„Skoro třetina pracujících chodí do práce i během nemoci, v mezním případě pak využijí home office, pokud takovou možnost vůbec mají. Dalších 27 procent lidí si místo neschopenky vezme raději dovolenou, aby tak nepřišli o příjem,“ popisuje výsledky průzkumu společnosti Europ Assistance realizovaného agenturou Ipsos Jurij Kostaš, obchodní ředitel Europ Assistance.

Podle Kostaše se lidé v tomto ohledu zanedbávají a také přiznávají, že pokud na neschopenku vůbec nastoupí, její podmínky dodržuje stejně jen polovina z nich. Od zbytku republiky se i tentokrát výrazně odlišuje Praha – místní zaměstnavatelé jsou flexibilnější v poskytování home office i takzvaných sick days. Nemoc tímto způsobem řeší více než polovina pražských zaměstnanců.

Třicet procent dotazovaných tvrdí, že je pro ně důležitější, aby během nemoci byli v klidu a od práce si odpočinuli. Kvůli obavě z výpadku příjmu (52 procent) nebo péče o rodinu (46 procent) si ale klid stejně nedopřejí.

„Nedostatek financí děsí o něco častěji muže, zejména ty, kteří pracují takzvaně rukama – potřebují být tedy při výkonu povolání skutečně zdraví, a lidi z menších obcí střední příjmové skupiny,“ vysvětluje Kostaš.

Výzkum zároveň potvrdil, že pro lidi nad pětačtyřicet let bez rozdílu pohlaví je nejdůležitější psychická pohoda a klid. Pro příjmovou skupinu pod osm tisíc měsíčně je nejdůležitější pomoc se zajištěním běžných věcí a chodu domácnosti, zatímco pro příjmovou skupinu nad 70 tisíc měsíčně je hlavní zajištění adekvátní lékařské péče a dostatek informací.

Nejen na základě těchto požadavků vznikl podle Kostaše v Europ Assistance produkt zdravotní asistence MediCare. Ten klientům a celé jejich rodině zajistí lékařské poradenství, nadstandardní ubytování v nemocnici, doprovod k lékaři, nebo třeba příspěvek na doplatky na léky či asistenční telefonní linku.

Průzkum provedla na podzim 2017 výzkumná agentura Ipsos na vzorku 517 respondentů ve vyváženém poměru žen a mužů ve věku osmnáct až 65 let. Jednalo se o reprezentativní vzorek lidí, kteří mají alespoň jedno dítě mladší patnácti let.