Postavíme novou čtvrť s tisícovkou bytů, obchody a službami. Podobné slogany už Pražany v posledních letech nepřekvapí. Zejména v souvislosti s očekávanou proměnou brownfieldů. Otazníky ale často visí nad tím, kdo nová sídla vybaví potřebnou infrastrukturou.

Osvícenější developeři rovnou s projektem nabízejí výstavbu mateřské školky, případně darování části pozemku pro základní školu. Její vybudování je však příliš velké sousto nejen pro developera, ale i pro městskou část. Obě strany se přitom zpravidla potřebují.

V případě developerů jde hlavně o situace, kdy žádají o změnu územního plánu. A tak vznikají různá memoranda o spolupráci, jedná se o příspěvcích do obecní kasy.

Příspěvky mohou mít různou fomu

„Každé nové území přináší vysoké náklady spojené s jeho zastavěním. Čím víc obyvatel v území bude, tím vzrůstá potřeba na kapacitu škol a školek, parky a dopravní napojení. Investoři by se měli na těchto nákladech podílet. Nová metodika tak určuje, v jaké míře by měli přispívat,“ říká Ondřej Boháč, šéf pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR).

Příspěvky mohou mít jak peněžní formu, tak i podobu pozemků či výstavby občanské vybavenosti nebo může jít o předání některých bytů z projektu do vlastnictví či užívání města.

„Díky nové metodice bude snadnější ověřit si, zda je dohoda, kterou se chystá investor uzavřít s městskou částí, férová, zda pokryje budoucí zvýšenou zátěž v lokalitě, nebo zda není naopak vůči developerovi v uvozovkách přemrštěná,“ popisuje architekt Filip Foglar, z autorského týmu radního Hlaváčka.

Metodiku budou v nejbližších týdnech teprve schvalovat pražští radní. Zabývat se přitom budou ožehavými otázkami, například nakolik jsou příspěvky od developerů právně vymahatelné, jak si je mezi sebe budou dělit hlavní město a jednotlivé městské části či do jaké míry lze jít developerům oplátkou za příspěvek takzvaně na ruku.