Jak vnímáte roli památkové péče v Praze?

Role skutečné péče je nezastupitelná. Péče o kulturní dědictví však zmizela, rozplynula se. Péče znamená rozvoj, laskavou edukaci a propagaci. Je to jako s dětmi, kterým musíte partnersky vysvětlit určitou míru úcty a odvahy. Změní-li se péče na ochranu, dojde k deformaci vývoje dítěte. Péče se totiž změní na soubor zákazů, zmizí dialog, partnerství. Vývoj města je dnes jednoznačně deformován právě bohapustými soubory zákazů. Tvrzení „mně se to nelíbí, nebo já to tak chci“ není argumentem. Architektura jako celek trpí a tím i celá společnost. Deformujeme pojem „veřejný zájem“ a zaměňujeme ho za mnoho zájmů skupinových, či dokonce osobních.

Nakolik bychom se měli řídit doporučeními monitorovací mise UNESCO?

Současný stav bychom mohli nazvat „památkáři památkářům“. Myslím, že je nutné iniciovat zcela novou diskusi o významu našeho členství v UNESCO a nastolit nové vztahy. Je potřeba hovořit o celém spektru udržitelného rozvoje, tedy také o lidech, o ekonomice, o Praze a jejích potřebách v 21. století. Názory osamocených památkářských expertů odněkud z pohádkové země, postavené na demagogických názorech domácích jednotlivců, přece nemohou být pro rozvoj Prahy do budoucna relevantní.

Proč se nedaří přivést do Prahy moderní světovou architekturu a konečně realizovat stavbu od významného zahraničního architekta?

Myslím, že odpověď je už v předchozích otázkách. Poslední zkušenost například s architektem Calatravou a jeho návrhem Dvoreckého mostu je velmi příznačná. Jak se ukázalo, šanci můžeme zahodit o jediný hlas nebo rozhodnutím jediného úředníka. Vztah Prahy a Zahy Hadid je velmi podobný. K dílu nejlepší architektky světa se vyjadřují zkrachovalí architekti. Vítězí pouze „neviditelná“ průměrná a podprůměrná architektura. A není-li průměrná, průměrnou se bezpečně stane v procesu povolování. 

Penta Investments je investorem proměny Masarykova nádraží podle návrhu Zahy Hadid a majitelem společnosti VLM, která je vydavatelem Pražského deníku.