Zavadil: Na dnešní dobu děláme až příliš kvalitní věci. Ale dělat je budeme dál

Co je vaší chloubou?

Myslím si, že není moc firem se 115letou historií, aby se v nich vyrábělo to, co v dobách vzniku. Nás nyní živí dentální produkty. Každý si čistíme zuby minimálně dvakrát denně. Nejde tady o chloubu, ale o sortiment. Ten je naší chloubou.

A ten je?

Přírodní dentální program Herbadent léčí afty, paradentózu, záněty dásní, krvácení dásní, regeneruje a posiluje dásně a sliznici dutiny ústní. Pak tu jsou léčebné bylinné koupele Herbadent Spa jak pěnivé do klasických van, tak nepěnivé do všech vířivých a perličkových koupelí. Koupelový program je ojedinělý a unikátní. Je ale složitý na distribuci. Dodáváme jej do českých lázní, kde přidávají koupele do procedur. Maloobchod je složitý. Máme totiž příliš kvalitní výrobky a na dnešní dobu jsou pro mnohé drahé.

Čím to je?

Jednak kvalitními surovinami a pak také tím, že výroba trvá měsíce; je to zdlouhavý proces, který samozřejmě vše prodražuje. A lidé jsou zvyklí dát do koupele to, co voní a je jim jedno, z čeho je to vyrobeno. Hlavně když to hodně pění.

Věříte ve změnu myšlení zákazníků?

Pochopitelně, že věřím. Musím věřit. Lidé se naštěstí mění; začínají chápat, že investovat do sebe prostě něco stojí. Je to ale samozřejmě i otázkou lokality. Jsou místa, kde je kupní síla slabší, tak chápu, že tam lidé koupí pastu za dvacet korun. Ale i tady cítím posun v myšlení.

A zbývají nám vína.

Přesně tak. Léčivá bylinná vína jsou unikátní produkt, nemají konkurenci z hlediska obsahu, složení i použití. Jedinou konkurencí jsou tablety. Naše víno je ale medicínsky hodnotnější. Železo v kombinaci s chininem se daleko lépe vstřebává, nejsou tu vedlejší účinky. Vín si vážíme už jen tím, že zachovávají tradici.

Jaká vína vyrábíte?

Maltoferrochin víno proti chudokrevnosti, nervozitě a stresu. A pak Condurango, které zklidňuje podrážděný žaludek a podporuje činnosti trávicího traktu. Oboje prodáváme výhradně v lékárnách.

Výrobků máte hodně. Je složité vymyslet v této době nějaký nový?

Vymyslet je to to nejjednodušší. Nápadů a výmyslů tady máme plné šuplíky. Dát nápadu tvář a uvést do života, to je běh na dlouhou trať. A prodat, to je to nejtěžší.

Ta trať trvá měsíce?

Spíše roky. Třeba vytvořit recepturu je doslova alchymie. Kosmetické přípravky vyrábíme tak, že je vyrábíme na stejné úrovni kvality jako léčiva. Nemuseli bychom. Ale tak jsme se prostě rozhodli, že budeme postupovat.

Takže si vlastně přiděláváte práci a tím i zvyšujete náklady?

Máte pravdu. Jenže to je naše cesta. Chceme mít čistý štít.

Jak vlastně lze plánovat v tomto oboru? Nemyslím příjmy a výdaje, ale nové výrobky.

Je to vždy sázka do loterie. Nyní dokončujeme přípravy na uvedení tří nových výrobků na trh.

Můžete prozradit, jaké to jsou?

Masážní roztok určený na akutní záněty dásní a také na afty. Dalšími výrobky jsou gel na dásně a také nová zubní pasta. Všechny tři přípravky jsou v kategorii Professional, všechny obsahují vyšší koncentrace extraktu, jsou tam přidány látky, které znásobují účinek.

Pojďme do historie firmy.

Se společníkem, panem doktorem Konířem, máme dvě desítky let společnou firmu, dovážíme zdravotnické přístroje a prostředky a dodáváme je do českých nemocnic. Vybudovali jsme slušnou firmu. Jenže pořád je to obchod ve stylu nakoupit a prodat. A my jsme podvědomě pořád toužili i něco vyrábět. A na jedné grilovačce soused pana Koníře říká: „Hele, my máme medicínskou firmu na Smíchově, naše ženy tam pracují. My děláme průmyslové věci, tahle medicína nás moc nezajímá, nechtěli byste to nějak převzít, když umíte prodávat v lékařství?"

Trvalo to dlouho, než jste kývli?

Byli jsme se ve firmě podívat. Tady nahoře to působí ještě i dnes tak trochu socialisticky, tehdy to bylo ještě socialističtější. Když jsme vstoupili do sklepů, kde jsme spatřili víc než stovku dubových sudů na víno, okouzlilo nás to. Byla to láska na první pohled. Brzy jsme se domluvili.

Který rok se psal?

2003.

Co se stalo po vašem příchodu?

