Jurčíček ovšem hledá a nachází klienty po celém světě. Figurují mezi nimi třeba německé státní dráhy Deutsche Bahn. „Naším cílem je stát se globální otevřenou platformou, jakýmsi Youtubem pro audioprůvodce,“ prohlásil.

Jak daleko je rozvoj aplikace SmartGuide v případě Prahy? Co vše si z ní dnes může uživatel „odnést“?
Přirozeně byla Praha místem, kde jsme s aplikací před necelými třemi roky začali. Dnes tady máme asi sedmnáct tras. Část jsme napsali a připravili my, část společnost Prague City Tourism. Ta nám poskytla deset tras v angličtině na okraji širšího centra. Díky tomu se snažíme motivovat uživatele, aby se pohybovali i mimo přelidněné centrum v méně známých, zato leckdy autentičtějších lokalitách. Konkrétně jde třeba o trasu z Vinohrad do Vršovic, po Vyšehradu, z Letné do Bubenče a podobně. Teď se bavíme o tom, jestli tento obsah přidáme i v češtině, jelikož se letos Češi vydávají do Prahy více i jako turisté.

Tušíte, kolik návštěvníků jste už nalákali do těch okrajovějších částí metropole?
Z anonymizovaných údajů jsme schopni poznat, kudy se naši uživatelé po městě pohybují. Zjistili jsme, že jsme motivovali kolem třiceti procent turistů k cestě mimo nejužší centrum. Řádově jde o desítky tisíc lidí a mluvíme převážně o loňské sezóně. V aplikaci nabízíme jednak předplánované trasy s konkrétními body zájmu a doprovodnými popisky, fotkami i audioobsahem, zároveň uživatele inspirujeme podle jejich vlastních oblastí zájmu. Když vidíme, že někoho zajímají například parky, tak mu napovíme, kde všude se v jeho blízkosti nachází „zajímavější“ městská zeleň. Tuto dimenzi chceme víc rozvíjet i do budoucna.

Aplikaci nabízíte i profesionálním průvodcům, kteří mohou své zkušenosti zúročit v sestrojení vlastní trasy, kterou mohou zpoplatnit a částečně se tak přizpůsobit době, která přeje „sociální distanci“. Jaký je o to zájem?
V tuto chvíli je zapojená zhruba dvacítka průvodců a Asociace průvodců ČR nabídla SmartGuide svým členům. My se s průvodci domlouváme individuálně, jestli spíše budou mít zájem přidávat trasy v Praze nebo jestli by je naopak nezajímalo vytvořit trasu, kterou normálně neprovádí, kdekoliv jinde v Česku. Vidí v tom v současné situaci příležitost, jak si v době, kdy je málo práce, vytvořit potenciál pasivního výdělku. Konkrétní průvodce si může říct – fajn, znám dobře Posázaví nebo Kutnou Horu, tak udělám nejdřív to a k Praze se vrátím až v zimě, kdy přidám zajímavou pražskou trasu, která nám zatím chybí.

Václav Jurčíček
Narodil se v roce 1982 v Praze. Má inženýrský titul z Fakulty elektrotechnické ČVUT a zároveň z VŠE. Rok strávil na studijní stáži v Německu a další rok ve Spojených státech amerických. Po studiích se mnoho let živil poradenstvím top managementu – téměř šest let v Brazílii a následně v Praze u prestižní firmy McKinsey&Company. Poté se osamostatnil a začal poskytovat mentoring startupům. Poslední dva roky je obchodním ředitelem společnosti Smart Guide. Je rozvedený a bezdětný.

