Vyjít vstříc se ale vesměs snažily všechny. „S placením velkými bankovkami se často nesetkáváme," připustila prodávající v potravinách na Bělohorské. Prý si zde ale takřka vždy poradí. „Samozřejmě je milejší, když nás zákazník upozorní předem. Získáme čas domluvit se, jestli můžeme velkou bankovku přijmout, nebo řekneme, že nemáme na vrácení. V tom případě si zákazník buď nakoupí další zboží, nebo ho požádáme o rozměnění v jiném blízkém obchodě," popsala žena za kasou.

Jde zaplatit rohlík dvoutisícovkou? 

Případ, kdy zákazník chce zaplatit například jeden rohlík dvoutisícovkou, hodnotí oslovené prodavačky jako extrém. Ten se přihodí skutečně málokdy. Lidé jsou prý zpravidla na nákup připraveni a s velkými bankovkami nebo s velkým množstvím mincí do prodejen nechodí.

„Budete si brát ještě něco?" ptá se prodavačka v potravinách na Hradčanské. Právě zde Pražský deník vyzkoušel onen extrémní případ zaplatit jeden rohlík dvoutisícikorunovou bankovkou. Reakce ženy za pultem odpovídala situaci. Peníze nazpět sice v kase měla, ale příliš přívětivá nebyla.

„Nemáte menší?" otázala se podrážděným tónem. Když zjistila, že neuspěje, celkem neochotně vysázela vrácené peníze. Pražský deník přitom zjistil, že mnohem častější než platba drobného nákupu velkou bankovkou je snaha zákazníků takovou bankovku pouze rozměnit. A tehdy jsou také prodavačky o poznání striktnější.

Když v kase není dost peněz 

Jednoduše nevyhoví. „Bohužel vám rozměnit nemůžeme," potvrzuje trafikantka na Bělohorské ulici. „Prostě v kase nemáme dost peněz, a i kdybychom měli, tak nerozměňujeme," upozornila.

Pomocnou ruku ale přesto nabídla. Poradila, že v nedalekém „non-stopu" jsou rozměňování velkých bankovek nakloněni spíše. „Cizinci, kteří po Praze vlastní mnoho non-stopů a prodejen s potravinami, většinou mají v kase více peněz na rozměnění," vysvětlila.

Její doporučení se ukázalo jako správné. Pražskému deníku se to potvrdilo právě v onom blízkém „non-stopu". S rozměněním bankovky tu nebyl nejmenší problém.

Když si potřebujete rozměnit

Zdejší majitel skutečně cizinec vyřídil požadavek s úsměvem. „Občas se stane, že musím platit velkou bankovkou malý nákup nebo si potřebuji rozměnit. Většinou nemám s prodejci problém," sdělila na dotaz Pražského deníku Milada H. z Břevnova.

Je ale třeba zmínit, že dvoutisícikoruny, či pětitisícikoruny u sebe lidé většinou nenosí. Zvlášť v dnešní době, kdy čím dál více zákazníků hradí nákupy platebními kartami. Potvrdila to například mladá slečna Klára S. čekající na zastávce tramvaje na Petřinách.

Tady ještě někdo platí penězi?

„Dnes ještě někdo platí bankovkami? Je to hrozně nepraktické. Já se penězům vyhýbám. Z devadesáti pěti procent užívám platební kartu. A zrovna tak to dělají i všichni moji známí. Penězi podle mého názoru platí už jen starší lidé," sdělila Pražskému deníku.

Podobně reagovali také další dotázaní na zastávce. Většina se shodla na tom, že platit kartou je praktičtější a pokud se platby velkými bankovkami týká, prý záleží hlavně na ochotě prodávajících.

Mnohem větším problémem je dle oslovených Pražanů placení jízdného u příměstských autobusů. „Stalo se, že když jsem přišla do autobusu a chtěla koupit jízdenku, tak mě poslali rovnou pryč. Měla jsem totiž jen tisícikorunu. Kdyby mi nepomohli ostatní cestující, tak bych asi neodjela. Řidiči bývají neochotní," nastínila nepříjemnou situaci Jarmila K., oslovená Pražským deníkem na Roztylech.

Pro jízdenku jen s drobnými 

V těchto autobusech skutečně platí, že je třeba za řidičem přijít s předem odpočítanou částkou, odpovídající hodnotě jízdenky. Řidiči se mračí i v případě, kdy si lidé chtějí koupit lístek a vytáhnou dvousetkorunovou bankovku.

To je podle všeho nejvyšší hodnota bankovky, kterou řidiči přijímají. Na tento zažitý systém mnohý z nich upozornuje cestující lístkem, vylepeným na kabince.

Čtěte také: Na dvě housky s tisícovkou? Můžete, ale…