Převzali jsme tým zkušených lidí nejdéle je u nás mistr výroby, již 37 let a vnesli jsme sem určitě marketingové kroky. Tady to fungovalo i za totality, víno Condurango se prodávalo za tři padesát. Věhlas jsme získali i díky filmu Občanský průkaz, kde se tohle víno pilo ve stylu jeden díl Conduranga, dva díly Alpy. Bohužel, po revoluci vznikla desetiletá díra, nepodařilo se zachytit nástup zahraničních firem. Kdyby tahle firma nespala, mohla být jinde. K tomu se ale nemá smysl vracet, je to už dávno, my jsme jinde. Trvalo ale hodně dlouho, než jsme si prošli spoustou slepých uliček.

Ještě bych se vrátil k těm projektům v šuplíku. Máte tam nějakou perličku?

Určitě. Spolu s ředitelem Michalem Karasem jsme vymysleli pleťovou vodu pro teenagery na akné. Dostala název Fakne. Uvedli jsme ji na trh a čekali, že se svět zboří. Nezbořil se a my jsme Fakne uložili k ledu. Tedy do toho šuplíku. Bez mediální podpory, bez reklamy to prostě nešlo. Jenže my neměli desítky milionů na tuhle podporu. A svět se točil dál.

Pane řediteli, čekáte na nějaký hvězdný herbadentovský výrobek?

Tady asi nelze vystřelit do světa hvězdný výrobek, zázrak. Mám ale pocit, že poctivá práce a následně ústní předání dobré zkušenosti s účinkem našich výrobků budou slavit nakonec úspěch. Těším se na nové výrobky, které máme přichystané. Doufám, že to vyjde.

Vy jste firma, která je spojena s charitou a se sportem. Jak došlo k propojení?

Podporujeme ženský tým florbalu Herbadent, jehož trenérky znám léta. Tým se před pár týdny stal posedmé mistrem republiky. Holky jsme podporovali, ale bylo to takové, že jsme jim tu a tam dali na dresy, pak zas na něco jiného. Takové o ničem. Tak jim před pěti lety říkám: „Změňte název na Herbadent a my o tuhle spolupráci budeme stát a dostanete více peněz." To se podařilo.

A charita?

Podporujeme projekt Světluška a to je trochu osobní záležitost. Kdysi jsem zdědil v Rakousku po strýci hřebčín a uvnitř sebe sama jsem měl myšlenku, že si ty peníze nezasloužím. Tak jsem chvíli podporoval lidi kolem koní, ale nakonec jsem si řekl, že do téhle sféry peníze investovat nebudu. Hledal jsem trvalý projekt, ale takový, aby se to nerozplizlo. Navštívil jsem Český rozhlas a tam jsem potkal dámy ze Světlušky. Cítil jsem, že to dělají se zapálením a s nadšením, ta jejich férovost se mi zalíbila a v té chvíli jsem byl rozhodnut, koho podpořím.

Do Světlušky posíláte peníze, propojujete Herbadent, nevidomé, firmu, florbalistky. Jaký je to pocit pomáhat těm, kteří to potřebují?

Úžasný. Jinak to popsat nelze.

Pane řediteli, vím o vás, že ve volném čase běháte. Že jste nedávno běžel Pražský maraton, jehož trasa vedla kolem vaší firmy. Vy jste na 33. kilometru vzdal. Neměl jste chuť zaběhnout za vrata firmy a někde v koutku si lehnout?

Já toho měl plné zuby, nejraději bych do firmy zaběhl, ale kolega pro jistotu zamknul vrata.

Teď vážněji. Při běhání si odpočinete?

Ale já takové myšlenky opravdu měl. Určitě si ale při běhu odpočinu, ale nemám moc času. Jsem takový typ, který jde na dlouhé závody bez velkého tréninku. Před prvním maratonem jsem natrénoval 80 kilometrů, a to je neskutečně málo. Ale uběhl jsem to. Přežil. Letošní druhý maraton jsem vzdal, prostě to nešlo. Bylo to šílené, ale tyhle pocity by si měl každý jednou zažít. I ty pocity, kdy už nevíte, proč běžíte, kam běžíte a jestli to má smysl. Prostě mi to hlava odmítla pustit dál. Manželka mi pak řekla: proč to dělám? Jenže kdo tohle jednou zkusí, tak ví sám nejlíp, proč do toho jde znovu.

Moc vám rozumím, také jsem se na pražském maratonu trápil. Kdybychom se znali dříve, mohli jsme se povzbuzovat navzájem. Řekněte mi na závěr, jak se cítíte? Jste spokojen?

Jsem životně nadšen posledních několik let svého života. Říkám si: Proboha, teď nemůže být lépe. Života si užívám. Z podnikání mám radost, užívám si život s rodinou. A připravuju se zase na ten maraton v příštím roce. Mám na to a je to jen otázka psychiky. Řekl jsem si, že ho dám pod čtyři hodiny. Nebude to jednoduché, když nemám tolik času na trénink.

Tak se jdeme večer proběhnout? Nebo zítra?

Dneska nemám čas. Zítra? To taky nejde. Co kdybychom ještě počkali, někdy příště. Život zatím nekončí…

* * * 

Když jsem zaklapl dveře do firmy, napadlo mne, že v té budově, kde se víno vyrábělo už před 115 lety, něco dýchá. Co, to jsem identifikovat nedokázal. Rozhodně je to ale pozitivní energie, která mnohým budovám chybí. Stejně jako ji postrádají mnozí lidé. Tady ale jí jsou hrstě…