Jitka Mlynarčík Kudláčková je vyučená klenotnice a nyní úspěšná podnikatelka v tomto oboru. Možná, že si někdo položí otázku, proč o ní psát, a když už, co by mělo být posláním tohoto psaní. Reklama zřejmě nikoliv, k tomu slouží inzerce. Proto by měl být účel zcela jiný. A je nasnadě, že důvodů je hned několik.

Jednak se pokusit rehabilitovat řemeslo a dokázat, že má stále zlaté dno, dále pak z toho důvodu, že je stále možné i v dnešní době podnikat poctivě a odpovědně, dát lidem zaměstnání a možnost výdělku. A zákazníkům radost. Také v neposlední řadě uvést příklad, jaké podnikatelské nadání se může skrývat v člověku.

Rčení o zlatém dnu řemesla lze v případě zlatnice chápat obrazně i doslova. Jak jinak, když s tímto drahým kovem přichází každodenně do styku. Bráno však obrazně to tak horké není. „Vydělané peníze stále ještě vracíme zpátky do podnikání. Už bych si taky chtěla pro svoji rodinu, mám tři děti, postavit domek,“ uvedla podnikatelka.

Venezuela je vinna

Jitka Kudláčková se vyučila ve zlatnickém družstvu Soluna, kam ji přihlásila maminka na obor zlatník - klenotník. „Býval to velmi výběrový učební obor, na který se dostali jen ti nejlepší. Zacházeli s námi drsně, ale snad právě proto jsme dostali poctivý základ řemesla. Třeba můj tehdejší spolužák emigroval hned po prvním ročníku do USA a okamžitě se uchytil jako zlatník v New Yorku. Taková to byla škola,“ vzpomíná zlatnice.

Byl to ovšem obor bez maturity, což se podnikatelka rozhodla později dohnat. „Už jako matka a podnikatelka jsem začala studovat Střední uměleckou školu. Moji spolužáci byli o 20 let mladší, navíc jsem byla těhotná a v prvním ročníku jsem porodila,“ uvedla. Maturitu složila loni. Kdo kdy studoval při zaměstnání, ona dokonce při podnikání, navíc s rodinou a zaměstnanci na krku, musí
s uznáním smeknout.

Po vyučení pracovala dále v Soluně, kde si vyzkoušela všechny profese – obchod, administrativu, prodávala, dělala kvalitářku. „Získala jsem velké zkušenosti a komplexní obraz o tom, jak firma funguje,“ pochvaluje si, protože tyto zkušenosti jakoby dnes našla.

Rozhodujícím stimulem však byla cesta do Venezuely, kam odjela v roce 1990. „Toužila jsem po exotice, cesta mi otevřela profesně oči. Poznala jsem, jak to chodí jinde, jak se tam lidé k sobě chovají. Pracovala jsem tam v oboru a konečně viděla, „co je to šperk“. Tehdy u nás ještě nebyly drahé kameny a tam jsem se s nimi naučila pracovat,“ chválí si.

Začátek v sušárně

Miliardář Bill Gates začínal kdysi v garáži. Jitka Mlynarčík Kudláčková v sušárně v domě, kde bydlela. „Po návratu z vandru jsem byla ještě chvíli zaměstnaná, ale zjistila jsem, že jsem nezaměstnatelná. To znamená, že jsem chtěla být raději vlastní paní,“ zdůvodnila své rozhodnutí začít podnikat na vlastní účet. To bylo v roce 1992, tedy před 18 lety.

Za tu dobu vystřídala mnoho míst, kde podnikala. Od malé prodejny v Seifertově ulici, přes různá obchodní centra, až se usadila ve zmíněné Filadelfii ve vskutku reprezentativní prodejně spojené se zlatnickou dílnou. Prodejna pozorného návštěvníka musí upoutat střízlivým a kvalitním interiérem provedeným na vysoké řemeslné úrovni a mimořádně kvalitním „korporátním“ designem. „Museli jsme si koupit vlastně dva původní prodejní prostory, které jsme vysokým nákladem spojili, aby to vyhovovalo našim představám,“ uvedla zlatnice.

„Musím poděkovat manželovi. Zpočátku měl svoje vlastní podnikání, ale jak se moje firma rozvíjela, začal pracovat se mnou. Sama bych to už nezvládla,“ řekla Mlynarčík Kudláčková a krásně se na něj usmála, protože se k nám na chvíli připojil.

Jak se rodí šperk

Přišel jsem za zlatnicí především proto, že jsem věděl, že navrhuje a vyrábí vlastní šperky. Není na to ovšem sama. Má 20 zaměstnanců. Prodavačky nejsou prodavačkami, ale odborné asistentky prodeje. Není to jen hra se slovy, či vznešený titul. „Znamená to, že prodavačka, jak vy říkáte, musí o našem sortimentu znát všechny podrobnosti, pohovořit se zákaznicí či zákazníkem, doporučit, poradit, zkrátka být zasvěceným průvodcem toho, kdo má jen matnou představu o tom, co chce,“ vysvětlila mi podnikatelka. V tak širokém sortimentu to není úplně jednoduché, zvláště když se tu prodávají i švýcarské hodinky.

Dalšími profesemi jsou reprezentanti firmy, ti mají za úkol samostatně organizovat propagační akce, musí znát jazyky a mít odborné znalosti. Dále pak zlatníci a návrháři. Podnikatelka ještě stále hledá zlatnického mistra a vedoucího výroby. Není divu, její požadavky jsou velmi náročné.

V nabídce jsou i renomované české a zahraniční značky šperků a hodinek. Vévodí jí však kolekce majitelky firmy nazvaná Viva Vision inspirovaná vesmírnými tělesy. Šperky svojí strukturou skutečně připomínají pohled na planety, jak se nám pozemšťanům jeví při pohledu dalekohledem.

„Šperk nemá být jenom hezký, má být zajímavý. Snažím se své zákaznice vychovávat, nepodbízet se jim,“ vysvětluje. Má proto v úmyslu se hlouběji zamyslet nad etiketou šperků. Jak jsem se dozvěděl, bude o tom diskutovat s bývalým hradním arbitrem etikety Ladislavem Špačkem. Při odchodu jsem tohoto gentlemana spatřil právě vcházet.

Ale jak tedy šperk vzniká? „Na počátku je nápad, který se ve fázi realizace postupně přizpůsobuje vlastnostem a charakteru použitého kovu.
Z technického hlediska je to klasická ruční práce,“ vysvětluje zlatnice.

„Dvakrát do roka jezdím nakupovat černé tahitské perly a dělám šperky s nimi,“ dává příklad své další produkce zlatnice. Za nejhezčí šperky považuje Kudláčková šperky z evropské oblasti. „Zatímco Italové jsou líbiví, skandinávský šperk je distingovaný, má svoji osobitost a o to usiluji i ve svých špercích,“ říká.

„Při této práci se mentální úsilí spojuje s fyzickou prací, což je pro vývoj osobnosti velmi důležité. Znám technologie, vlastnosti kovů a vím, co s nimi dělat a jak,“ svěřuje své tajemství. „Myslím si, že moje práce snese srovnání se světem,“ dodává.

Investice do šperku

„Když si člověk kupuje kvalitní věc, šperk, investuje vlastně sám do sebe. Cítí se lépe, dodává mu sebevědomí. Kvalitní šperk bude hodnotný i za 20 let a bude mít svou cenu. V tomto smyslu je to vlastně i investice finanční,“ myslí si podnikatelka.

Krize, kterou právě prožíváme, považuje za výzvu, aby pracovala lépe a vyvíjela se dále. „Zákazníci mění postoj. Už jim nejde o kvantitu, vyžadují kvalitu,“ tvrdí. Zlato jako surovina na výrobu šperků je podle ní podle ní nepřekonatelné ve všech svých barvách – žluté, červené i bílé.

Mezi jejími zákazníky jsou i muži. Poptávají hlavně manžetové knoflíčky, moderní pánské šperky a hodinky. „Povzbuzuji je, aby byli odvážnější a nebáli se elegantních doplňků. Chystám pro ně zvláštní kolekci. Pro muže je třeba vhodný šperk v kombinaci zlata a černého kaučuku,“ vysvětluje.

Asi ještě ale uplyne dlouhá doba, než budou stát čeští muži v klenotnictví ve frontách, pokud přijmeme nadsázku, ale je na tom třeba pracovat a nenechat tuto podstatnou část trhu ležet ladem. Ženy však už dobře vědí, kam si pro ně zajít.

Vizitka Jitky Mlynarčík Kudláčkové

Narodila se 3. ledna 1968
Je vdaná a má tři děti – Filipa (12 let), Karolinu (4) a Dianu Savu (2)
Vystudovala učební obor zlatník – klenotník a Střední uměleckou školu
Její oblíbenou knihou je Egypťan Mika Waltariho
Oblíbeným filmem je oskarový snímek Piano
Ráda tancuje
Na dovolenou snů by se vydala k moři, ale s perfektními službami