Venku mrzne, bílá jinovatka pokrývá trávník i stromy v motolském lesoparku. Jen uvnitř haly šlape po klopeném dřevěném oválu na tři tucty cyklistů.

„Tolik jich tady přes svátky nikdy nebylo,“ vrtí hlavou legendární trenér Pavel Vršecký. „Museli jsme povolat správce z dovolené, aby zatopil.“

Důvod? Kreuziger!

Nejlepší český cyklista – možná všech dob – vyhlásil před Štědrým dnem: „Potřebuju potrénovat v teple v hale…“ A jediná tuzemská cyklistická je už skoro dvacet let v Praze.

Poplatek 600 korun mu ale odpustili. „Pomohl české cyklistice, teď my pomůžeme jemu,“ říká Vršecký.

Hala má novou střechu, ale uvnitř je uprášená, chodby zdobí kaluže, po zdech slyne obrovitá zelená plíseň. Hned vedle cedule „akcionáři ČSTV a Sazka“…

Na parkovišti stojí první oktávka s křižákem na kapotě. „Z domu z Plzně jsem vyjížděl už po sedmé,“ říká devátý muž letošní Tour de France. Vzorňák, profík.

Na dráhový speciál, kolo bez brzd a bez volnoběhu, tzv. furtošlap, usedl po deseti letech. „Ze začátku jsem měl trochu problémy,“ připustil. „Ale jezdí se tu v klidu, žádná strkanice.“ I takový stroj patří do klubové výbavy jeho italské stáje Liquigas. „Někteří kluci trénují na dráze víc. Ale dá se s ním vyjet i ven.“

Na motolském ovále krouží ve skupince nahoře, dvě hodinky v kuse. „Mě neposlouchá, najíždí si tempo,“ usmívá se trenér.

Okolo Kreuzigera se střídají evropští dráhoví šampioni Hačecký s Dostálem, mihne se i Martina Růžičková, která čerstvě odchází také do italské profistáje. Každý prohodí pár slov a jede si dál po svém.

Když jde na špici „Křižák“, řeč utichá. A průměr stoupá. Prý až k 45 km/hod. „Ne, ne, kecají. Já mám ještě dovolenou, oficiálně začínám prvního ledna. V plné sezoně jsou oni,“ směje se pak Král české cyklistiky.

Jen pro úplnost v klopených zatáčkách se sklonem téměř šedesáti stupňů je nutné udržet rychlost nejmíň okolo 35 km/hod. Jinak se překlopíte dolů…

U středového depa dupou do pedálů žáčci, nebo veteráni. „Chodím sem párkrát do roka,“ říká Roman Čermák, bývalý mistr světa na dráze, nyní šéf seriálu bikových maratonů Kolo pro život.

„Je to skvělý, nemohl jsem si to nechat ujít,“ dodává 17letá naděje Tomáš Koudela z pražského Kova. Z tříhodinového tréninku šlapal vedle sice jen pět kol, ještě před tím si ho nechal podepsat na fotku.