Nepřispěje vaše aplikace k tomu, že za několik málo let už budou všichni turisté jen civět do mobilů a nebudou vůbec sledovat, co se odehrává kolem nich?
Podle mě bude efekt opačný. Dnes je to tak, že turisté často netuší, na co koukají, a jen fotí neznámá místa, o kterých nic nevědí. To popírá samotný princip cestování, kdy se snažím něco zažít a zároveň se o tom něco dozvědět. Když toto chcete, jaké máte možnosti? Buď používat nepřívětivou kombinaci Google Maps, Trip Advisor a Wikipedie, kdy jedno není propojené s druhým a druhé s třetím. A Trip Advisor vás ještě žene na „top 10“ nejvíce „provařených“ turistických destinací. Když tam dorazíte, tak si ještě musíte na Wikipedii hledat informace, abyste se něco dozvěděl. Obvykle je to nuda, protože to není napsané „průvodcovsky“. Nebo používáte nějaké blogy, ale těm zase chybí přesná lokalizace, čili se musíte uchýlit k mapám. Případně s sebou taháte tři roky starou, dva kilogramy vážící knihu. Nebo můžete běhat ve skupině s průvodcem a nemoci se zastavit, kde chcete, vyfotit si co chcete, dát si kafe…

V čem je jiná aplikace SmartGuide?
Umožňuje uživatelům chodit s jedním sluchátkem v uchu, poslouchat audioprůvodce a koukat se kolem sebe místo toho, aby neustále klikali do aplikací či někde neustále listovali mezi stránkami bedekru. Když pak přijdou k něčemu zajímavému, nemusejí sami nic dělat, a aplikace jim díky geolokaci sama pustí konkrétní příběh. Sami pak mohou jen fotit a na pozadí běží SmartGuide – telefon mohou mít v kapse a komunikovat s místními nebo pozorovat ruch ulice, což je esence cestování.

Turistický ruch nejen v Praze se letos nečekaně změnil. Mimo jiné teď téměř chybí návštěvníci z Asie. Tipl byste si, z jakých končin a jaké typy turistů sem budou převážně přijíždět v příštích letech?
Dělali jsme v rámci platformy Zachranmeturismus.cz se STEM/MARK sondu mezi Čechy. V té mimo jiné překvapivě vyšlo, že Praha a střední Čechy nejsou pro tuzemské turisty příliš atraktivní. Přestože teď mají jedinečnou příležitost ji zažít výrazně „přívětivější“. Stejně tak bylo zajímavé zjištění, že lidé tolik nereagují na cestovatelské pobídky v podobě voucherů, s nimiž přišla jak Praha, tak třeba Karlovy Vary. Citelná je též věková korelace. Mladší generace jsou zaměřené na zážitky a je jim relativně jedno, kam zamíří. Starší lidé víc řeší, kam pojedou a víc je také ovlivňují vouchery jako pobídky. Domácí turismus bude nepochybně důležitý i příští rok, a proto nyní nabízíme s podporou ministerstva průmyslu a obchodu všem, kteří mají zajímavý obsah, pokrýt co nejlépe krásy naší země. Lidé se zkrátka v domovské zemi cítí komfortně a daleko více rozumí tomu, co se v ní děje ohledně různých regulací a podobně. Zároveň se čeká všude na světě, že bude příští rok silné cestování v rámci regionů. Mnohem méně se bude cestovat mezi kontinenty, méně se bude létat a posilovat naopak bude individuální cestování včetně například používání obytných aut.

Čili konkrétně v Praze máme čekat více Poláků i Němců?
Nepochybně. Může nastat poptávka po průvodcích a službách v jazycích, na které nejsme zatím tolik zvyklí. Stoprocentně se dá čekat mnohem větší podíl německy mluvících turistů. I kvůli snížení rizika koronaviru se po sezóně zaměříme na navýšení počtu destinací v němčině, abychom pomohli rozptýlit i zahraniční turisty po ČR. Rozhodně to tedy budou Evropané. Každopádně i příští rok bude počet turistů ještě výrazně menší a bude tak stále dobrá příležitost podívat se celkem v klidu do míst, která jsou za normálních okolností velmi přelidněná. Jestli dorazí do Prahy znovu Asiaté, teď nikdo neví. Závisí to na cenách a počtech letů, organizovaných zájezdů atd. Respektive všichni počítají s tím, že se vrátí. Jen je otázka, kdy to bude. Aktéři v oboru podle mě počítají i s tím, že se třeba bude lišit první a druhé pololetí příštího roku. Asiaté totiž často vnímají Evropu jako celek. Nerozlišují příliš, jak jsou na tom z hlediska epidemie jednotlivé země. Potřebují tedy určitou kredibilitu za celou Evropskou unii. Až se dostaví, začne se zase více létat.

