„V závodě můžeme být soupeřky, ale úspěch si sobě navzájem přejeme,“ říká 20 letá Zuzana. A co hecování? Dokážete jedna motivovat druhou? Michaela: Zuzka je o dost mladší, takže jsme se na soutěžích moc nepotkávaly. A když ano, tak se povzbuzujeme, což je správné.

Jak to probíhá u vašich rodičů? Mají vás rozdělené?

Zuzka: Fandí oběma stejně.

Michaela: Od té doby, co s atletikou začala i Zuzka, zajímají se o to víc. Předtím do toho tolik neviděli.

Jak jste se vlastně k atletice dostaly?

Michaela: Já vždycky byla hyperaktivní dítě. Tenkrátmě naši vzali na nějaký přespolní běh v Liberci a já ho vyhrála o obrovský kus. A už to bylo.

Zuzka: A já viděla vzor v Míše, tak jsem s tím od první třídy začala taky.

Vadí vám tréninkový dril?

Michaela: Mně ne. Ale Zuzka mečí.

Zuzka: Je pravda, že jsem taková línější.

Jak může být líná atletka tak úspěšnou závodnicí?

Michaela: Já vám to řeknu. Protože má díky bohu talent!

Zuzka: Ale je pravda, že mám vždycky sto řečí a pak to stejně všechno odběhám. I když navíc neudělám nic. (směje se)

Trávíte spolu čas i mimo atletiku?

Michaela: Bydlíme každá jinde. Vídáme se každý den na trénincích, to stačí.

Zuzka: Teď spolu studujeme na Vysoké škole ekonomiky a managementu.

Co děláte ve volném čase?

Zuzka: Já třeba ráda spím. A taky jím. (směje se)

Míša: Já mám psa, to je můj velký koníček. Pak se scházímes kamarády nebo děláme různé sporty. Občas si také zahraju i na harmoniku nebo kytaru.

Zuzka: A já na klavír!

Takže takový rodinný band?

Míša: Párkrát jsme si spolu zahrály.

Zuzka: Třeba na Vánoce, když hrajeme našim koledy.

V atletické skupině máte dobrou partu, souhlasíte?

Míša: To jo, a rozrůstá se. Vzpomínám, jak jsem tenkrát začínala sama, pak se přidala Zuzka a další.

Zuzka: Já bych tam třeba chtěla nějakého chlapa, ale co se dá dělat. (smích)

Je mezi vámi sranda?

Míša: Je. Jen si představte samé báby.

Povězte nějakou legrační příhodu.

Zuzka: Řekni tu z Makarské, o tvém ctiteli.

Míša: No my jezdíme každý rok do Chorvatska, takže tam už máme nějaké známé. Jednomu místnímu se hrozně líbíme, to je taková naše postavička…

Zuzka: A on si každý rok vybírá jednu z nás, kterou sleduje. Loni si vybral zrovna Míšu, protože skočila pěkně do výšky. Uvidíme příště. (smích)