Česká bankovní asociace, která sdružuje analytiky z osmi předních tuzemských bank, nevidí naši budoucnost tak černě. Už v příštím roce by se měla tuzemská ekonomika po letošním předpokládaném poklesu opět vrátit do černých čísel. Byť je revidovaný odhad ekonomického růstu pro rok 2013 nižší než před čtvrt rokem, měl by dosáhnout 0,45 procenta.

V zemích Evropské měnové unie by měla příští rok ekonomika vzrůst „jen" 0,1 procenta.

Spíše politika než peníze

Hlavním faktorem pociťované krize je spíše nejistota než nestabilita finančního sektoru. „K nejistotě plynoucí z dluhové krize v Evropě se u nás přidává nejistota ohledně nastavení klíčových ekonomických politik, jako jsou daně nebo důchodová reforma. Takové klima samozřejmě není vhodné pro razantnější ekonomické oživení," uvedl Luděk Niedermayer, předseda Vědeckého grémia České bankovní asociace.

Nejistotu pociťují jak podnikatelé, tak domácnosti. Kýžená stabilita se zdá být v nedohlednu. Neustálé diskuse o zvýšení či nezvýšení daně z přidané hodnoty znemožňují podnikatelům naplánovat si budoucnost, nemají chuť investovat, rozšiřovat výrobu a uvažují i o propouštění.

Ani domácnosti na tom nejsou lépe, a proto omezují výdaje a vytvářejí si spíše rezervu na „horší" časy. To se projevuje zvýšením vkladů na jedné straně a na straně druhé v neochotě si půjčovat, a to i přesto, že se úrokové sazby půjček i hypoték ocitají na rekordním minimu.

„Banky nemají problém poskytovat úvěry (půjčky), peněz mají dost, až dost, ale nemají je komu půjčovat, a proto snižují úrokové sazby," uvedl Niedermayer. Slabá ekonomika podle něj jen těžko hledá někoho, komu by půjčila.

České podnikatelské i spotřebitelské prostředí se tedy spíše ocitá v krizi nejistoty než ve finanční. Ekonomická nejistota není příčinou, ale důsledkem toho, co se děje. Odborníci však zdůrazňují, že nejistotu nelze spojovat jen s působením vlády.

Nízké úroky

Výše úroků je dvojsečná zbraň. Aktuální minima nahrávají sice zájemcům o půjčky, kterých je však nedostatek, ale zároveň poškozují střadatele, kteří ze svých vkladů získávají jen minimální úroky, které „nedohoní" ani míru inflace. Vklady se tedy znehodnocují. Zatímco letos se očekává průměrná míra inflace 3,4 procenta, v příštím roce by měla klesnout na 2,6 procenta.

Vytváření finanční rezervy domácností letos vyústilo v pokles soukromé spotřeby o 2,35 procenta, ale vzhledem k očekávanému oživení by měla v příštím roce opět vzrůst, a to o 0,25 procenta. Toto číslo sice připomíná tak zvanou „kladnou nulu", ale ekonomika, a zvláště obchodníci by byli za každý kladný bod vděční.

Zahraniční obchod

Tahounem velké zdravé ekonomiky je především domácí spotřeba, i když ani příspěvek zahraničního obchodu není zanedbatelný. Česká republika s malým domácím trhem je však na vývozu silně závislá. Z toho vyplývá pozornost, kterou analytici upírají k ekonomice Evropské unie a zejména Německa, tedy oblastem, kam hlavně směřuje český vývoz.

Pro příklad: stačilo jen pár týdnů prohibice a výrobci lihovin už ani nestačili sčítat ztráty, které utrpěli zastavením exportu. Závažnější však je situace, kdy odbyt českých výrobků z důvodu hospodářského poklesu na západních trzích klesá.

„Zahraniční obchod je nyní jediným tahounem české ekonomiky," uvedl Niedermayer, avšak zároveň varuje, že jeho odbyt skutečně klesá.

Rizika prognózy

Odborníci upozorňují, že jejich prognóza není stoprocentní, že existují rizika, která by mohla způsobit, že „všechno bude jinak". Prvním z nich je nestabilní poptávka jak v západní Evropě, tak i globálně. Druhé riziko vyplývá z nejasných vládních ekonomických plánů a je posílené politickou nestabilitou.

A konečně zadní vrátka aktuální prognózy. Třetím rizikem je to, že kořeny dnešní recese české ekonomiky nejsou zcela jasné, a nelze proto vyloučit její prohloubení či její větší vliv na makroekonomické proměnné. Nedobré společenské i investiční klima může vést i ke zhoršení situace či odložení oživení ekonomiky.