Původně se mělo jmenovat Stráž, nakonec však zvítězil pragmatismus prvního ředitele Emila Sirotka – s názvem Aero se kino začalo objevovat na začátku seznamů, a to i před známější Alfou.

Premiéra za účasti hvězd

Svoji dlouhou kariéru odstartoval biograf, umístěný ve funkcionalistické budově projektované architektem Jindřichem Freiwaldem, 10. listopadu 1933. Otevření provázela velká sláva a nákladnou akci osobně navštívily i tehdejší hvězdy stříbrného plátna: Lída Baarová, Hugo Haas či Vladimír Slavínský.

Právě poslední jmenovaný byl jako režisér podepsaný pod filmem Madla z cihelny, který se při té příležitosti promítal. Všech 648 sedadel bylo obsazeno. Na to, jak velká byla kapacita sálu, mohlo diváky překvapit poměrně malé a v úzkém a dlouhém sále poněkud “utopené” plátno.

Místo kina lazaret

Ředitel Sirotka nebyl v branži žádný nováček, před Aerem vedl již kina v Olomouci, Táboře a Prostějově. V dobách nacistické okupace jeho nový podnik jen vzkvétal, a to i přesto, že se zde nejčastěji promítaly německé propagandistické filmy. Všelijaké jiné druhy zábavy byly totiž německými úřady zakázány. Jen na konci druhé světové války prostory na čas změnily účel, vznikl zde provizorní lazaret.

Nový život

V roce 1948 byl biograf zestátněn a připadl pod správu Filmového podniku hlavního města Prahy. Protože ho soudruzi zařadili mezi prémiová kina, promítaly se tu přednostně zbrusu nové filmy. Postupem času však diváků ubývalo, za což mohlo hlavně rozšíření televize. V roce 1959 proběhla rekonstrukce, při které byl snížen počet sedadel na 366. S ní si však musel biograf vystačit na dalších 40 let. V roce 1998 se novými provozovateli stali Ivo Anderle, Petr Vítek a Pavel Rajčan. Chátrajícímu kinu, které tehdy navštěvovalo v průměru pouhých třináct diváků denně, vdechli nový život. Aero se stalo oblíbeným artovým kinem, které vítá desítky tisíc návštěvníků ročně.