„Lesy bez hranic“ tak znělo motto projektu SUSTREE Interreg Central Europe, které zdůrazňuje biologickou podstatu lesů a evoluci lesních dřevin v čase i prostoru, nepodléhající státním hranicím.

„Napříč Evropou se posuzovala celá řada parametrů, jako jsou vitalita lesních porostů, výškový a tloušťkový přírůst, odolnost proti různým škůdcům a reakce na změny prostředí. S využitím matematických modelů byly tyto parametry srovnávány s aktuálními i predikovanými klimatickými daty,“ vysvětluje podstatu projektu profesor Milan Lstibůrek z Fakulty lesnické a dřevařské na České zemědělské univerzitě v Praze.

Výstupem výzkumu je pak praktická počítačová aplikace pro lesníky, které jim řekne, jaké sazenice stromů je optimální používat pro zalesňování v jejich středoevropské lokalitě.

Lesy těžce zasáhly sucho a kůrovec

Středoevropské lesy byly zasaženy nebývalým suchem, kůrovcovou kalamitou a následným odumíráním lesů.Abychom dokázali zachovat to, co nám lesy přinášejí, musíme aktivně podporovat přizpůsobování lesních dřevin současným podmínkám. Velmi vhodnou cestou je využití alternativních druhů dřevin, evolučně lépe přizpůsobeným tomu, co je v lese čeká dnes i v budoucnu. Stejně tak důležitý je původ sazenic k výsadbě budoucích lesů. Místní zdroje bývají často nevhodné, a je proto nutné využívat sazenic vzdálenějšího původu, geneticky lépe adaptovaných na měnící se životní prostředí.

Klíčem k uvedeným adaptačním strategiím je mezinárodní spolupráce a výměna znalostí. Z tohoto důvodu vznikl mezinárodní projekt středoevropských zemí za účasti osmi partnerských institucí. Na celkovém rozpočtu 1,5 milionu eur se významným způsobem (85 procent) podílela Evropská unie. Do projektu se zapojily kromě České republiky také Slovensko, Maďarsko, Německo, Polsko a Rakousko.

Za českou stranu stála za projektem Fakulta lesnická a dřevařská na České zemědělské univerzitě (ČZU) v Praze,  konkrétně docentka Ivana Tomášková a profesor Milan Lstibůrek. Ti zodpovídali za sběr dat, jejich zpracování, přípravu matematických modelů i koordinaci týmu.

Podívejte se na mapu projektů EU.

Předmětem výzkumu bylo šest nejvýznamnějších druhů lesních dřevin – smrk ztepilý, borovice lesní, buk lesní, modřín opadavý, dub letní a dub zimní. Česká strana se zaměřovala především na smrk ztepilý. Kromě toho byly vytvořeny detailní mapy současného rozšíření dotčených druhů lesních dřevin a databáze existujících výsadeb.

Významným cílem projektu je implementace výsledků nejednotných evropských pravidel v oblasti přenosu osiva a sadebního materiálu do legislativních předpisů EU a jednotlivých členských států. V České republice aktuálně probíhá na Ministerstvu zemědělství příprava novelizace vyhlášky k nakládání s genofondem lesních dřevin, konkrétně jde o možnost přeshraničního přenosu reprodukčního materiálu lesních dřevin na základě odborného posouzení využívajícího závěrů projektu SUSTREE.

Lokální není nejlepší

Zaznívají i kritické připomínky k tomuto řešení. „Řada konzervativních lesníků i ekologů byla vychovávána v dogmatu, že lokální zdroje jsou vždy nejlépe adaptované, a v tomto přesvědčení neuhnou ani o milimetr. S tím jsme se v projektu v rámci všech zemí hodně potýkali. Naštěstí jsou tyto názory už vědecky překonané. Není náhodou, že námi zpracované řešení je analogií takřka identických přístupů v jiných částech světa, například ve Francii, skandinávských zemích, USA, Kanadě nebo Číně,“ říká Milan Lstibůrek.

Úplně scestná je podle něj úvaha, že si vždy příroda pomůže nejlépe sama, tedy bez asistence člověka. „Podobná tvrzení odporují základním poznatkům evoluční biologie. Člověk celá staletí zásadně ovlivňoval genetickou konstituci lesních dřevin a lesy uzpůsoboval svým potřebám. Člověk též ovlivnil klimatické podmínky a obecně kvalitu životního prostředí. Aktuálním problémem je skutečnost, že rychlost genetické adaptace člověkem pozměněných populací lesních dřevin nedosahuje rychlosti změn podmínek prostředí,“ dodává Milan Lstibůrek.

Evropské fondy pomáhají přes hraniceZdroj: Redakce

Milan Lstibůrek: Snahou bylo vytvořit software pro praktické využití

Věnoval se lovecké kynologii, uchvátila ho genetika a zvažoval, zda se nevydat na dráhu zvěrolékaře. Nakonec zamířil do oblasti lesnictví. V době vysokoškolských studií se setkal s oblíbenou genetikou, tentokrát lesních dřevin, které již zůstal profesně věrný. Byl přijat na postgraduální studium do USA, kde po čtyřech letech obhájil doktorát ve statistické genetice. V roce 2005 se vrátil na pražskou Fakultu lesnickou a dřevařskou. Profesor Milan Lstibůrek (43 let) tak vyrazil v životě zcela jiným směrem než jeho bratr Jan, hudební skladatel a baskytarista, který složil mimo jiné hudbu k dokumentárnímu filmu projektu SUSTREE.

