Jedna z nich by měla zavést povinnost zprostředkovatelů předávat obcím a dalším orgánům veřejné správy informace o ubytovatelích a sjednaných pobytech. Toto opatření má přispět k lepší kontrole plnění povinností, v první řadě odvodů daní a dalších poplatků.

Praha také chce ve prospěch zjednodušení umožnit vybírání místních ubytovacích poplatků hromadně za všechny pobyty přímo od zprostředkovatelů, jakými jsou globální společnosti typu Airbnb, Booking.com nebo Trivago. České zákony dnes přitom vyžadují platbu poplatků za jednotlivé ubytovatele a na většinu krátkodobých pronájmů se navíc tato povinnost zatím nevztahuje.

Dosluhující radní metropole navíc požadují, aby mohly samosprávy měst a obcí zavádět místní specifické regulace pomocí závazných vyhlášek. „Inspirací ze zahraničí je celá řada. Někde jsou krátkodobé pronájmy omezené na určitý počet dnů v roce, jinde na konkrétní období během roku nebo jsou umožněné pouze samotným vlastníkům nemovitostí. V Berlíně lze pronajímat pouze část nemovitosti, pokud ji zároveň pronajímatel obývá,“ připomněl možné mantinely pro krátkodobé pronájmy radní pro kulturu a cestovní ruchu Jan Wolf (KDU-ČSL /Trojkoalice).

Vybraná data 5,3 dne - tolik zde v průměru tráví zde času, téměř 2x delší průměrný pobyt než u hotelů.
Třetina hostů tvrdí, že by zůstala doma nebo by se nezdržela na místě tak dlouho, pokud by nebylo možné využít krátkodobého ubytování a zažít město jako místní.
Osm z deseti návštěvníků uvedlo, že jejich pozitivní zkušenosti s krátodobým ubytováním vedly k opakovanému návratu do České republiky.
741 Kč/den - tolik průměrně utratí turista za další výdaje mimo ubytování (36% z toho ve čtvrti, ve které pobývají).

Například podle Strany zelených by Praha měla zavést horní strop pro ubytování v soukromí na 60 dnů v roce. Primárním cílem hlavního města je prý „vyvést tuto podnikatelskou činnost z šedé ekonomiky“. Podle Wolfa se v ní pohybuje až 80 procent pražských pronajímatelů.

„Pojmenování sdílené ubytování je přitom velmi zavádějící. Ve skutečnosti je to sdílené podnikání. Dnes tato problematika zajímá hlavně Prahu, Brno a Český Krumlov. V budoucnu se ale ten okruh měst může rozšířit,“ dodal Wolf.

Negativní dopady a mýty

Radní zároveň ocenili, že vláda minulý týden schválila návrh novely, která má sjednotit „ubytovací“ a „rekreační“ poplatek i možnost jeho individuálního nastavení ze strany obce od nuly do padesátikoruny. Výslovně navíc rozšiřuje povinnost jeho placení i na ubytovatele v soukromí.

Praha uvádí mezi hlavními negativními dopady krátkodobých pronájmů zdražování bydlení především v centru, daňové úniky nebo slábnutí sousedských vztahů kvůli úbytku trvalých obyvatel. V Praze je dnes v nabídce krátkodobých pronájmů (obvykle jde o několik dnů) kolem 18 tisíc bytů a v Praze 1 téměř 4 tisíc, tedy každý čtvrtý.

Podle nedávno založené České asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí panuje kolem této služby řada mýtů a nepřesností. Z celkové nabídky je údajně jen asi třetina krátkodobých pronájmů nabízena „trvale“. U ostatních jde prý o „příležitostný přivýdělek“, který slouží k udržení bydlení v dražších lokalitách.

Asociace uznává, že jsou krátkodobé nájmy pro řadu lidí atraktivní. „Průměrné výnosy z nich jsou kolem deseti procent, přibližně dvojnásobné ve srovnání s dlouhodobým pronájmem. Má to ale i řadu úskalí a každému se to nevyplatí. Mimo sezónu bývá problém byty obsadit a hodně záleží na lokalitě. Údržba je u krátkodobých pronájmů náročnější na čas i peníze,“ upozornil předseda asociace Matěj Koutný.

Z byznysu podle něj navíc profitují vedle samotných pronajímatelů i drobní podnikatelé v okolí. Asociace jejich zisk vyčíslila na několik set korun za každého turistu a den. „Lidé ubytovaní v soukromí zůstávají v Praze v průměru přes pět dnů, což je dvojnásobek oproti hotelům. Přínos pro město je tedy zřejmý. Naše asociace sdružuje odpovědné podnikatele, kteří platí daně a sjednocení pravidel je i v našem zájmu. Nabízíme v tom pomocnou ruku,“ zdůraznil Koutný.

Modelový příklad výnosu při pronájmu bytu 2+1 v centru Prahy přes službu Airbnb:Celoročně dají turisté za pronájem bytu o velikosti 2+1 v lokalitě centra Prahy při plném obsazení odhadem kolem 739 tisíc korun, průměrně tedy kolem 61 tisíc korun měsíčně. V případě pronájmu přes službu Airbnb jde 13 procent na poplatky. Dále odvádí pronajímatel rekreační poplatek, přibližně ve výši 2 procent. Provize za správu bytu činí kolem 15 procent a náklady na úklid a praní se vyšplhají zhruba na 10 procent. Po zaplacení poplatků za služby + energie a zohlednění amortizace zbyde při 17procentním zdanění zisku majiteli částka kolem 17 tisíc korun. Celkový odvod na daních (daň z ubytovacích služeb, personální odvody na personál, zdanění zisku jednotlivých subdodavatelů) tvoří 15 tisíc korun, tedy 25 procent. Stát je tudíž spolu s majitelem největším beneficientem.
Zdroj: Česká asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí.