Podle rozhodnutí Karla IV. byly v roce 1358 stráně kolem Prahy osázeny vinicemi. Ty byly založeny i na území, kde se Žižkov v současnosti nachází. Vinice ale nebyly nijak chráněny, a proto trpěly častým pohybem vojáků – například při bitvě u Vítkova. Husité tehdy zvítězili nad vojsky křižáků a na památku slavného vítězství byla na Vítkov později umístěna bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova s palcátem.

Ještě před necelými dvěma sty lety nic nenasvědčovalo tomu, že by z Žižkova někdy byla živá čtvrť, jak ji známe dnes. V roce 1837 v něm žilo jen bezmála 200 obyvatel. Území získalo v roce 1849 pojmenování Vinohrady a později – v roce 1867 – mu dovolil císař František Josef I. využívat nový název, a to Královské Vinohrady.

V ROCE 1881 SE STAL MĚSTEM

Královské Vinohrady se později rozdělily na dvě části,a to na dnešní Žižkov a samotné Královské Vinohrady. V roce 1881 povýšil císař František Josef I. samotný Žižkov na město.

Podle Karla Hartiga, který se stal prvním žižkovským starostou, měl být Žižkov vhodným místem pro bydlení chudých, protože ležel na východním kraji Prahy. Navíc je výrazně kopcovitý, což podle něj neumožňuje pravidelnou a především pěknou architektonickou koncepci.

To Žižkov v té době předurčilo k pověsti bídného a neklidného města. Tomu napomáhali i jeho obyvatelé – což byli zejména chudí lidé a cizinci, kteří si nemohli dovolit bydlet v Praze. Na druhou stranu díky tomu Žižkov žil velmi zajímavým životem a stal se vyhledávaným cílem pro ty, kteří se neradi nudili.

S 52 METRY BYL NEJVYŠŠÍ U NÁS

K Praze byl Žižkov připojen v roce 1922. A o 12 let později v něm vyrostl první československý mrakodrap. Monumentální stavbu, která je dnes pod názvem dům Radost dominantou dolního Žižkova, navrhla dvojice mladých architektů Karel Honzík a Josef Havlíček jako sídlo nově vzniklého Vše᠆obecného penzijního ústavu.     V době dokončení, tedy v roce 1934, byl dům se svými 52 metry a 11 patry nejvyšší budovou v Československu – a to až do dokončení Baťova mrakodrapu ve Zlíně o čtyři roky později.

Architekti byli při návrhu budovy odvážní. Navrhli stavbu inspirovanou tehdejšími nejnovějšími trendy v architektuře – konkrétně Le Corbusierem. V budově nebyly pouze kanceláře. Architekti Honzík s Havlíčkem mysleli rovněž na pohodlí pracovníků, a tak v objektu vznikly i sluneční terasa s plochou pro cvičení, obchody, lékařské ordinace anebo tančírna. V budově bylo i přes třicet zaměstnaneckých bytů. Polyfunkční využití domu přitom mohli využívat nejen zaměstnanci penzijního ústavu, ale i lidé, kteří bydleli v okolí.

Na začátku padesátých let museli zaměstnanci penzijního ústavu budovu opustit a nastěhovali se do ní odboráři. Postupem času začal dům chátrat a ztrácel své polyfunkční využití. Ještě před pár lety byl veřejnosti v podstatě uzavřen.

DŮM RADOST OTEVŘEL DVEŘE VEŘEJNOSTI

To vše se změnilo v roce 2019, kdy areál získali noví majitelé. Ti budovu přejmenovali na dům Radost a otevřeli ho veřejnosti. Teď mu chtějí vrátit zašlou slávu. „Taková dominanta s obrovskou historií na tak výjimečném místě vysloveně lákák tomu, aby se stala živým centrem dolního Žižkova, který se začíná měnit a po letech probouzet,“ vysvětluje jeden z nových majitelů Martin Louda.

Oživení domu Radost je příkladem jedné z mnoha proměn, které se v Žižkově v této době dějí – proměn, které Žižkovu zajistí, že z něj bude vyhledávaná a živá čtvrť pro 21. století. (