Prohlédněte si fotogalerii z otevření unikátní „Naší kavárny" v pražské Thomayerově nemocnici.

Během té doby kavárnou prošly tisíce zákazníků, především v ní ale našly práci maminky nemocných dětí hospitalizovaných na Jednotce intenzivní péče Pediatrické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze.

Jak vzpomíná na začátky „Naší kavárny"? A jaké jsou na kavárnu ohlasy tři roky po jejím vzniku? Nejen na to Pražskému deníku odpověděla Karin Pospíšilová, ředitelka občanského sdružení Lékořice, které kavárnu v Thomayerově nemocnici provozuje.

Za jakých okolností vznikla před třemi roky „Naše kavárna"?

Za krásných a velmi těžkých zároveň. Lékořice dělala v Thomayerově nemocnici své projekty a postupně si k nám našly cestu maminky, jejichž děti byly už několik let v nemocnici na JIPce. Prognóza nebyla dobrá a maminky to přesto nevzdaly a za dětmi docházely den co den. Jejich život se podřídil rytmu návštěvních hodin. Rodinný život a pracovní kariéra vzaly za své. Zoufale jsme jim chtěli pomoct. A jednoho dne jsme mluvili o tom, že v nemocnici schází vlídný prostor pro rozhovory, spočinutí, občerstvení duše i těla. Ty věci se propojily a najednou to začalo dávat smysl. Udělejme kavárnu a dejme práci lidem, kteří jsou s nemocnicí spojení byť nepříznivým osudem. Pak už stačilo „jen" získat pro tu myšlenku management nemocnice, peníze a dobrovolníky.

Karin Pospíšilová, ředitelka občanského sdružení Lékořice.Kavárna sídlí v prostorách, které na člověka při příchodu dýchnou historií. To byl váš záměr?

Skvělé bylo, že jsme měli na co navázat. Historie Thomayerovy nemocnice je sama o sobě zajímavý příběh a myšlenka sociální pomoci je zde zapuštěná snad ve zdivu. Proto jsme prostor kavárny udělali v duchu třicátých let, kdy Masarykovy domovy předchůdce nemocnice vznikly.

Kolik zaměstnanců klientů se u vás již vystřídalo?

Jakmile jsme kavárnu otevřeli, začali se k nám dostávat lidé, kterým nemoc zásadně ovlivnila život. Sami o někoho pečovali o dítě, nebo někoho z rodiny, sami byli nemocní či postižení a na trhu práce měli nevýhodu. Obsluhu kavárny nyní tvoří dvě skupiny lidí profesionálové a pak právě lidé s nevýhodou. Doposud u nás pracovali čtyři lidé z původní cílové skupiny pečujících, dále jedna paní po velmi vážné nemocni, dva lidé s mentálním postižením a čtyři lidé s epilepsií.

Máte po třech letech zpětnou vazbu od klientů, pacientů či personálu nemocnice?

„Naše kavárna" se stala součástí Thomayerovy nemocnice, je velmi dobře vnímána pacienty i nemocničním personálem. Poskytujeme kvalitní kávu a zákusky, které si lidé mohou vychutnat v hezkém prostředí za doprovodu hudby z třicátých let. Pro většinu nových zákazníků jsme obrovským překvapením, pro ty stávající jsme oázou klidu, jak to nazvala jedna ze zákaznic.