Milan LstibůrekZdroj: Deník/Jiří Macek

Hovoří se o tom, že za sto let se zvýšila teplota o jeden stupeň. Jeden stupeň je tak velký problém?
Je. Ono to působí jako malé číslo, jenže i ten jeden stupeň je poměrně významný z pohledu fyziologie lesních dřevin. Důležitější je ale predikovaná změna, to se bavíme o daleko větších rozdílech. U lesních dřevin je nejproblematičtější skutečnost, že jejich život počítáme na dekády, někdy i staletí. Když vysadíme nový les, tak tam bude 80, 100 i více let. To je období, kdy větší změny podmínek prostředí mohou zásadně ohrozit samotnou existenci lesa.

Jak by podle vás měl vypadat ideální les?
Jednoduše řečeno, aby byl zelený a vitální, protože lesy zabezpečují spousty mimoprodukčních funkcí, na kterých společnost závisí. Významná část lesů by měla plnit též produkční funkci, protože dřevo využíváme jako obnovitelnou surovinu. Je všeobecně známé ze statistik FAO a dalších organizací, že s rostoucím blahobytem společnosti narůstá průměrná spotřeba dřeva na jednoho člověka. Surovinová soběstačnost je jediným racionálním východiskem. Závislost na cizích zdrojích je riziková, těžba přenesená do jiných zemí způsobuje přetěžování a degradaci tamních lesů, příkladem mohou být Rumunsko nebo Ukrajina, problémy v tropecha subtropech není ani potřebné připomínat. Problémy způsobuje i těžká kamionová doprava převážející dřevo, je neekologická, ničí silnice a přispívá ke znečištění ovzduší.

Projekt v číslechZdroj: Redakce

Vy jste v rámci evropského projektu SUSTREE vyvinuli softwarové aplikace. K čemu slouží?
Snahou bylo vytvořit software pro praktické využití v lesnictví a ochraně přírody. Vycházelo se z velkého množství dat z provenienčního výzkumu. Tyto pečlivě a nákladně založené výzkumné plochy vznikaly již před druhou světovou válkou. Nacházejí se ve velikém množství po celé Evropě. Díky úsilí mnoha lesnických vědeckých pracovníků dnes víme, jak se která dřevina chová při přenosu z jedné části areálu rozšíření do jiné. Data vyhodnocujeme v komplikovaných statistických modelech, které též zohledňují predikce změny klimatu. Následně jsme schopni extrapolovat informace pro jakoukoliv lokalitu.

Cílem projektu SUSTREE bylo mimo jiné upozornit politiky na současný a budoucí stav středoevropských lesů. Podařilo se to?
Kromě řady seminářů a různých jednání vznikl filmový dokument „Lesy bez hranic“. Aktuálně přistoupilo ministerstvo zemědělství k úpravě legislativy, kde se počítá se zakotvením možností přeshraničního přenosu reprodukčního materiálu lesních dřevin napříč Evropskou unií, samozřejmě pod přísnou kontrolou, eliminující podvodné praktiky.

Ondobné projektyZdroj: Redakce

Jak hodnotíte evropskou dotaci projektu SUSTREE ve výši 1,3 milionu eur?
Velice pozitivně a jsem přesvědčen, že přínosy projektu ocení především další generace. Projekt zahrnoval mnoho aktivit: sběr dat, monitoring, statistické zpracování, tvorba software, četné workshopy, natočení filmového dokumentu a mnoho dalšího. Ta skladba je velice široká.

Projekt skončil vloni. Čeká ho nějaké pokračování?
Byli jsme vyzváni ke spolupráci na dalším projektu spolu s naším rakouským partnerem Bundesforschungs & Ausbildungszentrum für Wald, Naturgefahren & Landschaft. V navazujícím projektu TEACHER-CE nyní spolupracujeme s dalšími institucemi s cílem propojit výstupy z projektu SUSTREE s dalšími nástroji zaměřenými na hospodaření s vodou v krajině.

Co vás vlastně na práci kolem stromů a lesů baví?
Nejvíce mě baví věnovat se detailům v matematických modelech, baví mě programování, práce v hlubinách projektu. Jsem rád, když věci mají reálné využití. Faktem je, že máme řadu projektů, jejichž výstupy nacházejí uplatnění po celém světě. Vždy je to o mravenčí práci, o detailu, tam se nacházím nejvíce. Baví mě i skutečnost, že genetické principy jsou univerzální v celé biologii. V každém semestru provádíme se studenty sběr dat. Dodají svou výšku a též výšku svých rodičů. Jednoduchou lineární regresí pak odhadujeme koeficient dědivosti, který je u tohoto znaku vysoký. Studenti se tak sami na své výšce přesvědčí o tom, že genetika není jen abstraktní vědou, ale má reálný základ a využití.

Kde fondy EU pomáhajíZdroj: Redakce