Lidé v sobě mají geny zemědělců, které se začínají probouzet

Martin Hutař a Karel Matěj patří mezi průkopníky ekologického zemědělství a distribuce biopotravin u nás, první českou „biofirmu“ založili už v roce 1992.

Farmářské trhy, ekologické zemědělství, bio potraviny… To vše je u nás v současnosti velmi módní. Vnímáte to také tak?

Karel Matěj (KM): Často slýchávám, že biopotraviny a ekologické zemědělství jsou módní. Ale já si myslím, že biopotraviny jsou prostě jen normální a přirozené potraviny bez zbytečné chemie. Stejně jako si myslím, že ekologické zemědělství je normální zemědělství příznivé pro životní prostředí. Proč otravovat a devastovat přírodu a naše tělo chemickými látkami, které jsou mnohdy karcinogenní?

Martin Hutař (MH): Móda je pomíjivá. Podle mě je ekologické zemědělství moderní, ale zároveň trvanlivé. Lidé si uvědomují, že obory jako výživa, potravinářství a zemědělství potřebují změnu k lepšímu. A to se jim snažíme nabídnout. Lidé v sobě mají geny zemědělců, ty se jen tak nevymažou. Věřím, že si farmářské trhy prodělají dětské nemoci nakažené spekulanty a že se i u nás prosadí kvalitní a regionální biopotraviny.

Co je vaše nejoblíbenější jídlo?

KM: Nejsem úplně vyhraněný, mám rád spoustu jídel. Dám si vegetariánské jídlo jako třeba hustou zeleninovou polévku s červenou čočkou, mám rád tradiční kvasový chléb s biomáslem a zralým rajčetem z naší biofarmy. Z masa preferuji biojehněčí, nejlépe z naší farmy. Považuji ho za nejlepší české maso.

MH: Mám určitá období – špaldové, pohankové, cizrnové, fazolové, dvouzrnkové, jáhlové… Někdy je k těmto obilninám zelenina, někdy kousek biojehněčího. Nedávno jsem upekl úžasné a vyzrálé biohovězí, z něj potom uvařím cokoli podle fantazie.

Jak vnímala veřejnost vznik vaší firmy PRO-BIO v devadesátých letech, navíc v oblasti bývalých Sudet?

KM: Začátky byly velmi těžké. Myslím, že si hodně lidí v našem okolí myslelo, že to nemůže fungovat. Díky našemu nadšení, určité dávce naivity a velké vůli uvést v život dobrou myšlenku jsme ale postupně vybudovali firmu, která v regionu s vysokou mírou nezaměstnanosti dává práci stovce lidí.

Jak se za oněch dvacet pět let změnily stravovací návyky Čechů?

KM: Po revoluci zaplavila náš trh velká nabídka dovozového zboží včetně levných a nekvalitních potravin. Prodejci se předháněli v propagaci, akcích a výhodných cenách. Po této euforii z levných nákupů začali lidé uvažovat a přišli na to, že čokoláda už není tak dobrá jak bývala, že špekáček uhasí oheň a že chleba je jakási gumová hmota, která se druhý den nedá jíst. Podle mě dalo toto impuls vnímavým lidem, kteří zjistili, že je něco v nepořádku a začali se zajímat o složení potravin.

S jakými předsudky vůči stravování a zdravému životnímu stylu se nejčastěji setkáváte?

KM: S výmluvami a neznalostí. Lidé se neustále vymlouvají, že na to či ono nemají čas. Že nemají čas číst si složení potravin, že nemají čas jít do přírody, do sauny, na kolo… Když se jich ale zeptám, jestli je něco trápí nebo jestli bývají nemocní, ukáže se, že mají spoustu problémů, které jim ubírají čas a výkonnost. Právě tady se ale spousta času dá ušetřit. Protože když se budou dobře stravovat a dobře jíst, budou mít více energie, lepší náladu, budou výkonnější a nebudou tolik nemocní.

MH: V poslední době proběhlo mnoho článků o škodlivosti lepku pšenice. Tento problém je ale širší. Pšenice se šlechtí na vysoký obsah gliadinu jakožto hlavního parametru pro obrovské průmyslové pekárny a těstárny. Tím se narušil vyvážený poměr ostatních aminokyselin a nutričních látek. Tělo si s tím nedokáže poradit a reaguje různými alergiemi – celiakií a podobně. Další problém je, že pšenice jako nejlevnější bílkovina nebo škrob, se používá jako náhražka snad do všeho. Takže máme přelepkováno! Výhodou biopotravin je, že mají vyvážený poměr všech nutričních látek a také různých aminokyselin. Tudíž tak razantně nezatěžují zdravý organismus.

Jak se můžeme například na farmářských trzích přesvědčit o opravdové kvalitě zboží? Jak poznáme zdravou potravinu od náhražky?

KM: Nejasný původ, překupnické, občas nesezónní a dovozové potraviny jsou velkým problémem farmářských trhů, které nepodléhají žádné certifikované kontrole, která by například garantovala český původ potravin nebo jejich vyšší kvalitu. Naproti tomu produkty ekologického zemědělství jsou dnes nejvíce kontrolovanými potravinami a státem garantovaná kontrola zaručuje, že v procesu produkce a výroby nebyly použity chemické látky jako herbicidy, pesticidy, barviva a dochucovadla. Vhodnou cestou je tedy nakupovat na farmářských trzích certifikované biopotraviny a u konvenčních potravin si prostě číst složení.

Setkáváte se někdy také s odpůrci tohoto životního stylu?

KM: To víte, že ano. Jak z řad konvenčních zemědělců, kteří tvrdí, že bez chemie se nedá zemědělství dělat, tak od výrobců potravin, kteří si nedokáží představit svoji výrobu bez chemie, a od spotřebitelů, kteří prostě jen nevěří tomu, že to děláme poctivě. Že to jde, baví nás to a jsme v práci šťastní.

