Značka, která nemá za cíl vydělat miliony. Značka, která je o pohodě a designu. O radosti z nošení krásné, osobité věci. Ach, vy ženy… 

Jmenují se Olina Francová a Jitka Arazimová. Navrhují a samy šijí kabelky. Dámské a občas i pánské. Velké i malé, psaníčka, kabelky, tašky i batohy. Pro slečny i paní, pro maminky s kočárky, pro hendikepované, na co si jen vzpomenete.

Sedím s nimi u kávy v pražské Latin Art Gallery a jejich kabelky jsou součástí expozice. Co kus, to originál.

Jak se dostanou kabelky na stěnu galerie?

Olina: Náhodou, tak jak se to v životě stává. Měly jsme sraz s naší kamarádkou redaktorkou, která je na vozíku a hledaly jsme místo k posezení s bezbariérovým vstupem.

Jitka: A tam nás oslovil kurátor galerie, malíř Petr Herel, který přišel s netypickým konceptem, představit v galerii kabelky jako umělecké artefakty. Petr žil mnoho let v Holandsku a je ovlivněn tamní uměleckou scénou, my zase neodoláme novým nápadům. Navíc galeristka Katerina Bohac je původem z Venezuely, takže galerie má neodolatelný latinskoamerický šarm. Této nabídce zkrátka nešlo odolat (výstava skončila na začátku července – pozn. red.).

Představte stručně kabelky, které šijete. Všechny vypadají velice netradičně.

Jitka: Baví nás bořit zaběhnuté stereotypy, pohrávat si se základními geometrickými tvary, povrchy a barvami. S multifunkčností a balancováním na hraně mezi taškou a oděvem. Myslíme si, že taška – kabelka by měla být funkční, ale i zábavná.

Olina: Šijeme převážně z hověziny, z kůží a srstí hospodářských zvířat. Z těch, co nejsou primárně zabíjena pro povrch svého těla. Používáme tak vlastně druhotně zpracovávané suroviny. Tak to bylo běžné po staletí.

Jak dlouho navrhujete kabelky?

Olina: Před čtyřmi roky vznikly první. A pak už to nešlo zastavit.

Jitka: Napřed jsme si myslely, že si jich ušijeme jen pár, pro sebe…

Hádáte se u vzniku nového tvaru, typu?

Jitka: Samozřejmě, že se hádáme! A která první ochraptí, tak ta vyhrála!

Olina: Když žádná z nás neochraptí, hodíme si korunou.

Jak vlastně vznikly první kabelky? Okukovaly jste, co se kde nosí?

Jitka: Přesně tak. Koukaly jsme, až nám oči přecházely. Pak jsme zkušebně ušily asi pět kabelek a řekly si: „Tak takhle ne, touhle cestou nejdeme! Zkusíme si představit, že jsme nikdy žádnou kabelku neviděly." A tak jsme vymyslely vlastní technologii zpracování materiálu. Jak nejlíp rozložit váhu kabelky, co udělat, aby neklouzala z ramene, co musí být součástí jejího vybavení. Po půl roce jsme už měly první vzory.

Olina: Teď jich máme kolem šedesáti a každý měsíc přibude nový. Loni jsme například vymýšlely multifunkční kabelky. Některé se dají nosit až deseti různými způsoby – v ruce, na rameni, jako kabelka, taška, batoh, psaníčko nebo ledvinka. Dokonce jsme k nim musely vytisknout i manuál.

Kolik kousků od jednoho typu vyrobíte?

Jitka: Jen několik kusů, my nejsme fabrika, šijeme hlavně na zakázku. Přizpůsobujeme se samozřejmě i požadavkům zákaznice. Ta si sama vybere barevnost, délku ucha, velikost kapsy na mobil. Může si doobjednat peněženku nebo pouzdro na cigarety. Většinou naše kabelky obsahují všitý pásek s karabinou na klíče, kapsu na telefon a odpínací taštičku na zip na různé nezbytné drobnosti. Ta se dá samostatně použít jako ledvinka nebo malá kabelka.

Vy jste začaly ale vymýšlet i kabelky pro handicapované, že?

Olina: Ano, to je náš poslední projekt. Navrhujeme tašky a kabelky „přímo na tělo" pro lidi na vozíku či o berlích. Pro lidi, co mají nadhled a baví je mít něco jiného než běžná populace.

Jitka: Navíc, jsme zjistily, že se tímto tématem nikdo nezabývá. To nás překvapilo, a tak jsme to vzaly jako „designovou výzvu".

Jak to bylo s vámi, když jste byly malé holky? Myslím vy a kabelky?

Olina: Nějaké kabelky jsem určitě měla, ale nazvat to kabelkovou mánií by se asi nedalo. Pamatuju si, že jsem si asi v sedmé třídě ušila džínové pouzdro na občanku a vyšila na něj barevný znak Hippies a jméno mé oblíbené hudební skupiny „Býtls".

