České lázeňství se potýká s poklesem návštěvnosti. V České republice je aktuálně registrováno 37 lázeňských míst, na jejichž území je v provozu téměř 90 léčebných zařízení s nabídkou přes 28 tisíc lůžek.

Zájem o ně ale dlouhodobě klesá. Od rekordního roku 2008, kdy se do lázní vydalo přes 380 tisíc pacientů a strávili zde 5,8 milionu dní, se jejich počet za pět let snížil na 360 tisíc osob a jen 5,4 milionu ošetřovacích dní.

Nejistá budoucnost

Ani budoucnost lázeňských služeb není zrovna růžová. Vyhláška ministerstva zdravotnictví z loňského října upravující předepisování lázeňské péče totiž zkrátila počet dní léčby hrazených pojišťovnou a upravila i seznam hrazených výkonů. Této problematice se věnovala studie poradenské společnosti KPMG.

„Na návštěvnosti lázní českými pacienty se to může projevit až 40procentním propadem. Pacienti „na pojišťovnu" totiž tvoří zhruba třetinu hostů, kteří využijí asi 2,5 milionu léčebných úkonů," uvedl Ondřej Špaček, specialista KPMG na služby pro cestovní ruch a volnočasové aktivity.

Středočeský problém

Ve Středočeském kraji se to týká lázní v Poděbradech, ve Mšeněm a v Toušeni.

Tyto lázně mají velkého konkurenta, a to kraj Karlovarský, jehož lázně na sebe přitahují naprostou většinu klientů ze zahraničí.

Je to dáno jednak jejich dlouhodobou tradicí a pověstí, jednak blízkostí hranic s Německem, odkud se rekrutuje velká část jejich klientely.

Klientům z východu, bývalého Sovětského svazu a arabských zemí zase slouží k pohodlnému přemístění do tamních lázní regionální letiště.

„V současnosti tvoří klientelu našich lázní převážně Češi, samoplátci významně pomáhají vylepšovat rozpočet lázní," uvedl magistr Martin Šálek, mluvčí Nemocnice Na Bulovce za Lázně Toušeň.

„Dříve bylo více pacientů léčených s přispěním zdravotních pojišťoven, nyní převládají samoplátci. Netroufám si politiku zdravotních pojišťoven hodnotit. Domnívám se, že by mohly být lázně pojišťovnami ve větší míře využívány v léčebném procesu," dodal s tím, že předpokládá, že Svaz léčebných lázní jedná za lázně v tomto smyslu s pojišťovnami a ministerstvem zdravotnictví.

Obchodní ředitel nejznámějších středočeských lázní v Poděbradech, Martin Kubelka, se k této problematice zcela odmítl vyjádřit. „Lituji, ale k této problematice se nebudeme vyjadřovat," uvedl. aniž by svůj postoj nějak zdůvodnil.

Lázeňský sektor podle studie patří k velkým přispěvatelům do veřejných rozpočtů. Za rok 2011 činil jeho přínos 4,2 miliardy korun, tedy asi čtyři procenta všech přínosů z cestovního ruchu. Spolu s návaznými službami zaměstnává téměř 16 tisíc osob na plný úvazek. Nejvyšší příjmy plynou z ubytování, pohostinství a lázeňské léčby, dále pak ve formě přímých a nepřímých daní, odvodů na sociální a zdravotní pojištění i pobytových poplatků.

Tyto příjmy na základě zákona o rozpočtovém rozdělení daní plynou převážně do státního rozpočtu, dále krajům a obcím. V porovnání s jinými odvětvími je zde poměrně vysoká účast obcí na celkových přínosech, a to díky lázeňskému poplatku.

Cizinci místo pacientů?

Jisté řešení poklesu návštěvnosti přichází v podobě samoplátců, zejména z řad cizinců. V roce 2011 do Česka za lázeňskou péčí přijelo 133 630 zahraničních hostů, kteří tak tvořili 37 procent všech pacientů.

„Tradičně jsme oblíbenou destinací pro Anglosasy a občany zemí bývalého Sovětského svazu. Významní jsou pro české lázně také návštěvníci z arabských zemí, kteří přijíždějí ve větších skupinách a tráví zde i několik týdnů. Hlavním tahákem je pro cizince Karlovarský kraj, kam míří přes 90 procent lázeňských návštěv ze zahraničí. V ostatních regionech jejich počet spíše klesá," uvedl Ondřej Špaček. Skupinu samoplátců z 31 procent doplňují Češi, kterých bývá ročně okolo 110 tisíc.

VZP vysvětluje

„VZP hradí svým klientům zdravotní péči z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Při nakládání s těmito penězi je vázána platnou legislativou. Není to tak, že by se VZP mohla rozhodnout, komu péči bude hradit a komu ne," uvedl magistr Ondřej Tichý, mluvčí VZP.

„Změny, ke kterým došlo, jsou dány novým indikačním seznamem, který vydalo ministerstvo zdravotnictví. Seznam reflektuje rozvoj nových léčebných metod, v jejichž důsledku některé indikace pro lázeňskou péči zanikly, některé indikace jsou nové, některé byly sloučeny, u jiných došlo ke změně odborných kritérií," upřesnil Tichý.

Tyto změny se u dospělých nejméně dotkly indikací nemocí nervových a močového ústrojí, u dětí nemocí trávicího ústrojí, nervových kožních, duševních poruch, nemocí pohybového a močového ústrojí.

Naopak zcela zanikly například vzdělávací pobyty, u dospělých stavy po karditidách, při obezitě a střevních poruchách, které jsou nyní již dobře řešitelné ve specializované ambulantní péči.

„Hlavní změnou je stanovení základního a opakovaného pobytu a podmínek a kritérií pro jejich poskytnutí. Délka základního léčebného pobytu dospělých je stanovena na 21 dní, u dětí a dorostu na 28. Délka opakovaného léčebného pobytu formou příspěvkové lázeňské péče u dospělých je stanovena podle návrhu lékaře, který péči doporučuje, a to na 14 nebo 21 dní. Prodloužení pobytu je podmíněné souhlasem revizního lékaře," vysvětlil Tichý.

Co má dělat pacient, aby se dostal do lázní na pokladnu? „Pokud klientovi VZP doporučí lázně v souladu s indikačním seznamem jeho lékař a doporučení schválí revizní lékař VZP, klientovi bude lázeňská péče uhrazena. Žádné interní „kvóty" na úhradu lázeňské léčby VZP nemá," uvedl Tichý.

Lázeňská „zábavní" centra

To, co očekávají čeští a zahraniční návštěvníci od lázeňského pobytu se liší. Zatímco Češi lázně stále vnímají jako léčebnou instituci, cizinci vyhledávají spíše relaxaci, tedy tak zvaný wellness.

V roce 2011 měla lázeňská zařízení téměř 350 tisíc wellness hostů, tedy asi o 90 tisíc více než v roce 2009. 60 procent z nich tvořili právě cizinci. A opět většina, asi 280 tisíc, jich navštívila Karlovarský kraj. Zahraniční hosté v lázních také tráví delší dobu než čeští návštěvníci z celkového počtu 1,42 milionu přenocování připadlo 79 procent právě na cizince.

„Čeští provozovatelé lázní se musejí zamyslet nad složením své nabídky a nad tím, jak si udržet zájem zahraniční klientely a přilákat tu českou. Příkladem jim může být Maďarsko, kde se nachází více menších zařízení zaměřených na turisty, tedy s nabídkou wellness bez standardní lékařské péče. Kromě pomoci od neduhů těla by tak české lázně měly ve větší míře začít nabízet i relaxaci," doplňují odborníci na problematiku lázeňské péče.