MH: Ekologické zemědělství se v Evropě rozvíjí od 50. let minulého století, není to jen móda současnosti. V naší firmě zpracujeme ročně zhruba 3 a půl milionů kilogramů bioproduktů a provedeme cca 3 600 rozborů. Na každých tisíc kilogramů děláme rozbor, to už je pro spotřebitele určitá záruka. Nemůžeme potraviny pančovat, a proto ani není potřeba je dochucovat, dobarvovat či konzervovat.

Kdy jste se k ekologickému zemědělství dostali?

KM: Přivedl mě k němu Martin Hutař v roce 1991. Požádal mě, jestli bych se s ním nejel podívat do Švýcarska na nějaký starý mlýn, který byl ke koupi. Jsem totiž vzděláním strojař. Mlýn jsme nekoupili, byl vhodný leda tak do muzea. Viděl jsem tam ale biofarmy, poznal jsem biofarmáře a jejich radost z dobré práce. Nadchlo mě, s jakou lehkostí a jednoduchým selským rozumem na farmách hospodařili v souladu s přírodou. Nic nebyl problém, se vším si uměli poradit a nepotřebovali k tomu žádné berličky v podobě chemických hnojiv, herbicidů a pesticidů. Ekologické zemědělství mi přišlo tak logické, že pro mě bylo jasnou volbou.

MH: Po střední škole jsem chtěl studovat ochranu životního prostředí. Protože to ale byla výběrová škola, netroufl jsem si na ni a šel dělat vysokou školu zemědělskou. Moje diplomová práce se týkala integrované ochrany rostlin, při práci na ní jsem se dozvěděl o ekologickém zemědělství a tím to vše začalo. Když vidíte, že se zemědělství dělá šlendriánsky, snažíte se to napravit.

Mnoho lidí chce žít zdravě a bio, a přitom tráví většinu svého života ve „zrychleném“ velkoměstě. Pohybují se MHD, mají sedavé zaměstnání a v rámci životního stylu maximálně dochází do propocených fitness center bez doušku čerstvého vzduchu… Jak se na tento způsob díváte vy?

KM: Na zrychlený život a fitness centra se dívám tak, že to je pro lidi velká škoda, že námi neustále někdo manipuluje a tento tobogán se zrychluje. Sám musím občas pracovně do Prahy a pro mě je život ve městě nepředstavitelný. Osobně vnímám zdravý životní styl úplně jinak. Vypadá asi tak, že si dám k snídani dobrou kaši z ovesných vloček nebo z dvouzrnky, pak se věnuji práci, která mě naplňuje. Po ní si udělám čas na procházku v přírodě, projedu se na kole nebo pokosím kus louky. V mládí jsem také několikrát navštívil fitness centrum, ale tak jak říkáte, vadil mi ten vzduch a také energie vydaná bez užitku.

MH: Zdá se mi, že si mnoho lidí tento problém uvědomilo a snaží se ho změnit. Lidem možná něco chybí a začínají se v nás probouzet geny zemědělců, sběračů plodin a lovců. Hodně zdravé samo o sobě je ale i to, když je pospolu celá rodina, vaří spolu, jedí spolu a povídají si.

Vedete k ekologickému zemědělství také vaše děti? Máte mezi nimi svého následovníka?

KM: Mám dvaadvacetiletého syna Martina a osmnáctiletou dceru Veroniku. Od malička jsme je se ženou vychovávali na vesnici, obě děti vyrostly na kozím mléce od koz, které jsme chovali, a od malička volně běhaly kolem chalupy. Budu rád, když budou ve firmě pracovat a pokračovat v naší práci, protože chceme aby PRO-BIO fungovalo i nadále ve Starém Městě. Stejně tak ale budu rád, když si vyberou nějakou jinou vlastní životní cestu. Chci, aby se rozhodovaly svobodně a nejdůležitější je, aby byly v životě šťastní.

MH: Osmadvacetiletý syn Martin již v naší firmě pracuje a spoustu úkolů přebral. Starší Jan, kterému je třicet dva, pracuje jako ajťák. A ačkoli žije ve městě, je příkladným konzumentem bioproduktů. Jasný důkaz toho, že takzvané BIO je zejména o filozofii. O myšlení, zodpovědnosti, toleranci a pokoře.

Jaká světová země je pro vás v tomto ohledu vzorem? Kde se správně stravují a provozují správný způsob života?

KM: Nevím, jestli to je o zemi, je to spíše o samotných lidech. Ekologické zemědělství a biopotraviny jsou spojeny se zdravým selským rozumem. A ten je spojen se správným způsobem života.

MH: Pro mě například Švýcarsko, pro Švýcary se podle mě stalo BIO životní filozofií. Váží si všeho živého, umí se uskromnit, podporují se navzájem, upřednostňují veřejné zájmy… K tomu všemu ale lidé musí dospět a dozrát. Důležitá je samozřejmě také dlouhodobá výchova. Musím ale říct, že jsem měl velmi příjemný pocit i z obyvatel nejchudších zemí Evropy, Moldávie a Arménie. V tamních podmínkách začínají velmi dobře ekologicky hospodařit a jejich stravování je velmi zdravé, protože využívají produkty, které přímo nasbírají, nebo vypěstují.

Co patří mezi nejprodávanější produkty vaší firmy?

KM: Produkty ze špaldy a z pohanky, například mouky nebo špaldová káva. Ale také polotovary jako ječné lívance, pohankové palačinky či bezlepkové polotovary. Například jahelník.

MH: Hodně si do budoucna slibuji od širokého sortimentu bezlepkových potravin.