„Když byste chtěl kontakt na firmu v Praze, která zkrachovala kvůli covidu, tak bych nevěděl, na koho vám dát telefon,“ poznamenal Roman Pommer, předseda představenstva pražské hospodářské komory. Problémy se nicméně podle něj mohou projevit až za několik měsíců a „najednou“. Pommer připomněl, že mezi nejzranitelnější oblasti patří festivaly a velké kulturní akce, kde omezení trvají a kde si řada lidí „v létě vydělává na zimu“.

Šéf pražské hospodářské komory Roman Pommer.Zdroj: HKHMP

Jak vnímáte aktuální kondici pražské ekonomiky?
Liší se to velmi obor od oboru. V Praze výrazně převažuje sektor služeb. Jsou služby, například autoškola, které musely během vládních restrikcí objednávky odkládat a teď mají „narváno“ a zdražují. Lidé nemohli chodit na masáže a teď na ně zase chodí. Nemohli do saun a do bazénů. A já jsem přesvědčen, že tam dnes chodí možná i víc než bývá v létě obvyklé. Hodně práce mají i stavební řemeslníci, k nimž mám profesně nejblíže. Řada restaurací využila k rekonstrukcím nucenou pauzu, čili nějaká práce byla i tehdy. Je samozřejmě otázka, jak to bude dál. Jestli budou lidé chtít investovat úspory do rekonstrukcí a podobně. Obkladači, kamnáři či instalatéři mají dnes nicméně stejně práce jako před krizí. Momentálně jsou na tom řemeslníci a drobní stavaři dobře.

Obavy z toho, že všichni Pražané zchudnou a tím pádem bude celkově méně práce, se tedy zatím zdá se nenaplnily…
Zatím to tak vypadá. Nepropouští se. I díky programům typu Antivirus nejsou firmy v tuto chvíli nucené propouštět a jsou ochotné uvolnit úspory v naději, že se celková situace zlepší. Vše má ale jistě svou setrvačnost a jasnější bude podle mě situace někdy v říjnu nebo v listopadu. Souhlasím s názorem, že by každý správný podnikatel, pokud nemá zrovna tisíc zaměstnanců, měl mít našetřeno na dva až tři měsíce provozu, ať se děje cokoliv. Osobně necítím, že by po těch čtyřech mimořádných měsících bylo nutné něco zásadně měnit. Pochopitelně ale obory spojené se zahraničním turismem a kulturou zažívají krušnější časy.

Mají to nejsložitější provozovny v centru?
Ano. Dvakrát týdně chodím do kanceláře na náměstí Franze Kafky a vidím, že restaurace a hotely v centru Prahy mají klientů stále málo. Řada z nich je stále zavřená. Pokud si nenašetří na zimu, může to pro ně být vážné. Lidé si navíc hodně navykli objednávat jídlo s dovážkou, což se může těch provozoven ve středu města také dotknout. Jako segment v problémech vnímám v Praze také zájezdové autobusy. O jejich služby teď není zájem a nejdou ani prodat, protože by je nikdo nekoupil. Takže je majitelé drží. Jde o dopravce, kteří mají klidně patnáct dvacet autobusů a podobný počet řidičů.

Obraceli se na vás podnikatelé s konkrétními dotazy během „koronakrize“ více než v běžných dobách?
Hospodářská komora České republiky spustila hned ze začátku té krize poradenskou online službu, na níž se podílejí advokátní kanceláře. Proto mi přišlo kontraproduktivní budovat něco vlastního v Praze. Když se na nás podnikatel obrátil, tak jsme ho odkázali na stránky HKČR, kde ty informace byly. Týkaly se toho, jak vyplnit žádost o státní podporu, co udělat pro úspěch žádosti a podobně. V tomto směru jsou totiž také značné rozdíly. Podnikatelé, kteří už měli zkušenost s žádáním o půjčku, si s tím poradili relativně snadno a uspěli. Drobní živnostníci ale většinou potřebnou znalost neměli. Na „covidy“ si tak sáhli pouze ti, kdo měli historickou zkušenost s půjčkami. Nebylo to jednoduché a třeba „městský“ program Covid Praha byl vyčerpán během několika minut.

Měl vůbec smysl program Covid Praha vzhledem k velmi omezenému počtu podpořených?
Máme v Praze sedm set členů a nikdo z nich mi nehlásil, že by dostal Covid Praha. Ale nedělal jsem si v tom žádnou anketu… Nejsem si také jistý, jestli se při vyhodnocování žádostí braly v potaz i tak podstatné věci, jako je třeba skutečnost, že by podpořený subjekt měl v Praze i pracovat, nejen sídlit. Jsou tady totiž firmy, které pronajímají chalupy někde na horách a podobně. A právě v těchto záležitostech by pomohly informace od hospodářských komor či zaměstnavatelských svazů, které mají o těch „svých“ lidech přehled. Úředník nemůže poznat, kdo si podporu skutečně zaslouží. Je to velmi jednoduché. Existuje například Svaz obchodu a cestovního ruchu, který má zmapované své členy a přehled o jejich provozu. A úředníci by se měli naučit tyto informace využívat.

Jak celkově hodnotíte přístup Prahy k podpoře podnikatelů zasažených restrikcemi?
Možná se mohly půjčky dávat po desítkách tisíc, ne po statisících. Na druhou stranu pro firmu, která má dvě stě zaměstnanců, několik desítek tisíc nic neřeší. Nechtěl bych být úředník, který to má na starosti. Zároveň si ovšem myslím, jak už jsem zmínil, že veřejná správa mohla od začátku využívat znalostí zaměstnavatelských svazů, což se myslím nedělo. Jinak každá pomoc může být větší a zároveň každá se počítá. Spíš než rozdávání peněz kvituji podněty, jako jsou třeba vouchery na slevy do kulturních institucí pro držitele Lítačky. Praha by také neměla oslabit investice do městských podniků. Zastavení investic například do oprav či nákupů vozů MHD by oslabilo firmy, které tam mají zakázky.

Mají nějaká specifika obory, k nimž máte nejblíže – stavební řemeslníci?
Vidím jeden potenciální přínos celé té situace. Když se rodiče dospívajících dětí dozvědí, že řemeslníci skutečně přežili a krize tohoto typu se jich nedotkla, že je kvalifikovaná manuální práce typu opravy kotle či otevření zámku skutečně potřeba, tak by se na učňáky mohlo hlásit mnohem víc dětí. Možná se raději půjdou vyučit řemeslem než na gymnázium s nejistou perspektivou. Tak to vidím já ze své perspektivy. Problém samozřejmě může nastat, když řemeslná firma zaměstnává deset nebo patnáct lidí a odpadne jí stomilionová zakázka pro veřejný sektor, který může mít tendenci šetřit. To by pak vedlo k tomu, že ti lidé budou bez práce. Protože opravami protékajících záchodů se taková firma neuživí. Menší stavební firma s pěti lidmi, zaměřená na rekonstrukce, to nejspíš ustojí bez problémů.