Podle nezávislého odborníka by se ovšem město mělo soustředit spíš na efektivní využití pozemků než na jejich skupování. A zásadní roli by při tom měla hrát bytová výstavba. „Praha vlastní jenom necelou třetinu pozemků na vlastním území a z toho velkou část představují komunikace, na kterých se nedá stavět. Nevlastní tedy dostatek strategických pozemků, které by sloužily k dalšímu rozvoji. Je to chyba z 90. let, kdy město své pozemky rozprodávalo. Praha by měla kupovat, ne prodávat,“ uvedla Petra Kolínská (Trojkoalice-Zelení), náměstkyně pražské primátorky, která má na magistrátu v gesci územní rozvoj a plánování.

 Nejsou pozemky ani vůle je získat 

Institut plánování a rozvoje, který je příspěvkovou organizací Prahy, vypočetl podíl pozemků na území metropole ve vlastnictví města na 30 procent. Téměř polovina plochy patří soukromým subjektům a zbytek převážně státu. Podle Kolínské dává vlastnictví pozemků městu možnost budovat a aktivně rozvíjet veřejnou infrastrukturu.

„Vlastnictví města také garantuje veřejnou přístupnost a užívání těchto ploch. V souvislosti s ochranou životního prostředí je cenné, že Praha vlastní významné rekreační oblasti a městské parky, jako je Troja, Tichá a Divoká Šárka, Prokopské údolí nebo Stromovka.“

Praha vlastní hodně luk a málo budov

Náměstkyně pražské primátorky na druhou stranu uznává, že Praha nevlastní prakticky žádné pozemky v zásadních rozvojových lokalitách a dosud se ani nenaučila účinně oslovovat vlastníky s nabídkou na odkup. Podle Institutu plánování a rozvoje má Praha oproti západoevropským metropolím výrazně méně pozemků s budovami.

Podstatně větší podíl, téměř polovinu, naopak v jejím vlastnictví představují tzv. ostatní plochy např. ty související s technickou vybaveností metropole. „Stručně řečeno Praha vlastní hodně luk v krajinném prstenci města a málo budov. Vídeň, Berlín nebo Mnichov pak pozemky pro své potřeby na rozdíl od Prahy aktivně nakupují,“ řekl Pražskému deníku mluvčí Institutu plánování a rozvoje Marek Vácha.

Nedostatek vize? 

Podle vedoucího Ústavu urbanismu při Fakultě architektury ČVUT Jana Jehlíka nicméně není hlavním problémem celkový podíl městských pozemků, ale dlouhodobá politika města v této oblasti: „Pokud jde o pozemky, záleží mnohem víc na kvalitě než kvantitě. Praha by si ale měla především ujasnit, co, kde a jak budovat. Zatím takovou snahu nevidím a přístup metropole k urbanismu se mi zdá neefektivní.“

Důležitá je výstavba bytů

Jehlík v té souvislosti připomíná současnou bolest Prahy v podobě nedostatku dostupného bydlení. „Inspirace k řešení by se dala hledat v zahraničí, ačkoliv i to má své limity, protože každá země má jinou tradici a kolektivní mentalitu. Např. kombinované formy privátního a veřejného vlastnictví výborně fungují v Nizozemsku. Města tam také se soukromníky pozemky vyměňují. V Rakousku se například ve velkém staví družstevní byty, podobně jako za první republiky u nás. Dnes ale v Praze jasně dominují ve výstavbě bydlení tzv. developerské projekty.“ Jan Jehlík si myslí, že by i město mělo k podobným projektům přistupovat stejně profesionálně jako privátní investoři.

Zásadním problémem Prahy je dnes podle Jehlíka neúnosná délka stavebního řízení a vylidňování centra. Petra Kolínská se přesto domnívá, že výstavbě dostupného bydlení ve velkém (a také rychlejší realizaci metra D) brání především nedostatek pozemků ve vlastnictví města. „Město by mělo prodávat soukromému developerovi pozemky s vydaným územním rozhodnutím a závazkem, že městu zůstane část, např. 25% postavených bytů. Město by tak mělo dohled nad kapacitou a podobou projektu. Výstavbu a komerční zhodnocení by pak zajistil soukromý investor. Je to osvědčený postup ze zahraničí.“