V Praze se podle webu Na volné noze nachází čtyřicet těchto hubů. Vila Impact Hubu na Vinohradech měla sice v souladu s vládními nařízeními otevřeno po celou dobu koronavirové krize, lidí však přicházelo méně, nejméně o třetinu.

„Lidé chodili pracovat hodně do zahrady. Vyhledávali nás i lidé z korporátů, kteří nemohli do svých kanceláří a home office jim nevyhovoval,“ vysvětluje Danka Nováková, komunitní manažerka Impact Hubu. Největší propad ovšem firma zaznamenala v oblasti eventů. Nyní očekává, že poptávka půjde strmě nahoru.

Místo angličtiny čeština

Firma provozuje další centra na pražském Smíchově, v Brně a v Ostravě, v zahraničí pak v Berlíně nebo Bratislavě. Členové klubu přitom mohou využívat i tamní prostory. Před rokem a půl tvořili anglicky hovořící lidé přibližně polovinu jejich návštěvníků, většinou šlo o cizince žijící dlouhodobě v Praze.

„V létě jsme měli vždy více členů, chodili k nám i lidé, kteří přijeli do Prahy na měsíc nebo dva, ti ale zatím necestují. Komunikace v domě probíhala často v angličtině, nyní je to primárně čeština,“ říká Nováková. Potkat je tam možné specialisty nejen v IT oboru, ale i v marketingu a nadšence ze světa start-upů.

S rozvolňováním opatření se lidé vracejí i do sdílených kanceláří šestipatrové budovy firmy WeWork na Národní třídě. Podle její ředitelky Kristýny Truksové se poptávka po pracovních prostorách vrátila zpět na úroveň před covidem. „Ukázalo se, že práce z domova má sice své výhody, ale mnoho lidí se cítilo odloučeně a měli problémy efektivně fungovat s kolegy. Pandemie tak svým způsobem odhalila skutečný smysl kanceláří: setkávat se jako tým, vyměňovat si nápady a spolupracovat,“ říká Truksová.

Trend podle ní směřuje ke kombinaci docházení do kanceláře a práce na dálku. S tím se shodují i analytici pracovního trhu, podle nichž má coworking před sebou slibnou budoucnost. „Jeho rychlý rozvoj byl nastartován už před několika lety a koronavirová krize ho zbrzdila pouze přechodně. Koncept může znamenat rozumný kompromis mezi home office a trvalými a současně drahými kancelářskými prostory,“ říká Petr Kymlička z poradenské společnosti Moore.

Členství není pro každého

Členství v hubech si nemůže dovolit každý, desetihodinový tarif stojí do tisíce korun, fixní pronájem jednoho místa u stolu pak do deseti tisíc měsíčně. Provozovatelé ovšem nabízejí i různé zvýhodněné balíčky pro firmy a pronajímají prostory například pro konání prezentací a k setkáním.

„Zejména pro malé firmy, včetně start-upů, představuje coworking cestu, jak s přijatelnými a současně variabilizovanými náklady budovat funkční organizaci,“ soudí Kymlička. Úbytek zahraničních návštěvníků je podle jeho mínění v Praze pouze přechodný a dokáže ho kompenzovat domácí klientela.

Pokud však lidé během posledního roku své pracovní návyky ztratili, coworking je podle Kymličky sám o sobě pracovat nenaučí. „Je zřejmé, že nás čeká bezpečnější a flexibilnější éra coworkingu. Tato pracoviště se však musí přizpůsobit nové situaci a podmínkám. Nezbytná je větší flexibilita s podmínkami členství – možnost jeho zrušení či pozastavení, snížení ceny a převodu nevyužitých dnů. Hlavní přidanou hodnotou je, že se lidé mohou socializovat a navazovat vztahy,“ vysvětluje konzultant Accenture Karel Kotoun.

Podle analytičky Jitky Součkové z personální agentury Grafton Recruitment je tento pracovní styl vhodný hlavně pro odborníky na volné noze. „Zejména pro ty, kterým by se nevyplatilo otevřít si vlastní pobočku nebo pronajmout klasickou kancelář. Jde o velmi úzký a specifický výsek pracovního trhu, protože u mnoha firem a pozic něco takového není a nebude na pořadu dne,“ dodává Součková.