Abychom byli úplně přesní, Linkovy lahůdky, založené už v roce 1911, byly vůbec prvním pražským podnikem svého druhu. Až do roku 1935 se nacházely v pronajatém bytě v Hybernské ulici 11 na Novém Městě.

Hnízda, želvy a hřebínky

Alois Linka často cestoval a ze zahraničí si dovážel nejen recepty, ale i kontakty a zboží. V jeho krámě tak byly k dostání netradiční delikatesy jako krevety, langusty, pravé italské těstoviny, francouzské sýry, vína z celé Evropy, kaviár, lanýže, vlaštovčí hnízda, želví maso, kohoutí hřebínky a v neposlední řadě patnáct druhů káv. Pražané k němu však nejraději chodili na saláty – rybí, bramborový, humří a především vlašský. Ten je originálním vynálezem Linkovy ženy Marie. Kdysi ale vypadal a chutnal úplně jinak, než jak ho známe dnes. Lahůdkář do něj přidával jablka, pražskou šunku a sledě. Až za socialismu je nahradily brambory a salám.

Synové měli pokračovat v řemesle

V polovině 30. let majitel domu zvýšil Linkovi nájem, což ho donutilo zariskovat a koupit vlastní dům v nedaleké Havlíčkově ulici. Ten vybavil moderním zařízením včetně chladících pultů a pro hosty tu vzniklo velkorysé posezení. Linka ale mířil ještě výš – jeho životním snem bylo založení vlastního domu potravin, kde by bylo k mání snad úplně všechno. Každému ze svých čtyř synů proto určil kariéru, s jejíž pomocí by bylo možné náročný projekt uskutečnit. Nejstarší si tak založil hospodářství u Poděbrad, odkud dodával otci čerstvé suroviny, další se měli vyučit řezníkem, pekařem a cukrářem.

Dveře jako němý svědek

Vybranému řemeslu se ale nakonec věnoval pouze nejmladší Rudolf, který se vyučil cukrařině u Myšáka ve Vodičkově ulici a později provozoval ovocný bar na Václavském náměstí. Plány Aloise Linky utnula druhá světová válka a následné znárodnění. Lahůdkářství spadající pod národní podnik Pramen fungovalo v Havlíčkově ulici až do roku 1990, pak ale na jeho místě vznikla banka a Pražané na pana Linku na čas pozapomněli. Tradice ale byla přece jen po čase obnovena a dnes bychom zde našli restauraci La Bottega Linka, do které se vchází původními dveřmi z roku 1935.