Jitka: Já si zas ušila z tatínkových starých džínsů košíček s dřevěnými oušky. Asi jsem chtěla být jako Karkulka, ale ne ta červená.

Olina Francová (vlevo) a Jitka Arazimová vyrábějí originální kabelky.

A jak jste postupně vnímaly kabelkový svět?

Jitka: Asi jsme ho nijak zvlášť neřešily. Ale třeba po roce 89 jsme měly pocit, že všechno teď bude a že si stačí jen vybrat. A ono ne. Všeho je sice hodně, i kabelek, tisíce druhů, na tržnicích i za pár korun, ale když chcete něco originálního, je to stále problém.

Máte nějakého rádce, který vás nenápadně nasměruje k něčemu novému?

Olina: Samozřejmě, že máme. Například „ten můj můzák" mě většinou navštěvuje nad ránem. Proto mám v posteli zápisník a tužku, abych si všechno mohla zapsat a nakreslit dřív, než zas usnu a první sen to smaže.

Jitka: Já dám na své podvědomí, používám automatickou kresbu.

Proč nevyužijete svého potencionálu a nevytvoříte velkou firmu?

Olina: O to nám nejde. Zajímá nás design a ne byznys. Vzrušuje nás ten proces zrodu, radost a volnost, se kterou můžeme pracovat. Už jsme „velké holky" a své priority jsme si zvolily s rozmyslem.

Jitka: Raději prodáváme přímo z ateliéru, nebo v renomovaných buticích, které se na prodej designového zboží specializují. V Praze jste naše kabelky mohl potkat v Harddecore, Czech Labels and Friends, Parazitu či v La Gallery Novesta, v brněnském Pokojíku, nově i v butiku Luisa v Orta San Giulio u jezera Lago d´Orta v severní Itálii. Teď zrovna jednáme o výhradním zastoupení pro Velkou Británii. Takovým nabídkám jdeme vstříc s odhodláním a úsměvem!

Chtě nechtě jste kabelkami postižené. Řekněte mi, když sedíte na kafíčku na zahrádce, popíjíte a kolem vás korzují davy dam s kabelkami. Hodnotíte?

Jitka: To si pište. A nejvíc nás dostávají kabelky na předloktí. V nich má žena nejen všechny nezbytné maličkosti, ale třeba i nákup. Všechno dohromady váží i několik kilo. Žena poslušná módnímu diktátu se chudák sotva drží na nohách a ruka jí skoro upadne.

Olina: Takovou kabelku bych s velkou radostí pověsila na předloktí tomu, kdo má tenhle nesmysl na svědomí!

Jak byste charakterizovaly vaše kabelky?

Olina: Naše kabelky jsou pro sebevědomé ženy s vlastním názorem, pro ty, co se nebojí lišit.

Jitka: Naše kabelky jsou zábavné, z krásného, trvanlivého materiálu, barevné, srstnaté, chlupaté a nemají žádné zbytečné kování, nic co zbytečně zvyšuje váhu kabelky. A mohou se kouzelně proměňovat.

Jak to vypadá ve vašem ateliéru?

Olina: Ateliér máme v bývalém protiatomovém krytu. Takže musíte přes několikery těžké železné dveře a nouzový výlez používáme v zimě jako ledničku. To doplňují mé železné sochy a velkoformátové smalty. Máme tam náš kabelkový showroom i šicí dílnu.
To zní hezky. Vytváření kabelek je zřejmě příjemná pohoda.

Jitka: Je to pohoda, radost i zábava. Když na nás zákaznice zazvoní, provedeme jí showroomem, předvedeme nabídku kůží, uvaříme kafe a vše probereme. Setkáváme se tak se spoustou velmi inspirujících žen a mužů. Přijďte k nám a uvidíte.
Zdá se, že koupit u vás kabelku může být velký zážitek.

Olina: Jasně, naše kabelky jsou zážitkové i snadno rozeznatelné! Nedávno nám psala zákaznice – prý nakupovala v obchodním centru. U ovoce se její pohled setkal s pohledným mladým mužem, ten když jí míjel, potichu pronesl: „Hmm, kabelka od Franco Arazzi". Vážně. Nakonec, naše kabelky nosí i spousta známých osobností.

Jitka: To je fakt. Třeba Zuzka Fuksová z Čokovoka, Halina Pawlovská, herečky Bára Seidlová či Lucie Kožinová, výtvarnice a scénografka Petra Goldflamová – Štětinová a mnoho dalších známých lidí.

Olina: A naším nejmilejším příznivcem je Arnošt Goldflam, který nás jako kouzelný dědeček provází při našich akcích. Naposledy při křtu kalendáře 2015 s modelkami 70+ z taneční skupiny Bábiny di Praga, který pro nás nafotila úžasná mladá fotografka Karolína Holubová, dcera Evy Holubové.

Jitka: Náš kabelkový svět je prostě pro nás i o setkání se zajímavými inspirativními lidmi. To nás obohacuje, motivuje a baví.