Roztroušená skleróza šestadvacetiletou Míšu Blumtritt nasměrovala jinam. S maminkou si otevřely na Břevnově cukrárnu. „Dříve tady byla čínská restaurace. Vypadalo to tu dost šíleně. Všechno nacucané olejem… Tak jsme to s mamkou všechno předělaly.“

Pěkně z gruntu. Když Míša vypráví, jak její maminka umí všechno, na co sáhne, jak si opraví střechu, vymaluje, spraví elektriku, už mě ani nepřekvapí, že si také všech 22 druhů dortíků peče sama.

„Každý den musí být všechno čerstvé. To je jasné. Mamka proto vstává ve čtyři hodiny ráno, aby napekla dortíky a k tomu ještě čtrnáct druhů koláčů 
a udělala osm druhů chlebíčků.“ To všechno stihne udělat do osmi hodin, než otevře cukrárnu pro první ranní mlsouny.

Jako typická cukrářka už moc nemlsá

Když maminka nemůže, Míša ji zastoupí. Musí si ale přivstat. „Mamka to má zkrátka už v paži. To, co dělá za dvě tři hodiny, to já dělám stokrát pomaleji,“ směje se Míša, která jako typická cukrářka už moc nemlsá. „Jsou dny, kdy sladké nemůžu ani vidět. Ale pak jsou zase chvíle, kdy si pochutnám třeba na tvarohovém dortíku.“

Větrník, věneček, štrúdl… Když se člověk podívá do výlohy, tápe. Vzápětí pochopím proč. Do cukrárny přichází asi třicetiletý muž. „Ahoj Míšo, dnes bych si vzal…“ Mladík přejíždí očima z jednoho dortu na druhý a nakonec to vzdává. „Dej mi prosím do krabice od každého jeden.“

Žádná dochucovadla, žádná barviva

V jednoduchosti je krása. 
A tím se řídí Míša i její maminka. Čerstvé suroviny jsou samozřejmostí. „Používáme jenom máslo, jenom puding, jenom šlehačku. Žádná dochucovadla, žádná barviva. Všechny dorty jsou klasikou. Používáme staré recepty, které se u nás předávají z generace na generaci,“ říká hrdě Míša a už poněkolikáté během našeho rozhovoru odbíhá za pult, aby obsloužila dalšího zákazníka.

A opět si s ním tyká. Je to běžné? „Ano, máme tu hodně stálých zákazníků, se kterými se 
i kamarádíme. Chodí sem na snídaně, pro svačiny dětem do školy, pro koláče na víkend. Ale máme tu i jednu babičku, kterou jsme si s mamkou adoptovaly. Je opuštěná, dospělé děti se s ní nebaví, tak už ji tu máme přes rok jako člena rodiny. A to je na této práci to nejhezčí. To každodenní setkávání s lidmi.“

close Anketa: Co si nejraději dáváte v cukrárně? zoom_in