Nenechme se však zmást – v roce 1907 nebyl film pro Čechy ničím nevídaným. Putovní kina objížděla města už dobrou dekádu. Poprvé se třicetisekundové dílko promítalo přes kinetoskop, vynález Thomase Alvy Edisona, v roce 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze ve Stromovce. O tři roky později se na Výstavě architektury a inženýrství se svým kinematografem a několika krátkými filmy vytasil Jan Kříženecký.

Z hostinců ke štice

Oba vynálezy Dismase Šlambora, v té době již známého kouzelníka, vystupujícího pod jménem Viktor Ponrepo, nadchly. Začal provozovat putovní biograf, objížděl s ním divadla i hostince. Mezitím se snažil prosadit u pražského magistrátu, aby mu dovolil zřídit kino stálé. To se konečně podařilo v roce 1907.

Kino Alfa v Praze.
Kino Alfa: od smutného konce ho nezachránily ani moderní technologie

Bio Ponrepo bylo slavnostně otevřeno 15. září v prvním patře nově postaveného secesního domu U Modré štiky. Mělo 56 sedadel a kromě pátku hrálo každý den. Zprvu se majitel s každým osobně vítal, diváků však přibývalo, a tak si nechal natočit skeč, ve kterém se jim uklání.

Podnik byl rodinnou záležitostí, v pokladně prodávala lístky Ponrepova žena Karlička a bratr Karel Šlambor komentoval děj na plátně a vytvářel zvukové efekty.

Jedna krize za druhou

Podniku se dařilo pouhý rok, než přišla první krize. Ponrepo jen těžko bojoval s konkurencí – jen v Praze tou dobou fungovalo už šest velkých stálých biografů – a zkusil štěstí v prodeji kinematografických potřeb. Ani v této oblasti se mu příliš nevedlo a navíc vypukla válka. Po ní obliba biografů nakrátko vzrostla, v první polovině 20. let však zhoršením ekonomické situace zase opadla.

U Schnellů.
U Schnellů: vyhlášený hostinec přežil, pivovar zničila Plzeň

Ponrepo se musel vrátit ke kouzelnickému řemeslu, protože z promítání u Modré štiky rodina sotva vyžila. Průkopník kinematografie zemřel v chudobě v roce 1926, jeho biograf však fungoval dalších dvacet let. Nyní ho připomíná název kina v Bartolomějské a dokonce i planetka Ponrepo.