžete říct realistický odhad termínu dokončení přestavby domu a řádově očekávané náklady?
Usilujeme o získání stavebního povolení, což zabere ještě několik let. Následná konverze domu do kýžené podoby by měla trvat přibližně dva až dva a půl roku. Celkové náklady stavby očekáváme kolem miliardy korun.

Budete chtít zachovat původní architektonické hodnoty domu?
Samozřejmě. Rádi bychom navázali na to, jak byl dům navržen a koncipován. Architektonicky je skutečně velmi zajímavý a my bychom z toho chtěli těžit. Vše pochopitelně není možné stoprocentně zachovat, protože už to třeba technicky neslouží. Jsou zde i některé technické části budovy, které jsou už úplně prázdné. Tehdejší špičkovou architekturu tak chceme doplnit tou současnou, udělat jakousi symbiózu staré a nové „vrstvy“. Máme ambici vytvořit něco, co v Česku dosud není. A věříme, že se na to budou chodit dívat i lidi ze zahraničí se zájmem nejen o architekturu, ale také o určitý styl žití. Je to styl trochu specifický a zároveň je to trend, který se ve vyspělých metropolích začne určitě rozvíjet. Díváme se na to tak, že hlavní motivací k pronájmu bytu tady nebude přesná podoba té které jednotky, ale spíše zdejší komunita a nabídka služeb, tedy „společné“ prostory domu.

Jak je na tom dům dnes s obsazeností ploch k pronájmu?
Není to příliš jednoduché ani ziskové. Dům má obrovské náklady na topení a chlazení. Je velice obtížně říditelný. Přestože tu byly udělané i v posledních letech různé rekonstrukce, včetně systému topení a chlazení. Vzhledem k původní koncepci budovy a také určitému nedotažení některých projektů je stále velmi náročná na provoz, údržbu a samozřejmě na energie. Bohužel u nás máme přibližně třikrát dražší služby oproti jiným podobným domům. Atraktivita pro nájemce tak vyloženě klesá. Snažíme se mít nějakou obsazenost kanceláří, ale dlouhodobě není tento stav udržitelný.

Budete se snažit při přestavbě o výrazné energetické úspory?
Dnešní dům je opravdu vekou zátěží pro životní prostředí. Modernizace by to měla změnit. Za ekologicky šetrné považuji i to, že budeme budovat a revitalizovat, nikoliv bourat. Využijeme to, co tady je a jen to doplníme a zefektivníme. Po diskuzi s památkáři bychom mimo jiné chtěli dům zateplit a udělat novou, totožnou fasádu. Jak jsem už řekl, systémy chlazení, větrání i topení jsou energeticky nesmírně náročné a nikdy nebyly předělané komplexně.

Co je impulsem vašich snah o proměnu „dolního Žižkova“? Ať už jde o Dům Radost nebo plány s fotbalovou „Viktorkou“?
Je to asi chuť udělat věc, která bude sloužit spoustě dalších lidí a která bude funkční. Jde mi o „pozdvižení“ lokality. Jestli mne někdo obviňuje, že jsem chtěl v minulosti profitovat z mého podnikání, tak mě to mrzí. Kdybych neměl zisk a zkrachoval, tak bych nikdy nemohl žádný projekt dodělat. My všichni spoluvlastníci jsme přišli do domu, který byl úplně mrtvý. Teď mám radost, že sem lidi chodí a využívají to, co jsme tu zatím udělali. Funguje to, což mě těší a naplňuje. Byť do toho letos pořádně zasáhla epidemie, pevně věřím, že Radost brzy všem ukáže, jaký se v domě skrývá potenciál. A podobně to vnímám se zdejším fotbalem a rozvojem sportu pro mladé, kde také vidím velké rezervy.