Co byste doporučil pražským subjektům, které se zabývají turismem, k „přitažení“ více návštěvníků během následující sezóny?
Vidím zde dva aspekty. My jsme i přispívali nějakými komentáři k nové strategii cestovního ruchu Prague City Tourism. Tato strategie je z mého pohledu velmi progresivní. Mluví se tam hodně o dichotomii destination management versus destination marketing. Nezní to moc sexy, ale je to dost důležité. Trend je u více sofistikovaných destinací, například v Singapuru, kde spolupracujeme s vládou, nelákat jen neomezený počet návštěvníků, o nichž toho víme málo, ale daleko více se zaměřit na lákání cílových skupin, které jsou nějakým způsobem zajímavé nebo preferované. Zároveň je též žádoucí daleko větší spolupráce mezi jednotlivými subjekty v cestovním ruchu a také intenzivnější řešení dopadů turismu včetně negativních externalit vůči obyvatelům města. Proto nabízíme partnerským destinacím big data analytiku – možnost poprvé detailně pochopit preference a chování turistů a díky tomu upravit jak pravidla či značení, tak i lépe zaměřit marketingové kampaně na míru podle zájmů jednotlivých národností.

Má se tedy Praha snažit zaujmout konkrétní národnosti?
Musíme dobře pochopit témata, která jsou zajímavá pro jednotlivé národnosti. Maďaři třeba lákají Čechy na lázně, Rakušané na horská kola. Vědí totiž, že to funguje. Úplně stejně bychom se podle mě měli zaměřit na země, odkud návštěvníci pravděpodobně přijedou. Neměli bychom nutně lákat kvantitu, ale výrazně více kvalitu. To znamená turisty, kteří tady tráví více času, kteří chtějí zažít něco autentického i mimo hlavní „lákadla“. Ideálem jsou návštěvníci, kteří vyrazí z Prahy dále do regionů a celkově tu utratí více peněz. A když se přitom chovají ekologicky udržitelně a ohleduplně k místním obyvatelům, případně nás po návratu domů ještě zdarma propagují ve svém okolí, tak ještě lépe. Tyto cíle jsou podle mě v souhrnu důležitější než prostý počet turistů.

Mnoho obyvatel Prahy i řada zdejších politiků se staví proti plánované výstavbě druhé ranveje na Letišti Václava Havla. Je to podle vás potřebná investice? Nebylo by s s ohledem na současnou globální situaci rozumnější investovat spíš třeba do výstavby vysokorychlostních železnic?
Já nevím, jestli otázka stojí buď – anebo. Jestli je nějaký balík peněz, z něhož se postaví buď jedno nebo druhé. Myslím si, že ve střednědobém horizontu ranvej potřebujeme. Soutěžíme totiž s Budapeští a s Vídní o to, kolik bude přímých letů. Zvláště těch mezikontinentálních. To je velmi důležité. Možná to tak nevypadá, ale je opravdu velký rozdíl, jestli máte přímou linku nebo nemáte. Jde o cenu i pohodlnost. Když se bavím s řediteli národních turistických agentur, tak mezi jejich hlavní cíle patří dokázat přesvědčit letecké společnosti, aby měly přímý let do jejich země či destinace. Dopad je tu na turismus nepochybně zásadní a myslím si, že i na byznys. Jiná je podle mě diskuse, jestli tu ranvej stavět ještě před kolejovým napojením letiště na Prahu.